Bůh slyší a odpovídá na tvé modlitby (2)

Mé milé děti. Pán vám všem moc žehnej! Jak jsme si slíbili v předchozím příběhu, budeme  dnes pokračovat v povídání o vysvoboditeli, kterého Pán Ježíš Kristus zaslíbil, že pošle pro osvobození zotročených izraelských lidí v Egyptě. Nyní se tedy pohodlně usaďte, nastavte svá ouška a jdeme na to. V povídání jsme skončili nádhernou ukázkou anděla Božího, který se zjevil tatínkovi Amramovi, když se neustále modlil a modlil, aby jim Bůh pomohl. A jak se tedy náš příběh vyvíjí dále?

… Amram andělovi s nadšením odpověděl: „Ach, ano. Ano. Ach, ano. Ano. Ach.. a anděl se začal pomalu vznášet. Zdálo se, jakoby se celá nebesa otevřela a anděl odešel z místnosti. Amram byl tak povznesený, touto návštěvou anděla Božího, že nebyl schopen hned rychlého uvažování a jediné, co v tu chvíli mohl, bylo vzdávat chválu našemu Pánovi Ježíši, děti. Po malé chvilce šel dolů za svoji milou ženou s tak velikým nadšením a ohněm ve svém srdci, spěchal k ní a řekl: „Jochebed! Jochebed, rychle!“ „Co se děje, drahý?“, odpověděla Jochebed. „Právě jsem viděl anděla Božího a řekl mi všechny tyto věci.“
„Ach, jak vypadal?“ Jak vypadal?“ Řekl: „Ach, byl tak krásný. Měl na sobě zářivé roucho. Oči mu jiskřily. A v ruce svíral meč a namířil ho na sever.“ Víte, děti, země zaslíbená leží od Egypta směrem na sever v Palestině. Řekl: „Anděl ukázal na sever. A řekl také, že budeme mít dítě přibližně touto dobou příštího roku, Jochebed, ty a já a toto malé dítě pak vyjde a bude dobyvatelem a vysvobodí svůj lid. Ó, Hallelujah, Jochebed!, Jochebed!“ Sotva vše Amram s obrovskou radostí povyprávěl ženě, najednou si všiml, že ona posmutněla. Její tvář, její oči, její veliké oči se zadívaly na Amrama a v tu samou chvíli se naplnily  slzami smutku.“ Jochebed, co se děje, drahá?“ „Ach, Amrame! Ne, ne, ne! Máme mít chlapečka?“ „Ano, jistě, má milovaná.“ „Ach, to nemůžeme, vždyť….. Víš, víš co, Faraon nařídil, oni přeci zabíjí všechna ta malá miminka, chlapce, Amrame!“ „Ano. Jochebed. Ale víš, poslouchej, poslouchej mne, prosím, když nám sám Bůh dá toto dítě, tohoto chlapečka, On je schopen, sám Bůh se o to dítě také postará. Amen! Bůh to slíbil. Bůh se o něj postará, věř tomu má, drahá ženo, jen tomu věř!“
Druhý den brzy ráno odchází Amram opět do své stejné práce. Stejná dřina, stejný bič z povzdálí sviští vzduchem od egyptských dozorců. Ale – je tu přeci jen jedna změna, které si okamžitě všimli Amramovi spolu otroci, všichni ti chlapi tam nahoře si všimli Amrama. Místo toho, aby byl sklíčený, rozmrzelý, celý shrbený a unavený, on, děti, doslova zářil! Jeho ramena držel vzhůru, hruď vyplou a dokonce s úsměvem a velmi dobrou náladou vyzýval ostatní kolem sebe: „Podejte další cihly. Pojďte, jdeme na to!
No, děti, taková změna všechny kolem něj úplně zastavila v činnosti a hned se ptali: „Co se děje?, Co se to s tebou stalo, Amrame?“ On řekl: „Sláva Bohu!, Sláva Bohu! Bůh vyslyšel moji modlitbu!“ Vidíte, děti, jak je nádherné, když dostanete odpověď od Pána na modlitbu? Jen věřte, že odpověď existuje. Nyní poslouchejte pozorně. Přicházeli další a další muži a chtěli vědět více, jak Bůh odpověděl na modlitbu, co ukázal, jak to vypadalo a tak, děti, představte si, Amram těmto, co vyzvídali, odpověděl stejným způsobem. On jen řekl: „ Bůh odpověděl na modlitbu.“ Když nějaký další muž přišel a znovu se ptal Amrama na to stejné, co už slyšel od něho několikrát, Amram mu řekl: „ Nebudu ti více říkat nic jiného než jsi slyšel, neboť ty jsi nevěřící.“ Zde to máme, děti. Když vás se stále někdo bude vyptávat na to stejné, když budete svědčit o Pánovi a oni stále nebudou schopni tomu uvěřit, že Bůh existuje, že je živý, stejný včera, dnes a navěky, nic dalšího takovým lidem už nevysvětlujte. Té noci šel Amram domů a řekl: „Ach, Jochebed, přemýšlej o tom, budeme mít dítě! Oh, a on bude vysvoboditel! Bůh ho pošle. Ó, to bude bude úžasné. Přestaň si dělat starosti, drahá! Bůh odpověděl na modlitby, On má uši, Bůh slyší, Bůh má ruce, může vysvobodit, Jochebed.“ Ach, děti, vidíte, kolik víry Amram měl? Sláva! On měl opravdu hodně víry. Když se modlíte, děti, věřte, že dostanete odpověď. To způsobí, že opravdu získáte hodně víry. Modlili jste se někdy za něco, o čem jste věděli, že to pro vás Bůh udělá? Děláte to, děti? Věřím, že ano! A tak. Uplynul celý rok. Jochebed porodila Bohem zaslíbeného syna. Bylo to nejroztomilejší malé miminko… Ó, byl to takový malý miláček, děti, asi takhle dlouhý poklad těchto obou rodičů! Bible říká, děti, že to bylo nejhezčí malé dítě, jaké se kdy narodilo. Ano, byl to pro ně klenot, kterého Bůh povolal. „Amrame, drahý, ach, já se ale tak bojím, víš… To naše malé miminko je tak roztomilé…a… Víš, jaký je rozkaz. Jestli sem přijdou ty staré čarodějnice s dlouhým nosem, vezmou naše dítě a zabijí ho. Nemůžeme ho nechat plakat.“ Mezitím, když Jochebed kojila své miminko, Amram začal hluboko vzadu ve zdi hloubit malé místo, kam by mohli dítě ukrýt a schovat, až přijde kontrola do domu. Sotva ten úkryt dokončil, děti, zaslechli zvenčí kroky, které vedly k jejich domu. Všichni se rozprchli na jedno místo tam k oknu, aby se podívali a řekli: „Ano! To jsou ony. To jsou ty staré čarodějnice. „Ty staré dlouhoprsté, s nalakovanými nehty! Ano, to jsou ony a jdou rovnou sem!, honem, honem, všichni na svá místa!“ V tom padají rány na dveře: „Otevři!“ Starý Amram vyšel, otevřel dveře a řekl: „Co chceš?“
„Máš tady dítě a my to víme. A my si ho vezmeme.“
„Nemáme žádné dítě, které bychom vám dali.“ „Stejně jdeme dovnitř a podíváme se, neboť ty budeš poslouchat nás!“ Když ty ženy, děti, vešly dovnitř domu, převrátily pohovku, otevřely všechny šuplíky a všechno vyhodily na podlahu, vzaly všechno ložní prádlo a vytřepávaly ho, pak šly i nahoru do podkroví, kde měl Amram svůj pokojíček, kde se modlil. Ty ženy, děti, ony hledaly úplně všude, všechno zpřevracely, prošmejdily, ale dítě nemohly najít. Chvála!  Pak najednou přistupují k Jochebed. Chudák, Jochebed je celá bledá, její tvář plná obav. Přistoupily a řekly: „Podívej se, víme, že jsi matka. Poznáme to podle toho, jak vypadáš. Víme, že jsi kojící žena a víme, že je tady dítě. Vrátíme se zpátky. Dostaneme to dítě!“ Vyšly ze dveří a prudce je zabouchly. Utrápená Jochebed zvolala: „Ach, co můžeme dělat? Co budeme dělat, Amrame?“
Amram řekl: „Modleme se. Modleme se!“ Řekl: „Uklidni se, drahá, běž nakojit dítě a já půjdu nahoru a pomodlím se.“ Jde tedy nahoru a modlí se slovy: „Jehovo, Ty máš uši. Jehovo, Ty máš oči. Jehovo, Ty můžeš slyšet. Můžeš nám odpovědět na modlitbu? Dal jsi nám toto dítě. Dal jsi nám Svůj slib. A já věřím, že dodržíš Svůj slib, jsem si jistý, že toto dítě zachováš!“ Poté, co se Amram pomodlil, byl opravdu unavený, byl tak unavený! Celý den pracoval a celou noc se modlil. Byl velmi unavený. A pak, víte, co se stalo dál, děti? Amram šel spát a zdál se mu sen. Víte, děti, Bůh k nám mluví také ve snech. Ano. Jistě. On i tímto způsobem k nám promlouvá – skrze sny.
Ó, Amram se probudil a řekl: „To je ono! To je to, co bych měl udělat. Jen o tom nic neřeknu.“ Jakmile dostal odpověď od Pána, vstal a šel do své dílny do sklepa. Najednou se ozývaly podivné zvuky. „Prásk!, Prásk!, Prásk!“ Amram byl tolik zaneprázdněn, děti. Pojďme a podívejme se, co se tam v té dílně vlastně děje? Slyšíme tedy nejrůznější zvuky a také písně, ano, děti, Amram zpívá při nějaké činnosti velmi veselé chvály svému Bohu! Týden po týdnu se takto vždy Amram sám zavřel do dílny a malý Aron i Miriam, všichni byli tolik zvědaví!, co se tam tedy děje? Jednou v noci, když už všichni spali, vzal Amram tu věc, tu maličkost, kterou vytvářel několik týdnů a vklouzl potichoučku do domu. Po chvilce vzbudil svoji manželku. Řekl: „Jochebed, drahá.“
Řekla: „Byl jsi v tuto noční dobu ve sklepě a modlil ses, Amrame?“
Řekl: „Ne. Byl jsem ve sklepě a chválil Boha.“
Řekla: „Co jsi dělal, slyšeli jsme s dětmi jakési vrčení a rámus?“
Řekl: „Chci ti to říct. A chci ti také říct, co budeme dělat. Dítě máme už tři měsíce a musíme se ho zbavit.“
„Ach, Amrame! Cože musíme udělat?“
„Musíme se toho dítěte zbavit.“
„Zbavit se dítěte, ach Amrame, to ne!?“ „Ach, ty jsi krutý!“
„Ne, Jochebed, nejsem krutý. Ne, ne, ne. Vím, co dělám.“
„Jak to myslíš? Chceš se zbavit našeho dítěte?“
„Ano, zbavíme se dítěte.“
„Ach, to přeci…to přeci nemůžeme!“
„Teď poslouchej dobře, Jochebed…. A i vy nyní dobře poslouchejte, děti, co Amram své manželce řekl: „Když si to dítě ponecháme, ztratíme ho. Ale když ho dáme Tomu, Kdo nám ho dal, nalezneme jej.“ Sláva! Vzpomínáte si děti na tato slova v naší 1. části příběhu Bůh slyší a odpovídá na tvé modlitby? Připomeňme si je:

„Neboť kdokoli si zachrání svůj život, ztratí jej a kdo ztratí svůj život pro mě, nalezne jej.“

Matouš 16:25

Jak dokonalé, děti! Bůh, jediný dokonalý a nikdy se neměnící nám opět oznamuje, jak On jedná stále stejně. A v tomto případě, když by si Amram s Jochebed tedy nechali to miminko, přišli by o něj, protože věděli, že by je ty Ježibaby, ty čarodějnice odvlekly a zabily. A tak i vy, děti, když budeš žít jako tento svět, ztratíš svoji duši. Čarodějky z pekla půjdou po tobě. Ano, je to tak. Všechno to staré bláznovství světa a věci tohoto světa tam venku, ano,  je hned po tobě, když to dovolíš. Pokud ji ale vrátíš Tomu, kdo ti ji dal, Pánu Ježíši Kristu, najdeš ji a ponecháš si ji. Takže? Ještě jednou, děti. Když naši celou duši dáme Kristu, tak ji? Výborně. Nalezneme ji. Hallelujah! Skvěle, děti! To je správné před Pánem. A tak Jochebed začala plakat, řekla: „Ach, Amrame, co tedy s našim chlapcem budeš dělat?“
On řekl: „Podívej, drahá, chci ti něco ukázat.“ A vytáhl malý košík z rákosí. „Ach,“ řekla, „Amrame, to vypadá jako malá lodička!“
Řekl: „Ano. Podívej, mám na to i malé víko. Trošku ten košík ještě smrdí dehtem, ale podívej se, voda se do toho díky tomu nemůže vůbec dostat. Natřel jsem to tím.“ Víte, děti, co je to dehet? Když se opravují silnice, cítíme při tom asfaltování cest takový hrozný zápach! Ale i když to tak moc ze začátku páchne, asfalt neboli dehet udrží, zakryje všechny trhliny a vyježděné díry. A asfalt je odolný i proti vodě, voda z něj odtéká pryč, nevsákne se do něj.
A podobné je to i s modlitbou, děti. Ona je vlastně také takovým odpuzovačem démonů. Modlitba chrání věřícího a brání, aby cokoli ze světa přišlo k vám. Když pokleknete na svá kolena a řeknete: „Pane Ježíši!…“ A v tu chvíli krev sestoupí a všechny vás chrání, takže vás ďábel nemůže dostat. Je to tak. Modlitba tě udržuje v bezpečí. To je hlavní, chraňte se, děti, modlitbami. Amram tedy mluví o svém plánu, co vykonají. „Dobře,“ řekl, „prozradím vám, co budeme dělat. Vezmeme dítě, rozloučíme se s ním a položíme ho sem do té lodičky a položíme chlapce takto v tomto košíku do řeky Nilu.“
„Ach! Ne! Ne! Ne! Amrame, nemůžeme naše dítě vyhodit do řeky.“
„Vím, co dělám, Jochebed. „Měl jsem sen, a tak vím přesně, co musíme dělat. Vidíte, děti, Bůh mu dal pokyn. Postavil přesně ten typ archy, který tam ve své době zachránil Noeho.
Takže řekl: „Podívejte se, mám tam vyříznutou i malou dírku, takže dítě může dýchat. Vidíte, může tam pronikat dokonce i sluneční světlo.“ A víte, děti, archa ve Starém Zákoně, byla vyrobena stejným způsobem. Takže to ubohé malé miminko, bezejmenné, nemělo ani žádné jméno, bylo vloženo do této malé archy, košíku přesně tak, jak Amram obdržel od Pána pokyn. Příští noc vzbudili rodiče malého Aarona a malou Miriam. Miriam řekla: „Nevezmeš našeho malého bratříčka, tati, že ne, a nedáš ho do Nilu, kde jsou všichni ti staří krokodýli?“
Tatínek jí odhrnul její vlásky, políbil ji na tvář a řekl: „Zlatíčko moje, taky mě to bolí. Taky mě to bolí, opravdu moc, ale musíme to udělat.“ Vidíte, děti, někdy musíme dělat věci, které nás bolí, ale stejně to musíme udělat. Když vám například nějaký spolužák či kdokoli poví: „Hele, kouřil jsi už někdy cigaretu?“
A vy odpovíte: „Ne.“ A oni: „No, zkus jednu! Ach, jsem přeci tvůj kamarád, zkus to, k vůli mně, aspoň si popotáhni, nic se ti fakt nestane.“
A tak vás to může v tu chvíli trochu bolet, ale i tak řekněte: „Ne. Opravdu ne. Já to nechci. Já to nechci ani zkoušet.“ Mohou se vám pak, děti, smát a dělat si z vás srandu, když odmítnete. Myslete ale vždy na Pána. Stůjte s Ním a On bude stát s vámi.
Jen od těchto nabídek ze světa otočte hlavu i srdce. Vždy to odmítněte. Varujte se zla v každé podobě, říká Pán Ježíš. Dělejte jen správné věci. A tak vložili miminko do košíku a jdou k řece Nil. Nil je velká řeka, druhá největší na světě, děti. Velká řeka a plná starých krokodýlů a aligátorů. „Ach, co když se toho zmocní aligátoři? Co když se toho dotknou krokodýli, Amrame?“ Řekl: „Neboj se. Jestli jen přiblíží svou tlamu k tomu dehtu, odradí je to, neboť velmi smrdí a oni přes ten smrad neucítí lidské maso, takže odplují okamžitě pryč. Bude to v pořádku. Neboj se.“ Tak dítě všichni políbili, položili je do té malé archy a Amram řekl: „Mé milé miminko, Bůh ti žehnej.“ A  nyní, co si myslíte, děti, že se děje v té samé chvíli v nebi? Hallelujah! Víte, když se cokoli děje tady dole na zemi, něco se děje také i tam nahoře v nebi. Amen! Vidím, jak Bůh vstal ze svého trůnu, přišel a řekl: „Gabrieli! Gabrieli! Kde jsi?“ Gabriel řekl: „Tady jsem, Pane.“ „Pojď sem na chvíli. Chci ti něco ukázat.“ Řekl: „Vy všichni andělé, pojďte sem, něco vám ukáži. Mám zde lidi, kteří Mi věří. Ano, mám zde lidi, kteří Mi důvěřují. Pojďte sem na chvíli! Je to dobré pro vás všechny, anděly, abyste to spatřily, podívejte se na to! Podívejte!“ „Kde to je, Pane?“ „Přímo tam dole.“ „Kde? Aha. Ano, už to vidím.“
„Podívejte se přímo tam dolů. „Co je to?“
„Je tam muž s rukama ve vzduchu, na kolenou a volá mě. Je tam plačící matka a dvě malé plačící děti. Důvěřují mi až do konce. Gabrieli, pamatuješ si, když jsi vešel dovnitř jejich domu?“ Pamatuješ si toho muže?“
„Ano, potkal jsem se tu noc v pokoji s ním a mluvil s ním jak jsi mi přikázal, Pane.“
„Ach, Gabrieli, stále Mi věří. Mám lidi, kteří Mi věří! Mám lidi, kteří Mi budou věřit až do konce! Vidíš ho? Podívej se na něj. Ano. Ach, není to nádherné?“ Mezi tím se Amram brodí ve vodě a začne posouvat tu malou archu, proutěný košík směrem po proudu vpřed. „Gabrieli!“
„Ano, Pane?“
„Zavolejte na scénu deset tisíc andělů. Okamžitě jim dej rozkazy k pochodu. Zavolej nebeské zástupy. Přikazuji, aby se žádný krokodýl toho nákladu v košíku ani nedotkl! Nic se ho nesmí dotknout! Nedovol, aby se k němu přiblížil ani kus dřeva.“ Gabriel odpověděl: „Staň se tak.“

…Milé děti, náš čas se opět naplnil a náš příběh zdaleka ještě neskončil. Vím, že je tolik napínavý! Jak to vše jen dopadne? To vše se dozvíme v poslední 3. části.

Pán s vámi všemi.