Děti, pojďte sem

Teď se, děti, chceme krátce pomodlit.
Pane Ježíši, jsme Ti vděční za tento čas a za to, že můžeme být tady
shromážděni, mladí, starší. Shromáždili jsme se
ještě jednou po této straně věčnosti, abychom si o Tobě promluvili
a o věcech souvisejících s věčným životem. A dej, abychom byli
dnes schopni promlouvat k těmto mladým lidem, co by jim na
jejich pouti pomohlo, protože, Pane, my to všichni v této době
potřebujeme.
Požehnej nám společně. Odpusť naše hříchy. A pokud jsme se
provinili v čemkoli, a něco se Ti nelíbilo,
prosíme, odpusť nám to, protože si dnes uvědomujeme, že ohledně
zítřka nemáme žádnou jistotu. Nevíme, co nám zítřek může přinést.
Musíme být tedy připraveni dnes, abychom mohli vyjít vstříc zítřku.
A, Otče Bože, víme, že je jenom jediný způsob, jak toho můžeme
docílit, totiž abychom se připravili na setkání s Tebou, protože si
uvědomujeme, že co nevidět se s tím budeme muset všichni setkat,
a to buď v pokoji jako přátelé nebo děti, nebo jako nepřátelé. Ale
nedopusť, Pane, abychom byli čímkoli jiným než Tvými vlastními
milovanými dětmi. Vyslyš to, o co žádáme v Ježíšově jménu. Amen.

A nyní, čtěme z Písma Lukáš 18:18

Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý
mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem
věčného života?“
Ale Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým?
Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh.
Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil,
neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce
i svou matku.“
A on řekl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“
Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: „Chybí ti ještě
jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým
a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne.“

Myslím si, vzácné děti, že Slovo, „pojď, následuj Mne“, které zaznělo, to je ta nejlepší rada, kterou bychom mohli dát, kdybychom hovořili k deseti tisícům dětí, nebo jen nyní
k těm, ke kterým hovoříme právě teď.Ta největší věc, jež byla kdykoli nabídnuta, a zvlášť
mladé osobě, totiž: „Následovat Ježíše.“ Vy musíte někoho následovat. Tedy, jednoduše si zapamatujte
— musíte někoho ve svém životě následovat. A tak, pokud následujete nějakou osobu,
uvědomte si, kdo je ta osoba, kterou následujete, vidíte. Apoštol Pavel
jednoho dne řekl: „Buďte mými následovníky, jako já jsem Krista.“
Jinými slovy: „Tak jako já následuji Krista, tak vy následujte mne.“ A tak teď v této rozhodující chvíli, v této fázi života, kam všichni
směřujeme. Kolem vás, děti, je mnoho chlapců, kteří řádí ve
sportovních autech na ulici sem a tam, kouří cigarety, popíjejí lihoviny,
a jsou zde i různá děvčata nemravně oblečená, a vyvádějí
s chlapci s takovými jako jste i vy. Tito lidé jsou lidmi, jako jsme my.Jsou to lidské bytosti. Oni milují,
jedí, oni pijí, spí a dýchají. A i oni musí jednou umřít. Jsou prostě lidmi jako jsme i my dnes. Ale oni jsou posedlí zlým duchem. A oni o tom nevědí. Kvůli vlivu nějaké osoby, kterou následují a která je
svedla na špatnou cestu. A oni prostě žijí ze dne
na den, aby se stali populárnější. Uvolněná morálka se pro
ně stala ctností. Ježíš řekl: „A jak bylo za dnů Noema, tak bude i při příchodu
Syna člověka.“ A my se znovu nacházíme v tom místě. Podívejme se tedy během několika minut na toho chlapíka,
o kterém jsme četli. Není pochyb o tom, že se ten chlapec narodil
v dobrém domě jako vy, děti. Byl vychován počestnými rodiči, protože
to potvrdil. Když mu Ježíš předložil Boží přikázání, on řekl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“ To byl důkaz, že byl správně
vychováván. Víte, nebyl to nějaký lotr. On byl vychováván, aby si
uvědomoval, co je správné — tak jako vy, děti. Možná byl vychováván zbožnou matkou a tatínkem, kteří ho, když byl ještě dítětem správně
poučovali. Možná, že když byl ještě malé dítě, měla ohledně něj maminka velké
ambice, že se stane jednou významným mužem. Jeho tatínek nešetřil
penězi, aby mohl chodit do školy a poskytnout mu to nejlepší
vzdělání… a on šel, aby dosáhl dobré vzdělání a byl schopen v tomto
světě něčeho dosáhnout. A se vší upřímností maminky a tatínka, kteří mu dopřáli
vzdělání, možná došel až do období maturity. Do
toho času, kdy ukončil školu a dosáhl vzdělání a nepochybně se stal
pýchou a radostí mamince a tatínkovi v jejich životě. Určitě v těch
dnech měli krásné koně, jako vy máte dnes auta a také dobrého otce a matku,
jako máte vy, kteří dohlížejí na to, abyste měli pěkné oblečení
a mohli se radovat ze života — právě tak jako dnes.
A tatínek s maminkou se neustále modlili, aby se jejich syn
nestal nějakým průměrným člověkem, ale aby se stal něčím.
V podstatě to dělají všichni rodiče. Neslyšeli jste, jak se Ježíš odvolal
na přikázání: „Cti svého otce a matku,“ — a tam se zastavil. A na tom se zakládá ambice všech rodičů: udělat pro své děti to
nejlepší, co jen mohou. Poskytnout jim vzdělání a dát jim třeba i to, co
se jim samotným nedostalo. Někdy přemýšlíme, co se týče návštěvy školy.
Posíláme své děti jako rodiče do středních škol a jiných
zařízení, kde se mohou setkat se všelijakým neřádem světa. Mnohdy však jako rodiče i přemítáme,
že své děti vezmeme jinam z tohoto světského prostředí, třeba že je budeme učit doma, v domácím prostředí místo školy, a doma je vychováme, aby žili spořádaně pod zbožným vlivem nás rodičů.
Ale o co se tady vlastně jedná? Jde o to, co vězí, co se ukrývá uvnitř v srdci dětí, to
je to, co vyjde najevo. Nezáleží na tom, kde se ony budou pohybovat, studovat, projeví se vždy to, co vychází ze srdce každého jednotlivce. Jestli se v srdci nachází zlo, tak ono se ukáže i ve zbožné rodině. A pokud je v srdci dobro, tak ono se taktéž ukáže na jakémkoli místě, kde budou. Záleží na tom, co je v tom dítěti, záleží, jakou to dítě má povahu, co se v něm nachází. A to, čím jsi teď, tím zůstaneš pravděpodobně i do konce svého života. Jsme neustále v pohybu. Člověk se formuje v mladém věku. A tak maminka s tatínkem očekávali, že i tento mladý muž bude
mít velké ambice, a dostatek peněz, aby to docílil. A pak se
nepochybně za toho mladíka modlili, aby se mu taková příležitost
naskytla. Hleďte, oni udělali všechno, co jen mohli. Mohl mít
k dispozici krásné koně, mohl být velice populární u žen. A co platí pro
muže, to platí i pro ženy a opačně, rozumíte, protože mluvíme
o lidském životě — o jeho duši — jak u mužů, tak i u žen. Bible tady o něm pojednává jako
o bohatém knížeti. A my vidíme muže v tomto mladém věku; možná byl
ještě mladistvý a ukončil školu, právě po maturitě, kterou ukončil před
několika týdny nebo něco takového a stal se knížetem. A měl všechno,
na co jen jeho duše pomyslela. Ježíš na něj pohleděl a povzdechl si, protože si ho
zamiloval, vidíte. V tom chlapci něco bylo. Byla to sympatická povaha,
která tohoto chlapce provázela. Odkud on vlastně pocházel?
Z počestné rodiny, kde ho naučili Boží přikázání a dohlíželi na to, aby
je zachovával. A on to dělal od svého mládí. A ten chlapec měl ambice:
přál si život věčný. Řekl: „Dobrý Mistře, co mám udělat, abych se stal
dědicem věčného života?“ Pohleďte, jeden každý z vás přijde do styku se světem, a přesto
duše nacházející se ve vás říká, že potřebujete něco, co nemáte.
Nestačí jenom bohatství, popularita. Můžete se cítit sebejistě. Ale to není jistota. To povadne zrovna
tak jako polní kvítí, vidíte? To pomine. To nemá trvání. Stačí, když se
slunce několikrát otočí a už je po tom veta. Ale máte duši, která bude
žít věčně. Ó! A tento mladý chlapec musel mít sympatickou povahu, protože
se Pánu Ježíši představil tak, že poklekl. Padl na kolena a řekl: „Dobrý
mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“
On mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým?“ Řekl: „Přece víš, že je
jediný dobrý a tím je přece Bůh?“ Pohleďte, co tím chtěl ten mladý muž
vyjádřit? Že On byl Bohem, rozumíte. On řekl: „Přikázání znáš —
dodržuj je.“
On se zeptal: „Ale která přikázání, Mistře?“
Ježíš řekl: „Přikázání ‚cti otce svého a matku‘, a tak dále.“
On odpověděl: „To všechno jsem dělal od svého mládí,“ vidíte, „to
jsem dělal.“
On řekl: „A přesto ti schází ještě jedno. Jdi, prodej, co máš, rozdej to
chudým a pak mne následuj.“ Jaká to byla příležitost! Pohleďte, ten chlapec byl vycvičen, byl správně veden
a pak byl představen Kristu, aby si ho použil. A všechny možnosti,
které měl v sobě k dispozici — možná to bylo vzdělání, mládí,
bohatství, vliv — pomocí čeho by mohl předkládat evangelium,
a přesto to odmítl. Jak zbrklé rozhodnutí, které u toho mladého
chlapce pozorujeme, vidíte? „Následuj mne.“ Teď pohleďte, on měl někoho následovat. Měl
následovat buď vliv lidí, s nimiž byl spřízněn; vliv nějaké mladé ženy
nebo vliv nějakého chlapeckého gangu, se kterým byl ve spojení díky
svým kamarádům ze školy — nebo měl následovat Ježíše Krista. Teď
veškerá jeho dobrota, když věděl, že nemá věčný život, byla k ničemu. Děti, o tom musíte uvažovat, pochopte. Podívejte se dnes večer
na toho chlapce — kým mohl být a kým je; kým je dnes večer. On se
teď někde nachází. Byl to člověk, on se někde nachází. Čeká na soud;
bude se muset onoho dne postavit před soudem. Zavrhl úplně tu stejnou příležitost, jež je vám, děti, předkládána téměř za stejných
okolností: znamenitý chlapec, dobrá osobnost, znamenití rodiče, tak
jako vy; nemusel ani pracovat, jedině, pokud měl k tomu chuť, vidíte. Ale je s tím spojena ještě jedna věc. To Slovo vyřčené dnes večer nikdy nezemře. Zůstává stálou
výzvou pro každého muže, každou mladou ženu. „Následuj mne.“
Pohleďte, slova neumírají. Jakmile něco řekneš, zapamatujte si — ať je
to potajmu ve tvém autě, ať je to za kazatelnou, ať to je někde na rohu
ulice, s tvým chlapcem nebo s tvou dívkou — kdekoliv to je, to nikdy
neumírá. To bude žít věčně. Všechno to, co říkáme, je naživu. Každé slovo,
které vyřkneme, nemůže umřít. Veliká Boží obrazovka to zachytí. Každý pohyb, každý
způsob jednání, který předvádíte, musíte se s ním setkat u soudu,
vidíte? A tak mladí chlapci a dívky, bylo by dobré se zastavit, zamyslet se nad
tím, rozumíte, protože jednou se s tím budete muset setkat.
Sledujme toho mladého muže a tu příležitost, která se mu
naskytla. A postavme se na jeho místo toho mládence , jako byste stáli na
tom místě, jako kdybyste mohli zaslechnout ten Hlas Pána Ježíše, který je stále
naživu. On stále žije. Stále se pohybuje. On je stále živý. Je to jako
s kamínkem, který hodíme do oceánu: ta vlna nikdy nekončí, ona dojde
až ke břehu do vzdálenosti tisíců kilometrů a pak se vrací. Když je hlas takovým způsobem vyřčen do éteru, on nikdy
nezanikne. Nebudeme moci najít žádnou výmluvu před soudem — to
tam bude. Tam bude na té obrazovce hlas Ježíše Krista, který vybízí
toho mladého muže: „Následuj mne,“ a jak on se odvrací, smutný,
protože měl velký majetek, vidíte. To nemusí být vždy jen peníze. To
mohou být i jiné věci, rozumíte. Všechno, co je nám dražší než tato
nabídka, rozumíte, stává se to pro nás, jakoby to byly peníze. A je to
něčím, co nás kazí. Sledujme teď na chvíli toho chlapíka, co se s ním děje potom, co
se odvrátil. Neuposlechl tento Kristův hlas a odešel se svými přáteli.
Což, vy děti, vy jste všechny skvělými dětmi a určitě musíte mít nějaké
přátele. Ale musíte dávat pozor na to, o jaké přátele se jedná. Pokud
tito přátelé následují Krista, pak se s takovými přáteli stýkejte
a následujte také Krista. Ale pokud ne, nedělejte to.Podívejme se na něj. Zjišťujeme, že on si možná své přátele
udržel. Stal se významným vladařem. Později byl vladařem. A následně
můžeme sledovat, že se mu daří tak, že si musel postavit další stodoly,
aby tam mohl uskladnit všechnu svou úrodu. A pak zestárl a řekl si,
když starosti mládí a ty ostatní věci pominuly… A vše čím se zabýval —
to byla zábava. A nyní tedy tento muž, který byl vychováván tak, aby ctil svého bližního
a dělal druhým tak, jak si přeje, aby oni dělali jemu. Hleďte, tím, že
odmítnul Kristovo volání, už v něm nezůstaly vůbec žádné lidské city. Stal se
otupělý, protože odmítl Kristovu nabídku. Je to jako s chlapcem, který byl
vychován v takovém domě a neměl by se nikdy vzdálit těmto zásadám,
ale stal se pravý opak. A než se na druhý den rozednělo, scéna se změnila a tento mladý a bohatý hoch už byl
v pekle. Kdy on takovou příležitost měl, aby neskončil v pekle? Když ho Ježíš oslovil: „Následuj
mne.“ Tu nabídku, kterou mu Ježíš dal, aby Jej následoval — aby získával duše
jako mladý muž, to se k němu teď vrátilo, když byl v pekle. Přečtěte si tento příběh do konce, co se mladý muž vše ještě dozvěděl, když byl v pekle. Abraham řekl: „Synu, vzpomeň si, za svého života…“
Vidíte? Člověk si stále pamatuje. Nepřijde o svou paměť. Zapamatujte
si. Přicházejí mu vzpomínky, i když se nachází na tomto místě;
vzpomínáš si na tu příležitost, jak Ježíš řekl: „Následuj mne.“ Ale on
následoval špatnou osobu, špatný dav lidí. Vydal se se špatným
zástupem a dostal se na špatné místo. Skončil ve špatné věčnosti —
aby v jistém dni podlehl úplné zkáze a byl od Boha navěky odloučený. Ježíš rovněž pověděl i tato pozoruhodná slova: „Ale i kdyby
někdo vstal z mrtvých a vrátil se, oni se přesto nedají přesvědčit. Mají
Mojžíše a Zákon. A jestli je neposlouchají, nebudou poslouchat i kdyby
někdo vstal z mrtvých. Oni se nedají přesvědčit.“
Proč? Proč? Copak Zákon něco takového říká? Ano. „Dělejte druhým
to, co si přejete, aby oni dělali vám.“ A on žil pod Zákonem, ale nechal
žebráka zemřít u brány, vidíte. Žil pod Božími přikázáními, a přesto
zklamal, pokud se jednalo o uposlechnutí, aby obdržel ten veliký věčný
život.A jednou provždy si zapamatujte, že
zachovávání Božích přikázání je velká věc. Výchova v dobrém domě, to
je dědictví od Boha. A být dobrým dítětem s takovým svérázným
chováním, jak je to u vás, je také dobré. Je to báječné mít vzdělání, je
to nádherné žít v této svobodné zemi. Je mnoho věcí, za které můžeme
být vděční. Ale je tady jedna věc, kterou jste nezdědili, a tu musíte
přijmout, a to je věčný život. A to jste schopni docílit jedině tím, že
následujete Ježíše na cestě prožití znovuzrození. Amen.