Šlechetní hrdinové kříže přemáhají svět

Bůh žehnej každému z vás. Začněme číst.

Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.

Jan 14:6

Mé milované děti a všichni posluchači. Kolik z vás by opravdu chtělo vidět Boha Pána Ježíše Krista? Ó, tolik rukou a srdcí jistě volá já, zde jsem, já, já Jej toužím uvidět! Věříte, děti, že je mnoho způsobů, jak Boha spatřit? Určitě ano. V pořádku. Věčný Bůh, Původce života a Dárce každého dobrého daru. To je jen On. A my už víme, děti, že Boží slova jsou věčná, pravdivá a že jsou nekonečná. Není tedy nic pravdivějšího než Boží Slovo. A my to milujeme, protože je psáno –„Víra přichází slyšením Slova Božího. „Tak tedy- jeto staré zvolání mnoha obyvatel celé zeměkoule po všechna období, co je svět světem: „Kdybych jen mohl najít Boha.“ A tak, pojďme zamířit naše povídání na jediný Cíl. Lidé, všechno potomstvo země ve všech dobách je zrozeno k uctívání. I vy, děti. Každý jeden z nás bude něco uctívat. Možná se předmětem našeho uctívání jako rodičů stanou naše děti anebo naše auto, náš domov, naše práce, možná i náš sbor. Proč to tak je, děti? Protože Bůh umístil do lidského srdce touhu, která volá po uctívání. A tak žádný člověk není na zemi bez uctívání. Vždy něco uctívá.Cokoli to však je, a je z věcí tohoto světa, nebude to nikdy fungovat. Podívejme se, co nám k tomu říká Pán Ježíš: „Ježíš řekl ženě u studny: „Ty se klaníš, nevíš čemu. My víme, že je spasení je z Židů.“ A tak zde tedy vidíme, že existuje správný způsob uctívání, jak se k Bohu přiblížit, a najít Ho, a i nesprávný způsob uctívání. Bůh nemá žádné zkratky. Všichni přicházíme stejnou cestou. Je to tak. Žádné zkratky do slávy nevedou. Dávný Job, řekl: „Ach, kdybych jen věděl, kde On je.“ Ve svých potížích v jeho době, on seděl, děti, na hromadě popela a škrábal si vředy. Seděl tam možná v bolestech, svědění, smutný, v přemýšlení o tom, co se mu to děje. Jen si to představte, mé vzácné děti, jaká zvláštní situace. A nyní navíc k tomu všemu, někteří z jeho přátel ze sboru ho obvinili, že je tajný hříšník, řekli, že zhřešil před Bohem. Takto přicházejí za ním, nikoli s povzbuzením a láskou, pomocnou rukou či laskavým slovem, ale se špatnými úmysly, myšlenkami a taktéž se zlým nastavením v srdci, otáčí se k němu zády v těchto těžkých chvílích pro něj, což pro Joba nebyla příliš velká útěcha. Ale Job, jediné, co stále chtěl bylo: „Ach, kdybych jen věděl, kde je Jeho dům. (Jinými slovy.) Kdybych šel a mohl bych zaklepat na Jeho dveře, vyšel by a promluvil by jistě se mnou.“ To je to, po čem žíznil a toužil. Všímáte si, děti, že když člověk hladoví a žízní po Bohu, Bůh se k němu vždy přiblíží. Vidíte? Ó, vzdejte se, děti a vy všichni, kdo slyšíte, a odevzdejte svou vůli Bohu. Amen! Job však věděl, že nezhřešil, věděl, kde stál a Komu uvěřil, byl si vědom toho, že je v pořádku. Tento muž byl bezúhonný a přímý, bohabojný a odvracející se od zlého. Hallelujah! A tak po nějakém čase Bůh poslal dolů mladého muže jménem Elíhu, on sestoupil, aby se setkal s Jobem. Jaký nádherný a dokonalý předobraz Krista. Elíhu Joba vůbec neobviňoval, že je tajný hříšník. Ne, děti. On přišel za ním a snažil se mu říct o Někom, Kdo přijde a postaví se v průlomu v posledních dnů, aby vložil ruce na hříšného člověka a na svatého Boha a překlene pro nás všechny cestu. Jen Jeden to mohl být, jen Jeden, který to oznamuje – Já jsem ta Cesta. Chvála Ježíši. Job byl prorok a on to zachytil, uvěřil a měl o tom všem vidění. Ó. Začne se blýskat a duní hromy a Job najednou přišel do kontaktu se svým Otcem Bohem. Otočil se a řekl: „Vím, že můj Vykupitel žije. V posledních dnech bude stát na zemi. I když kožní červi zničí toto tělo, přesto v něm uvidím Boha.“ Ano, děti. V srdci je touha, duše volá po Bohu. Ó, Bůh je i ve svém stvoření. Děti, pozorujte přírodu. Bůh ve své přirozenosti je v ní. Sledujte Boha v jeho ptácích a jak se o ně On stará. Sledujte Boha v západu slunce, v šeptání větru mezi borovicemi, ve skalách. Bůh je v celém vesmíru a mluví ke svému lidu. Jaká Sláva vidět Boha i v Jeho zvířatech, děti. Jen vyjděte ven a sledujte to vše. Zahoďte mobily, tablety, cokoli vytvořené lidmi a jděte jen cestou do stvoření Božího a pravdivého. Tam On přebývá. Tam On bydlí. Jdi a dej Mu své srdce. Potom uvidíš Boha. Proč? Je-li On v tobě, ve tvém srdci, vidíš Jej i navenek. Buď uvnitř sebe plný Boha a uzříš Jej i všude kolem sebe. Jen Ho dostaňte dovnitř, děti. Pak se vše změní. Ano. Naprosto vše se stane jiným životem ve vás. Najednou zjistíte, jak ptáci zpívají na stromech jinak. Dokonce i váš nepřítel bude vypadat jinak, když Bůh vstoupí dovnitř vašeho srdce. Ukáže vám velkolepou část všeho. Amen. Poslouchejte. Jednoho dne ráno tam dole v Babylóně byli nějací lidé, kteří důvěřovali Božímu Slovu. Vznikl ale problém. Bylo řečeno, že každý, kdo žije v té zemi, nesmí uctívat jiného Boha, nebo se klanět jinému Bohu než jen tomu, kterého tamější vláda uznala. Pokud neuposlechne kdokoli z lidu, bude muset být vhozen do ohnivé pece. Ó. Jaké to nařízení, děti. Byli tam tři chlapci. Pamatujete si jejich jména?, jsou pro nás tak trošku neobvyklá, ale jistě, už je od vás všech slyším, ano, skvělé! Výborně! Byli to Šadrach, Mešach, Abednego. A tito mládenci se všichni rozhodli, že se nehodlají klanět žádnému obrazu, žádnému člověku. Chystali se sloužit pravému a živému Bohu, neboť věřili Jeho Slovu. Chvála! A tak když si král nechal zjistit, co se tedy stalo, proč se tito tři nepoklonili, velmi ho to roznítilo a nechal tedy na své královské nařízení, rozpálit pec dokonce sedmkrát více než kdy jindy. Řekl: „To jejich vzpurné náboženství o nějakém živém Ježíši z nich vypálíme stůj, co stůj.“ Ó, ale děti, poslouchejte, nikdo nemůže z člověka vypálit Ducha Svatého! Proč to nikdo nedokáže?, proč, děti?, protože Duch Svatý je sám ohněm! Jaká krása! Podívejte se do Bible, apoštol Jan byl také vhozen do kádi s tukem a chtěli ho usmrtit, uvařit za živa. Vařili ho tam 24 hodin a nic se s ním absolutně nestalo. Nedokázali ho zabít. Chvála Ježíši. Žádný tuk, oheň, mastnota, nic z toho mu nemohlo ublížit, protože byl doslova obklopen, spoután Duchem Svatým, Pánem Ježíšem Kristem. A taktéž tyto tři hebrejské děti, ony věřily Božímu Slovu, a tak řekly: „Bůh nás může vysvobodit z ohnivé pece. Nepokloníme se tvému ​​obrazu. Bereme Boha za Jeho Slovo, protože On je ve svém Slově.“ Ó, děti. Poslouchají zde i dnes při našem povídání nějací malí Šadrachové? Věřím, že ano! Dozajista. A tak ta pec silně hořela, rozpálená až tak, že i samotné nebe odráželo červené a oranžové barvy zlověstného plápolajícího ohně. Král Nabukadnesar usednul toho rána na svůj trůn a řekl: „Prostě spálíme tu hromadu svatých fanatiků a zastavíme všechen ten povyk. Už jsme unavení z toho všeho, co se tady pořád děje. Neustálé vzývání jakéhosi Mesiáše Krista. To musí skončit!“ Pec je již řádně rozpálená. Stráž už přivádí tyto tři Hebreje. Jsou spoutaní jako vězni a vojáci s dlouhými kopími kráčejí za nimi a jdou směrem k místu na spálení. Vystupují všichni vzhůru k vrchu, po lávce k otvoru rovnou do úst této plápolající pece, aby tam byli vhozeni. Jen je pozorujme dále, děti. Co se asi stane? Zahájili pochod smrti. Spálí tyto věrné věřící v Boha? Najednou zazněl hlas Šadracha, jak se ptá Mesšacha: „Můj vzácný bratře, jsi si jistý, že jsme všichni odevzdali svá srdce Ježíši, že kráčíme po Jeho cestě a nikoli po  té naší?“ Slyším, jak říká: „Ano, jistě, Pán vše ví, On vidí do našich srdcí, můj milovaný bratře, a On ví, že vždy budeme stát s Ním, i kdyby nám chtěli cokoli učinit. Vždy stojíme za Ježíšem a Jeho Slovem. Sláva. Jen pojďme dál. Kráčejme vírou Boží, bratři! “  Amen. Tak se to dělá. Děti mé. A tak oni pochodovali tedy dál, opět jen o kousek vpřed k té pálivé peci pokračovali. Ó, už jsou skoro tam, a začínají trochu omdlévat tím nesnesitelným vedrem z horkých šlehajících plamenů. Slyším, jak Abendnego říká: „Dobře, už jsme téměř zde, jsme všichni připravení? Všichni jednohlasně vykřikli: „Ano, jsme připraveni, chvála Ježíši!, vzdáme se všeho jen pro Něj, Hallelujah!“ Vojáci za nimi na ně tlačili, drželi jim surově hlavy dozadu, a popostrkovali je vpřed. Teď už zbýval jen jediný krok a stanou se potravou pro tuto ohnivou jámu. Muži, co naše šlechetné hrdiny kříže strkali kupředu, najednou padli sami mrtví, oheň je sežehl, jak se valil otvorem ven, neuvěřitelný žár je usmrtil. Jak je možné, děti, že tito vojáci zemřeli a ti tři vojáci kříže Pána Ježíše zůstali živí? Ó, ano, něco se stalo. Někdo se začíná zjevovat na scéně. Ano, děti, Bůh šel s nimi již v tomto pochodu a po cestě je chránil. Hallelujah! Ale to není vše. Ještě jeden krůček. Jeden krok je dělí od spalující lázně chrlící lávy v peci. Ó. Jak stále temně to vypadá pro tyto tři věřící mládence. Ach, ten pohled dolů, do smrtící jámy. Jen si to představte. A tak, pojďme, děti, nyní otočit náš zrak nikoli dolů, ale vzhůru přímo k nebi. Neboť je také psáno: „Pozdvihněte svůj zrak k nebi, neboť vaše vykoupení se přiblížilo. „Protože už víme, že stále se něco děje nejen na zemi, ale taktéž ve stejném okamžiku i v nebi. Pán Ježíš, milovaný Ježíš sedící na svém trůnu. Jeho kněžské roucho je všude kolem Něj omotané. Najednou po Jeho pravici slyšíme pronikavý silný zvuk. Co to asi je? Děti!, přichází právě velký archanděl Gabriel. Přiběhl rychle k Pánovi Ježíši, vytáhl svůj obrovský meč, tasil jej a řekl: „Mistře, podíval ses dolů na Babylon? Tři praví věřící se blíží ke svému konci. Viděl jsi je? Můj Pane, vždy jsem poslechl Tvé příkazy po všechny věky od doby, co jsi mne stvořil, nech mne jít dolů, za pár okamžiků změním celou scénu. Jsem Tvým velitelem, velitelem vojska Páně.“ Děti, věříte, že by to Gabriel mohl vykonat? Věřím, že ano, jistě, samozřejmě. Řekl: „Pane, nech mě jít dolů, Můj mistře.“
Slyším Pána říkat: „Gabrieli, byl jsi vždy dobrý anděl. Ode dne, kdy jsem tě stvořil, jsi mě poslouchal. Ale Já tě prostě nemůžu nechat jít.“ Po těchto slovech Gabriel vložil svůj meč zpět do pochvy a postavil se poslušně k Pánovu boku. Ó. Všechno v nebi Pána Ježíše poslouchalo, děti. Je to tak. Všichni, až na srdce lidí, kteří Ho nechtějí poslouchat dodnes. Nechtějí Mu věřit. A nyní, děti, z leva, přichází další anděl. Podívejme se na Něho. Bůh má sloužící duchy, andělé. Jak se jmenuje tento? Je to Wormwood. Neboli Pelyněk. Hořké vody. Slyším ho říkat: „Ó Mistře, podíval ses dolů do Babylonu. Nech mě tam dnes ráno jít. Dal jsi mi klíče v předpotopní zkáze. Vylil jsem vody na zemi.“ Tento anděl, děti, ovládá všechny vody země. A tak říká: „Pane, Otče, sestoupím a smyji Babylon z povrchu země, jen mne nech jít.“ Pán mu odpověděl: „Byl jsi vždy velmi dobrým andělem. Poslechl jsi mě a rozbil jsi prameny hlubin a zničil jsi svět ve dnech Noeho. Jsi mým věrným andělem. Ale Já ani tebe nemohu nechat jít.“ A tak, Pán řekl dále: „Vše jsem pozoroval, mí drazí a věrní, celou noc jsem vše sledoval, co se dole děje.“ Děti, vidíte? Vidíte? Pánovo oko hledí i na vás, On ví o úplně všem, On zná potřeby všech věřících lidí, On hledí i na vrabce. Právě i teď ví, co potřebujete. A tak Pán jim všem řekl svým laskavým a něžným Hlasem: „Nemohu vás nechat jít, mí přátelé, protože jdu Sám. Toto je moje práce! Sledoval jsem je celou noc. Poslouchal jsem jejich modlitební shromáždění. Viděl jsem, jak všichni tři stojí za Mým slovem. Přijdu tam k nim včas. „O! Děti. Vidím, jak se zvedá ze svého trůnu milosti, jak kolem něj padá královské roucho, slyším i veliké hromobití z povzdálí, a Pán Ježíš volá: „Pojď sem, východní větře, pojď sem severní větře, i ty jižní větře, západní větře. Sneste mne dolů pod tyto mraky, svezu se na vás jako na voze dnes ráno, sestoupím tam do Babylonu, a změním celou tu situaci.“ Chvála Ježíši! Amen! Ach, děti, Pán Ježíš tam přišel právě včas! A nyní dole, co tam se děje, ó, všichni tři udělali nyní svůj poslední krok, a i při něm se stále modlí a vzývají jméno Pána a radují se, neboť Ho milují a věří Mu až do svého posledního dechu! A zhruba v té samé chvíli, kdy vstoupili zcela do ohnivé pece, ó, Pán Ježíš tam najednou stál po jejich boku. Bible říká. Jeden jako Syn člověka! O, Hallelujah. Ano, děti. Je to tak! Stál tam s dlaněmi rozevřenými jako vějíř a všechen ten žár odstranil od tří hochů pryč. Promluvil k nim a všechen ten horký vánek zmizel. Když se král Nabuchadnezar chtěl sám přesvědčit, zda-li ti tři už hoří, šel i on k peci, otevřel dveře, a co nevidí! Podíval se na stráž a zeptal se: „Kolik jsi jich tam hodil? „Řekl mu: „Tři.“ Panovník se nevěřícně na něj podíval, znovu pootevřel víko pece, aby pohleděl dovnitř a řekl: „Jsou čtyři. A jeden vypadá jako Syn Boží.“ Ó, chvála, chvála! Je stejný včera, dnes a navždy. Jeho síly nemohou selhat. Nikdy nemohou. Přichází nadpřirozená Bytost, Jeho vznešená Bytost září jako ranní úsvit, rozbřesk slunce. Je zde i dnes. Dělá zázraky, vyvolává nemoci, uzdravuje mrzáky, slepé, hluché, němé. Bůhstále konajícív Jeho lidu.A tak, děti, nakonec tedy král napočítal v peci 4 lidi. A číslo čtyři je číslem země, číslo vysvobození. Ti tři židovští mládenci byli v ohnivé peci, ale přišel Jeden čtvrtý, a to bylo vysvobození. Haleluja! Jásejte se mnou!

Ať se raduje poušť a suchopár, s jásotem ať kvete pustina! Jak z růže květ, ať rozkvete, ať rozezní se jásotem! Bude ji dána sláva libanonská, nádhera karmelská a šáronská – ukáže se jim sláva Hospodinova, našeho Boha nádhera! Dodejte síly ochabujícím rukám, zpevněte podlomená kolena. Řekněte těm, kdo mají srdce bázlivé: „Nebojte se, vzchopte se! Hle – váš Bůh s pomstou přichází, se svou odplatou vás jde zachránit!“ Oči slepých tehdy prohlédnou, uši hluchých se otevřou, chromý tehdy vyskočí jak laň, jazyk němého se rozjásá. Na poušti vytrysknou vodní prameny, pustinou budou proudit potoky, kde byl žhavý písek, bude jezero a suchopár se stane studánkou. Doupata, kde odpočívali šakali, zarostou trávou, třtinou, rákosím. Povede tudy také stezka, která se Svatou cestou bude nazývat. Nepůjde po ní nečistý, bude určena jen pro poutníky – ani hloupí na té cestě nezbloudí. Neobjeví se tam žádný lev, nepůjde tudy divá zvěř, nic takového se tam nenajde. Půjdou po ní ti, kdo budou vykoupeni; Hospodinovi zachránění se navrátí a na Sion přijdou s jásáním, s věčnou radostí na tvářích. Tehdy je přemůže radost a veselí; zármutek a úpění je opustí.

Izajáš 35: 1-10