Je Ježíš Kristus na tvých rukou nebo ty v Jeho rukou?

Kristus, Bůh, On sestoupil a stal se člověkem. Snášel pokušení. Vysmívali se Mu, dělali si z Něho legraci a pronásledovali Ho, ignorovali Ho, nazývali Ho „Belzebubem“.

Pán Ježíš Kristus vytrpěl smrt hrdelního trestu. Musel být falešně obžalován, protože i my jsme falešně obžalováni. Musel nést nemoci, protože i my jsme nemocní. Musel nést hřích, protože to byly naše hříchy. A On se musel stát naším příbuzným. Byla to jediná cesta, jak nás mohl vykoupit. A jak se stal naším příbuzným? Tím, že na Sebe vzal podobu hříšného těla a stal se jedním z nás. A takto zaplatil cenu vykoupení zpět do obecenství s nebeským Otcem. Ó, jaký Spasitel! Slova to nejsou schopna vyjádřit! On se tím stal proto, aby mohl soucítit s tebou, který prožíváš své vzlety a poklesky a své přílivy a odlivy a tvoje pokušení jsou tak veliká, že v nich sotva sám obstojíš. A On ví, jak s tebou soucítit. On tam nyní v Nebi sedí a přimlouvá se. On tam sedí a miluje tě. A i když odcházíš na scestí, On tě neopouští. Neustále přichází k tobě a klepe na tvé srdce. Bůh denně klepe na srdce. A On to bude dělat tak dlouho, dokud jsi smrtelníkem na této zemi, protože On tě miloval. On tě již vykoupil.

Jaká LÁSKA! Tomu nikdy neporozumíme. Není tu způsob, jak to pochopit, jak tato veliká oběť, kterou On vykonal… sestoupila a smířila nás znovu s Bohem. A On řekl:

„Nuže, nenechám vás samotných, přijdu znovu a budu s vámi, dokonce ve vás, do skonání světa.“

Matouš 28:20, Jan 14:18, 19, 2.Korintským 5:19

Jsme tu dnes, my všichni, kteří žijeme v této poslední době a máme stále toho samého Ježíše, to stejné Evangelium, to samé Slovo. Nezanedbávejme proto to veliké spasení, protože jednoho dne budeme všichni muset vydat počet z toho, co jsme udělali právě s tímto Synem Božím. Pojďme si nyní přiblížit v dalším z příběhu v Bibli, co nám vlastně Pán Ježíš Kristus chce ukázat.

Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš mu řekl: „Ty to říkáš.“ A když ho velekněží a starší obviňovali, nic neodpověděl. Tu mu Pilát řekl: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají? “ Ale on mu neodpověděl ani na jedno obvinění, takže se vladař velmi divil. O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého chtěli. Tehdy tam měli významného vězně, který se jmenoval Barabáš. Když se tedy lidé shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“ Věděl totiž, že ho vydali ze závisti. Když seděl na soudní stolici, vzkázala mu jeho žena: „Neměj nic s tím spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu mnoho vytrpěla.“ Velekněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyžádaly Barabáše, ale Ježíše aby daly zahubit. Vladař jim tedy řekl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni řekli: „Barabáše! “Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Kristus?“ Všichni mu řekli: „Ať je ukřižován!“ A vládce řekl: „Co tedy udělal zlého?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ať je ukřižován!“ Když Pilát uviděl, že to ničemu neprospívá, ale že pozdvižení je čím dál větší, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce a řekl: „Jsem nevinen touto krví. Je to vaše věc.

Matouš 27: 11-24

Tato scéna se, milé děti, odehrávala v soudní síni, kde byl vládce Pilát povolán na místo činu, aby jednal a vynesl rozsudek. Událo se to brzy ráno, krátce před rozbřeskem a Pilát byl vyrušen ze spánku, aby vyslechnul případ tohoto obviněného Člověka – našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Když byl onoho rána vytažen, aby usedl na soudní stolici. Pilát byl příznivě nakloněn jak Židům tak i Římanům. Jakmile k němu byl Ježíš přiveden s trním na hlavě jako korunou a s rukama svázanýma za zády. Dovedu si představit toho velkého císaře, jak sedí na svém trůnu, celý znechucený, protože vstal o něco dříve. Celý rozzlobený si odhrnul vlasy z čela, podíval se do tváře Ježíše a řekl si: „Ten chlap nemůže za moc stát. Jak by mohl být se svázanýma rukama Králem nebes?“ Když Ho Pilát soudil, podíval se na Něj shora dolů a řekl: „Když jsi Kristus, proč o tom něco neřekneš?“ Pilát si pomyslel: „Neodpovídá mi, nejspíše je vyděšený, protože stojí přede mnou, před římským císařem.“ Najednou je slyšet, jak někdo přijíždí plným cvalem na koni. Z paláce přichází mladý, statný voják, seskakuje z koně na ulici a běží k místu, kde stojí stráž. A když vidí, že je to stráž z paláce, pustí ho dovnitř. V ruce nese kus papíru. Kráčí před Piláta, sklání hlavu k zemi a říká: „Vaše Veličenstvo, pane. Mám dopis od vaší manželky. Říkala, že je velmi naléhavé, aby vám byl okamžitě doručen. Proto jsem sem přišel tak náhle.“ A Ježíš stále mlčel. Když Pilát dopis otevřel, zakroutil hlavou a jeho oči zíraly pod svraštělým čelem a hustým obočím a nabyly dojmu chladného kamenného výrazu. Při čtení dopisu obrátí pohled na Ježíše a pak se znovu podívá na dopis. Jeho tvář začíná blednout, zdá se, že na rtech nemá ani kapku života, začínají se mu třást dokonce i kolena. Co se skrývá tak důležitého v tomto dopise, který mu poslala jeho vlastní žena? Podívejme se mu, děti, přes rameno a přečtěme si, co se v něm píše: „Můj drahý muži, neměj nic společného s tímto spravedlivým člověkem, neboť jsem dnes ve snu pro něj mnoho vytrpěla.“ Možná právě to by byl řekl. Ale co udělá? Místo toho, aby Ježíše propustil, protože k tomu měl moc, místo toho, aby Ho objal a řekl: „Ano, Ježíši, mýlil jsem se, špatně jsem Tě odhadl. Ale dnes ráno Tě přijímám jako svého Spasitele jako Syna živého Boha se před Tebou skláním“. Místo toho Pilát vykoná jinou věc. Snaží se ospravedlnit sám. Úplně stejně jako dnes. Takto se zachovává mnoho lidí, kteří zaujmou postoj ve svém srdci a řeknou: „Já žádného Ježíše nepotřebuji!, Nechci s Ním mít nic společného!, Já si žiji svým životem!“ A tak i zde se dozvídáme, že lid našeho Pána zavrhl. Oni Jej odmítli od toho dne, kdy začal prorokovat a mluvit k nim pravdu Slova. Tehdy totiž nemohli pochopit, jak to, že On, který byl „pouhý“ Člověk, mohl znát, co se skrývá za tajemství v lidských srdcích. Málo věděli o tom, že Slovo je Bůh! „A Slovo,“ říká Bible, „je ten, kdo rozeznává myšlenky a úmysly srdce.“ Nezapomínejte, děti a vy všichni, kdo čtete tyto řádky, že Slovo Boží se musí projevit. Bůh se zavázal, že se Slovo vždy naplní. Stejně jako byl například Jan Křtitel předurčen k tomu, aby předcházel příchodu Krista. Slovo se přesně takto odehrálo, stalo se to. Boží Slovo bylo dokonale potvrzeno, bylo znovu a znovu prokázáno, že Pán je odpovědí na Boží slovo. Vidíte? Bůh to už dopředu předurčil. On je spravedlivý, On má vše napsané pro nás v knize zvaná Bible, co se stane. A v dnešní době nám je daná ta stejná věc. Můžeme Slovo Evangelia buď přijmout a uvidíme Světlo a nebo je odmítneme a zůstáváme ve tmě. Bůh dokonale varuje všechny lidi dopředu o přicházejícím soudě i v tomto našem věku, ve kterém nyní žijeme. Když odmítneme Pravdu, jdeme do zatracení. Ale dříve než se tak stane, Bůh vždy posílá varovné signály pro každého jednoho z nás. Když však člověk k tomuto přichází s posměchem a laxním přístupem, neposlouchá a řídí se stále jen vlastním lidským rozumem, odmítá Krista, pak přijde na soud. A nyní tedy oni tam odmítli Krista. Oni všichni. Namísto Pravdy přijali veřejného vraha Barabáše. Chtěli osvobodit muže, o kterém bylo dokázáno, že byl vrahem a zlým člověkem a čekal ve vězení na soud.

Možná se nyní ptáte, proč Pána odmítli? Zamysleme se všichni. Mnozí tomu chtěli věřit, chtěli věřit Pánovi avšak jejich tradice, lidské tradice toto způsobily. Lidský systém. Ne lidi, ale ten systém, ve kterém byli uvězněni. Když Pána zavrhli, přineslo to na ně Boží hněv. A dnes Ho také svět zavrhl  což přináší soud na celý svět. Bude to Soudní proces nad celým světem jako v Pilátové soudní síni. Vy třeba řeknete, že kdybychom byli tenkrát tam v té době…..“já bych se určitě Pána Ježíše zastal!„  Dobře. Co tedy ohledně tohoto děláš dnes v této době, ve které žiješ? Máš tu stejnou příležitost, ukázat, na čí straně jsi. Pilát a nebo Kristus? To Slovo – Ježíš Kristus je i dnes na soudě jako to bylo tenkrát v to ráno před ukřižováním. On je nyní na našich rukou na rukou celého světa. Co bylo dalším krokem, když Ho tam chtěli odsoudit? Vynesení rozsudku. Pilát tam stojí a ptá se jich, co má dělat? A oni zvolali. Nechceme Ho, ukřižovat, pryč s Ním!  A i dnes stojíme před tím stejným rozsudkem.

Jestliže nevěříme Pánovi, ukřižovali jsme Jej a Jeho krev spočívá na našich rukou a my budeme odsouzeni za tento hřích smrtí. Proč? Neboť Bible nám to zjevuje. Hřích je smrt. Věčné oddělení od lásky Pánovy. Jsme vinni, náš vlastní hřích nevíry v Jeho Slovo Ho ukřižoval. Pilát se Pána pokusil dostat z rukou tím, že si umyl ruce vodou nad tímto případem. Nechtěl nic slyšet a uzavřel sebe před Pravdou Slova. Musel tomu ale i tak čelit. Byl pohan. Jeho žena byla také pohanka. Ale Bůh, aby to mohl udělat spravedlivě, poslal Pilátovu ženu s jejím vzkazem a ona mu řekla: „Neměj s tím nic společného.
S tímto spravedlivým mužem.“ Ona řekla: „Dnes jsem ve svém snu mnoho vytrpěla pro toho spravedlivého Muže. Neměj s ním nic společného. „Ale on řekl: „Dobrá, když je to tak, tak ho prostě smyji ze svých rukou.“ Ale nemohl to udělat. Nelze tomu nijak uniknout. Spravedlivý Bůh požaduje soud za ignorování Jeho Slova. On nemůže změnit Svůj plán. On nikdy nemění Svůj plán. On je Ten stejný včera, dnes i navěky. Jeho cesty jsou ty stejné. Jeho Slovo je to stejné. On je plný milosrdenství,  je-li kdokoli připravený činit pokání. Soud bude následovat, když neučiníme pokání.   A co ty? Je Ježíš Kristus stále na tvých rukou nebo ty v Jeho rukou lásky a ochrany, spasený Jeho milostí, kdy jsi přenesl vírou Jeho krev do svého srdce? Víra přichází slyšením. Jakmile uslyšíte Pravdu, musíte ji buď přijmout nebo popřít. Jiná cesta není. Nemůžeš ji odvrhnout a říci, „Já v to nevěřím.“ Bible tě odsoudí. Není to otázka jen na tvoji maminku, tvého tatínka, sestru či bratra i ti se musí sami za sebe rozhodnout stejně jako ty. Každý jednotlivec má Jeho krev nyní na svých rukou. Má za své rozhodnutí zodpovědnost. Tak i ty si musíš vybrat. Máš svobodnou morální volbu. Ó, přijměte Boží dar, to je moje modlitba za vás všechny. Nechtějme žádné vyznání kromě Krista, žádný zákon kromě lásky, žádnou knihu kromě Bible. To je to, co potřebujeme. Pozorovali jste někdy pilota letadla před startem? Musí zkontrolovat všechny přístroje, které je schopen zkontrolovat. Vyjede s tím letadlem ven, všechno zkontroluje, nahodí motor a nechá ho běžet, aby zjistil, jestli vzlétne. Proč? Je velmi opatrný. Má za všechny cestující zodpovědnost. Kdyby nebyl a cokoli se přihodilo při letu, bude vyšetřován on.

Jak tedy skončil Pilát, který se nakonec rozhodl špatně? On nechal Pána Ježíše ukřižovat a krev nesmyl a již nikdy více nesmyje, už nebude mít žádnou další příležitost. Jen půjde k soudu a tam bude odsouzený. Slovo říká, že ti, kteří mají krev na svých rukou. „Křičeli na skály a na hory. Modlili se, ale jejich modlitby přišly pozdě.“ Vidíte? Křičeli: „Přikryjte nás! před tváří Toho, který sedí na trůnu a před hněvem Beránka, který přichází. Neboť nadešel velký den soudu a kdo bude moci obstát?„

Pokud tomu dobrovolně nevěříme po seznámení s touto Pravdou Pána Ježíše Krista, nebude žádné slitování. Žádné milosrdenství nebude uděleno.

„Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy, nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce.“

Židům 10: 26-27

Na úplný závěr našeho příběhu, všichni, kteří jste dočetli až sem.

Jak se asi cítil Barabáš onoho rána, když Římané přicházeli chodbou a on slyšel dupot jejich kovových bot, cinkot řetězů a rachot kopí na ulici, když věděl, že bude zabit.  Otevřely se dveře a Barabáš se třásl a plakal, připraven vyjít ven, říkal si: „Ach, to je můj konec.“ Strážný mu řekl: „Barabáši, říkám ti, že jsi omilostněn, jsi volný.“
„Cože,“ vyhrkl, „nepůjdu snad na popravu?“ „Ne,“ odpověděl voják.
„Ne, nemusíš zemřít.“ „Opravdu ne???“ zeptal se udiveně Barabáš.
„A co pro to musím udělat?„
„Nic.„
„A jak je to možné?„
Pak ho setník vyvedl a řekl: „Vidíš toho Člověka, jak tam visí na kříži? Vidíš ty sliny výsměchu, které mu stékají z tváře? Vidíš ty rány na Jeho rukou? Patřily tobě, ale On zaujal tvé místo. Otevřel za tebe dveře vězení, aby jsi ty, který jsi byl odsouzen k smrti, nezemřel. On vzal tvoje místo.„

Ježíš tě volá, ach, slyš Jeho hlas! Právě teď Mu naslouchej. Řekni: „Pane, jsem vinen. Tvá krev je na mých rukou. Jsem hříšník. Už ji tam nechci. Nemohu Ji tam mít. Zkoušel jsem ji smýt, zkoušel jsem to už léta. Nehodlám Tě zavrhnout jako Pilát. Chci Tě. Přijď prosím do mého srdce, hned teď, Pane. Přijímám Tě vírou a kráčím přímo k Tobě a vím, že mi odpouštíš. Od této chvíle budeš v mém srdci.“ Amen.