Veliké světlo se zaskvělo

Milé děti, velmi vás zdravím a věřím, že se všichni moc těšíme a radujeme se ke slávě Boží v každý čas, který nám Pán Ježíš poskytuje jen z Jeho milosti a lásky Boží. Vždyť jen On je ten diamant s nejvíce karáty, který kdy byl vytažen z prachu země, největší valoun zlata, který byl kdykoliv zvednut ze země. On je drahokam, nebeský drahokam, velký převzácný diamant. O, lásko Boží, jak bohatá, jak čistá jsi, ty paprsky Boží lásky, děti, ty hlubiny Jeho lásky pro nás, které Pán Ježíš odrážel.

Dnes navážeme na minulé povídání o zářící Hvězdě, která provázela malou Marii a Josefa, kam? Ano, výborně, dovedla je až do města Betléma neboli do města Božího chleba. Ten malý balíček, který se tam narodil, On klepe i na vaše srdce, děti, ten největší vánoční Dar, který byl kdy darován. Když vám to, děti a komukoli dalšímu, koho Pán náš Bůh povolává, bude zjeveno, půjdete a budete tento Život hledat, pátrat po Něm, protože poznáte, že je to jediný způsob pravdivého žití, a jediná cesta.

Tak tedy, tito páchnoucí pastýři, jak jsme si minule povídali, které by lidé sotva chtěli mít ve své blízkosti. Oni leželi všichni tam venku a spali se svými ovcemi, na tom samém slamníku nebo spíše na té stejné zemi jako ovečky a zvykli si takto společně nocovat, a tak tito pečující pastýři byli cítit stejně jako jejich ovce. Když totiž správný pastýř hlídá ovce a své stádo, děti, on si lehá přímo ve dveřích ohrady s těmi ovcemi, lehá si přímo mezi ně. Ovečky pak nemohou vyjít ven, aniž by pastýř o tom nevěděl, protože by ho musely překročit. A tak v temné noci by se ani dravý vlk či jiná šelma k ovečkám dovnitř nedostal, aniž by musel jít skrze hlídkujícího pastýře. On je dveřmi. Hallelujah! A podívejte se, děti, co řekl Pán Ježíš: „Já jsem dveřmi do ovčince.“ Ó. Jaké útočiště! Jsem tak ráda, že se Ježíš položil ve dveřích našeho srdce. My nemůžeme vyjít ven nebo udělat cokoli, aniž by On o tom nevěděl. Sláva! Není věcí oveček, aby odháněly vlky, to je práce pastýře. Ale ovečky musí zůstat s pastýřem, aby byly pod jeho ochranou. A to je jediná bezpečná zóna, děti, Kristus a Jeho Slovo. A tak daleko na druhé straně země žili pokorní mudrci. Byli nazýváni „mágy“, děti, dnes bychom řekli, že to jsou hvězdáři, anebo bychom je víceméně nazvali astronomy. Tam v Indii, tam daleko, odtamtud oni přišli, z Indie. Řekli: „Viděli jsme na východě Jeho hvězdu.“ Betlém leží v Palestině, děti, a ta se nachází západně od Indie. A tak oni viděli to veliké zářící světlo, a chtěli přijít, aby se našemu Pánovi Ježíši poklonili. Shledáváme, že tito mágové, Médo-Peršané, se seznámili s Evangeliem o našem Pánu Ježíši, když žili v Babyloně. Mnoho let předtím za dob krále Nabukadnezara měli tam takové lidi jako astronomy, kteří pozorovali hvězdy a nebeská tělesa. A oni dokázali předpovědět na základě znamení a pohybů všech hvězd jisté události, které se měly uskutečnit. A králové dřívějších dob u takových mužů hledali radu, aby se dozvěděli o situacích a věcech, které se měly stát. Bůh vše vždycky, děti, ohlašuje pomocí svých nebeských těles, než cokoli oznámí na zemi. Bůh všechno píše na nebesích. Tito mágové, děti, v noci nejspíše vystoupili na vysokou pozorovací věž. Jdou tam vzhůru nahoru po schodech, do své observatoře či pozorovatelny a zůstávají tam. Zapalují ohně a hovoří společně o různých zemích, a o pádu království, o zániku říší. Ó, oni zkoumali velice podrobně a pilně každé nebeské těleso. Oni byli se všemi velmi dobře obeznámeni. Každý jejich pohyb, oni o tom věděli. A tak jednou v noci, když tam tak seděli, možná si zpívali i nějaké chvalozpěvy, a po chvíli se začali věnovat s převelikým údivem jakési velké majestátné hvězdě a zkoumali ji. Znali každou hvězdu, děti, každou její pozici — znali hvězdy i dokonce podle jména, protože vše studovali. A právě tito mudrcové, oni byli pohané, přesto však byli věřící, neboť uvěřili v jediného Boha! Hallelujah. Tito mudrci měli staré rukopisy svých praotců, na které se odvolávali a uvěřili jim. Co, děti, řekl apoštol Petr ve Skutcích 10:35?„Ale v každém národě je Mu milý ten, kdo se Ho bojí a činí spravedlnost.“ Amen. A tak o čem nám zde tedy Petr hovoří, děti?, že Bůh nebere ohled na osobu nebo národ, ale ve všech národech ti, kteří se Jeho bojí, každý člověk, který se bojí Boha, Bůh o něm ví. I když jsi na omylu, ale přesto v poctivosti, kterou projevuješ ve svém srdci, že máš touhu sloužit Bohu, Bůh to uctí. Bůh se bude dívat na motivy lidského srdce, a tam z toho místa bude působit. Chvála! A tak ti mágové, oni zjevením rozpoznali, že ta Hvězda přišla jako Boží dar. Protože tito mudrci, upřímní ve svých srdcích, toužili spatřit toho jediného pravého Boha, vyhlíželi vyplnění Jeho proroctví, které říkalo, že Pán ho vzbudí a učiní, že Jeho království nebude mít konce. Bude to království trvající věčně.Ano a amen. Možná, děti, jeden z nich se zarazil a řekl: „Pánové, pánové, moment, moment, něco vidím, něco velice neobvyklého, něco, co jsem ještě nikdy v této oblasti nespatřil! Pojďte se honem také podívat, co to je za novou Hvězdu? Ó! Tady se stalo něco prapodivného. Je to nadpřirozené! Jsem uchvácen tou slávou toho podivuhodného světla!, pojďte, jen se pojďte podívat!“Ó, k čemu to volalo? K čemu to ukazovalo, děti? Jediný směr a cíl – Jen zpět k Písmu! Oni znali Písma, protože Daniel byl jejich představený. Druhá kapitola Daniele nám říká, že on byl ustanoven jako jejich představený, nadřízený, a tak on je všemu vyučoval. Sláva! A tak není tedy pochyb, že jednou v noci, když tam seděli a četli v Písmech a vzpomínali na vše, co prorok Daniel řekl, že… On spatřil všechna tato království. A pak nakonec i uviděl kámen odtržený z hory bez pomoci lidských rukou. A oni řekli: „To musí být tato doba.“Potom si vzpomněli také na výčet všech věcí v dávné minulosti a slova: „Povstane hvězda z Jákoba.“ Ó, děti. Obvykle, když soustředíte vaši mysl na Krista, On sám k vám přichází. Obvykle v tom čase, když o Něm i vy sami přemýšlíte, On se zjevuje. Víte, když přemýšlíte i o tom, jak něco napravit a jak udělat něco správně, to je, když On k vám přichází, aby vám, děti, pomohl. Chvála Ježíši. A tak, naší mudrcové věděli, že se něco děje. Udála se vskutku veliká nadpřirozená věc. Rychle se sbalili a vyrazili směrem na západ, za tím světlem, které se jim zjevilo. Putovali za Hvězdou a byli vedeni přes řeku Tigris, přes poušť, přes hory, přes bažiny, ó, a dál a dál! A kam až přišli? Oni řekli: „Určitě, určitě, jestli tohle je Danielovo proroctví, to velké město Jeruzalém, to hlavní město všech těch nábožných lidí tohoto národa, oni všichni budou jistě připraveni, aby přijali svého Krále. Oni budou všichni vědět, o čem to všechno je, když tam přijdeme a budeme se s nimi společně radovat. My tomu sice sami nerozumíme, protože my jsme jenom mágové — chudí, jednoduší lidé. Ale my jsme na něco očekávali a vidíme, jak mezi námi něco povstává, Hallelujah, něco, co je tak trochu nadpřirozené.“ Ó!, děti, oni byli připraveni! Hallelujah! Oni vyšli, pokorní muži, aby našli Božího posla, následovali Boží hvězdu až přišli k tomu dokonalému světlu. Ó!A tak nakonec tedy přijeli do Jeruzaléma. Stále následovali světlo, Hvězdu. A jakmile se dostali do této velké náboženské organizace – církve, hvězda je rázem opustila. Ó, jak zvláštní! Pomysleli si: „Tady zde to musí přeci být.“ A tak chodili městem sem a tam, zpívali, volali v každé aleji, v každé ulici: „Kde je ten narozený Král Židů? Viděli jsme na východě Jeho hvězdu a přišli jsme se Mu poklonit. Kde je?“ Nedostali však žádnou odpověď. Lidé kolem mudrců ji neměli. Oni jim nedali odpověď. Oni nevěděli! Kde je ten Král? A tak i v dnešní době, děti. Oni nemají odpověď. Zeptáte se: „Jsi věřící?, věříš Ježíši živému Bohu?, odpověď je „Ó, to je nesmysl. Na tom nic není. Ne… Na tom vůbec nic není. O jakém nadpřirozeném znamení mluvíš? „Vidíte, děti, oni nemají odpověď. Neměli ji tehdy, nemají ji ani teď. Oni nebudou následovat tu hvězdu světlo, světlo hvězdy, Boží kompas k tomu dokonalému světlu. Ale ptejme se nyní spíše, co my, jak jsme na tom my? Ó! „Vedeni na západ, stále kupředu, veď nás k tomu dokonalému světlu, ó, hvězdo Betlémská.“ A tak mágové stále chodili dokola a volali: „Ó, my jsme viděli Hvězdu, když jsme byli tam na východě. Šli jsme za ní. “Kde On je? “Kde je? Kde je ten Kristus, který řekl, že je tentýž včera, dnes i navěky? Kde je Ten, který řekl, že v čase večera bude světlo? Kde je Ten, který řekl: „Skutky, které dělám já, budete dělat vy.“ Kde On je? Kde je?“ A když mudrcové nakonec vyšli z toho města teologie a lidského učení ven, to světlo se jim znovu ukázalo. Chvála Bohu!

V čase večera bude světlo,

stezku do slávy určitě najdete;

ve vodní cestě je dnešní světlo,

být pokřtěn ve vzácném jménu Ježíše Krista.

Mladí i staří, čiňte pokání se ze všech svých hříchů,

Duch Svatý jistě vejde dovnitř;

večerní světla přišla,

je to skutečnost, že Bůh a Kristus jsou jedno.

Ti mágové, oni Světlo přijali. A když opětovně uviděli světlo, velmi se zaradovali! Bible říká: „Radovali se velikou nevýslovnou radostí.“ Ó, představuji si, že trochu křičeli. Nepředstavujete si to tak také, děti? když se ocitli za branou, uviděli tam znovu zářit to světlo Ducha Svatého, ta hvězda slávy nad nimi je znovu upoutala a oni se byli tak šťastní, měli nesmírně velikou radost! O, co dělá člověk, když má náramnou radost? Co děláte při míčové hře, když jste radostí bez sebe? Ó, vy křičíte: „Hurá! Hurá! Jóó − jóó! Trefil se! Ha-ha! Ho-ho-ho! Juchůůůů, jupííííí“ Vidíte? A když prožíváte tuto nesmírně velkou radost,“ křičíte: „Sláva! Hallelujah! Sláva Pánu!“ Je to tak, převeliká nesmírná radost, děti! Nakonec se Hvězda, mé vzácné děti, zastavila nad tím malým dítětem položeným v jeslích v maštali.

Aby se naplnilo to, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: „Země Zabulón a země Neftalí, při cestě k moři, za Jordánem, Galilea pohanských národů:lid, který bydlel v temnosti, uviděl veliké světlo a těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, světlo se zaskvělo.“

Matouš 4:14-16

Pán vám všem žehnej.