Ježíš – Uzdravitel všech věřících lidí i dětí

Pán vám všem žehnej, milé děti.

Dnes si budeme krátce povídat o dvou příbězích z Bible, kde se dozvíme, jak náš nádherný Pán Ježíš uzdravuje nejen nás dospěláky, ale i samozřejmě vás všechny děti.

Pojďme na to!

Začneme tedy číst z Bible. Vezměte si ji také, pokud chcete a čtěte si se mnou, je to –

Marek 5:25-28 

A byla tam jedna žena, které dvanáct let tekla krev. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře. Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu. Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“

….Tam někde u moře žila jedna malá žena, která se sama v sobě rozhodla, že jestli se k Ježíši někdy přiblíží, že Ho požádá, aby jí dal svou milost.
Měla celoživotní problém s krvácením. Když navštívila svého doktora, řekl jí, že nemá šanci na přežití. Ale ona, milé děti, ona nespoléhala na svoji rozumnost a ani na rozumnost toho lékaře, ač si jej jistě velmi vážila za jeho ochotu, pomoci jí. Z příběhu se však dozvídáme, že ona kráčela s davem, který následoval Ježíše. Řekla si ve svém srdci: „Věřím, že jestli se dotknu alespoň Jeho roucha, tak budu uzdravena!, budu v naprostém pořádku!“ Ó, její vírou se Pána Ježíše dotkla, přiblížila se k Jeho rouchu, dotkla se Ho a nic nikomu neřekla a posadila se a spokojeně odpočívala. V tu samou chvíli se Ježíš zastavil, pohlédl do davu kolem něj a zeptal se: „Kdo se mne dotkl?“ A rozhlížel se, dokud ji nespatřil a neřekl jí, na jakou nemoc trpěla. Děti, ona nikdy neuvažovala, jen vyšla vstříc vírou za Pánem, že On je mocen, uzdravit ji. Jen vykročila vírou v Něj. V Bibli je psáno, že Ježíš je Veleknězem, kterého se můžeme dotknout s našimi slabostmi, nemocemi, s čímkoli…..jaká láska! A On je tím stále, i dnes, děti, neboť je psáno – „On je stejný dnes, včera a navždy.“ Hallelujah!

A nyní přejdeme k druhému příběhu z Písma. Nalistujte si –

Marek 5: 35-36

„Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“ Ale Ježíš neposlechl to, co říkali, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“

…..Byl tam také muž jménem Jairus. Možná, že byl tajným věřícím jako Nikodém, ale něco kroužilo kolem jeho srdce….možná ze svého sboru, kam chodíval tento Žid slýchával –
„Ne! Neměj s Ježíšem nic společného. Každý muž, který v Něho vyzná víru, bude okamžitě vyhozen, Jaire, rozumíš?“ A tak na shromáždění Jairus ani nedokázal na to vše říct: „Amen. Asi je to tak,“ ale v duchu tomu chtěl celou dobu věřit, že Ježíš je schopen vše učinit!
„Takže,“ řekli, tito představení synagogy, „Nyní si to, Jaire, pamatuj. Pokud někdo přijde a prohlásí, že Ježíš Nazaretský vykonal nějaký zázrak, okamžitě u nás končí, má vyhazov!“

Nyní víme, že to byl tehdy jejich židovský řád. Velekněz, biskup a všichni přicházejí z místa na místo a prohlašují; „Pokud někdo přijme Ježíše Nazaretského, bude okamžitě vyhozen ze synagogy.“
Takže, když jsi opravdu tajný věřící, tak hluboko ve tvém srdci chceš i přes všechny jakékoli zákazy a příkazy lidí říct: „Já ale chci Ježíše,“ … a Bůh vám tímto vaším vyznáním ve vašich srdcí, děti, připraví způsob, jak Ježíše získat. Ano, On udělá cestu.

Stejně tak udělal tedy cestu i našemu Jairovi.

Jednoho dne jeho holčička onemocněla. No, když onemocní dítě, nebo kdokoli, poslali i v té době pro svého lékaře. Doktor se přišel na dítě podívat a řekl: „No, dám jí své bylinkové tonikum a uvidím, co se dá dělat.“
Druhý den se vrátil zpět, ale dívka byla stále nemocnější a nemocnější, horečka se neustále jen zvyšovala a stoupala. Takže když poslouchal doktor tlukot jejího srdce. Řekl: „Ach… Její srdce bije rychleji, Jaire. Je mi líto, že ti to říkám, ale víš, zkoušel jsem na tu dívku všechny možné léky, ale nic se nestalo, nic jednoduše nezabírá. Je pořád nemocná a obávám se, že se jí budeš muset vzdát.“
Jairus řekl: „Ach, doktore, nechceš mi říct, že budu muset….? „
„Ano, Jaire, promiň, ale moje lékařská profese mi dává vědět, že na světě pro ni není nic, co bych ve své medicíně mohl udělat. Jediné, co mohu říct, je: „Bože, buď k ní milostivý.“

Ten doktor udělal, děti, vše, co mohl. Odešel z domu. Vidíme malého Jaira, jak chodí nahoru a dolů po podlaze. Utrápený, skleslý. Přesto vše však celou dobu ve svém srdci přemýšlel: „Kdybych jen věděl, kde je Ježíš. Kdybych jen mohl najít Ježíše.“ Chodí dál tam a zpět. A tak stále a více myslí na Ježíše. Nyní to zakotvilo v jeho srdci. Uvěřil, že to Ježíš dokáže! Věřil, že to jen Ježíš to vše dokáže. Napadlo ho tedy, že půjde ven, aby mohl přivést Ježíše sem domů.
Po cestě potkal jednoho představeného synagogy a pověděl mu o své dceři a také o svém úmyslu, že se rozhodl pozvat k ní Ježíše. Ten jeho bratr ze sboru mu řekl: „Proč, Jaire, proč, vždyť to je směšné! My jsme přeci Mojžíšovi učedníci. Víme, že Mojžíš dělal zázraky; ale, Jaire, víš, že to bylo před stovkami let? Dny zázraků jsou nenávratně pryč. Takže v tento den nic takového jistojistě neexistuje. Jediné, co můžeme udělat, je, že ke tvé dceři přijdeme a dáme jí poslední církevní obřad a necháme ji v klidu zemřít, buď vůle Boží, pokud jí lékař nemůže pomoci, je vůlí Boží, aby zemřela.“

A nyní, děti, jakkoli to vypadá špatně, celá ta situace, Ježíš tam byl a tahal, a tahal, protože to byla  víra Jairova, která Ježíše táhla. Chvála! Celou dobu měl totiž Ježíš na své pouti a cestě, když zrovna šel dále, pocit, že musí překročit moře a jít směrem, kam měl.

Ježíš přeci řekl: „Nedělám nic, dokud mi Otec nejprve neukáže viděním.“ Jan 5:19: „Amen, amen, pravím vám, Syn nemůže dělat nic sám v sobě, než to, co vidí dělat Otce jako první.“ Ježíš přesně věděl, do čeho jde. Vidíte? Volání jedné duše k Němu a On překročí, přejde i celé moře. Hallelujah!

A tak, Jairus řekl své ženě na její otázku, kde byl… „Právě jsem byl v kostele a modlil jsem se za naši dceru.“
„No, můj drahý muži, ona už je v bezvědomí.“
„Ach, můj Bože, ach, ženo moje, – stále takto přemítá v duchu, „kdybych jen mohl najít Ježíše. Kdybych jen věděl, kde je, věřím tomu Prorokovi. Prostě Mu věřím. Slyšel jsem o Něm, že koná všechny ty věci, uzdravuje a ….“

Všichni lidé jsou samozřejmě kolem jejich malé dcerky, pláčou a soucítí s ním a jeho rodinou…, že ztratí svou dceru, až když najednou jeden muž přišel k němu, a z ničeho nic mu řekl: „Víš, co se právě děje?, ten fanatický prorok z Galileje, On před chvílí přirazil sem ke břehu moře, tady dole u nás.“
Naděje začala v hrudi muže Jairuse skákat o sto šest okamžitě, jakmile to uslyšel! „Ježíš je zde a docela jen malý kousek ode mne!“ Víra přichází ze slyšení. Je to správně, děti? Někdo mu řekl, že Ježíš přišel… Ó, a i dnes slyšíme, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. Jaká naděje pro nás všechny hříšné lidi! Amen.
Jairus si pomyslel: „Kéž bych, kdybych Ho mohl jen nyní vidět. Vyjádřím své… Ale, Oh, oh, oh, oh. Co budu dělat?, když půjdu za Ním, vždyť…. Přijdu o své shromáždění….A členství ve sboru…..“
Přímo dole v jeho srdci Bůh začíná pracovat. Promlouvá do Jairova srdce.  „Jaire, tohle je tvůj čas.“ Víte, děti, že Bůh dal Kristu vizi a Bůh takto stále pracuje na obou koncích. Písmo to říká –

Římanům 10:17 

Víra tedy přichází ze slyšení a slyšení ze slova Božího.

A tak Jairus se odhodlal a přijde ke své manželce a říká jí. „Před nějakým časem jsem byl na druhé straně jezera a viděl jsem tohoto galilejského proroka. A viděl jsem i, jak tam jednoho dne udělal zázrak, uchvátil mne tím a víš, věřím, že by mohl pomoci naší dceři, našemu dítěti, věříš tomu, zlato?“
Manželka mu řekla: „Víš… chci ti to říct, miláčku. Věřím naprosto tomu samému jako ty!“
„Tak mám jít za Ním?“
„Ano, jdi, drahý!“
Ó, děti! Jaký soulad a mír, když se otec a matka dokážou dohodnout spolu a stojí společně na Božím slově, něco se vždy stane, jen to sledujme dále.
„Jsi ochotna, ženo moje, když mě vyhodí ze sboru kvůli Ježíši, jsi ochotna dále při mně stát?“
„Drahý, budu při tobě vždy držet ve zlém i v dobrém. To je přeci můj manželský slib. Zůstanu při tobě. Jestli pro Něho chceš jít, budu tady na kolenou a budu se modlit, dokud se nevrátíš. Ať si kdokoli říká, co chce, věříme oba dva Bohu.“
A je to. Vidíte, děti, jak se Pán stará?, když Mu věříme? „Budeme věřit Bohu.“ Amen. Dobře.

V Bibli vidíme, co o tom stejném říká David: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ To je správně. Bez ohledu na to, co říkají sousedé, co kdokoli jiný si myslí, sloužíme Ježíši.

Jozue 24:15 také praví –

Jestliže se vám zdá špatné sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu budete sloužit; zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, kteří byli na druhé straně řeky, nebo bohům Amorejců, v jejichž zemi bydlíte, ale já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.

Jairus tedy vyšel z domu a šel hledat Ježíše. První věc, která se stala, když vyšel ze dveří domu, potkal některé lidi ze sboru.
„Kam jdeš, Jaire?“
V duchu se ptal sám sebe: „Co teď budu dělat? Zapřu, kam jdu a pro Koho?, mám odpovědět vyhýbavě?…Ne! Musím být skutečný křesťanský voják.“
To je ta cesta, děti. Upřímně vyznat svůj postoj ve svém srdci, nebát se a stát vždy za Ježíšem. A tak řekl: „Nu, jdu dolů k jezeru. Právě jsem slyšel, že Ježíš je tady. (Amen.) Právě jsem slyšel, že Ježíš přišel.“
Ježíš přišel. Jdu dolů pro Něho.“
Jeho bratr ze sboru mu podiveně odsekl: „Cože?, Co?, jaká drzost! Chceš mi říct, že se jako učenec ponížíš se všemi bakalářskými tituly, uměním, vzděláním a vším a smísíš s tou partou svatých povalečů?“
Řekl: „Ano. Už se nemůžu dočkat. Chvála Ježíši!“

On, měl něco v srdci, co ho přemohlo a šel jen za Ježíšem, děti. Pokud to někdy rozpohybujete i vy, bude vám jedno, kdo se vás pokusí zastavit. To je správně. Pokud Bůh začne tahat za to vaše srdce a vy se tím tahem začnete pohybovat, na světě neexistuje pak nic, co by vás na zadrželo. Stejně půjdeš s Ježíšem.

A tak v radosti pokračoval: „Jdu za Ježíšem Nazaretským. Amen. Hallelujah. Jsem na cestě. On je jediný, kdo mi teď může pomoci; a já jsem na cestě a je mi jedno, co děláš ty. Jestli chceš vrátit mé členství ve sboru, můžeš ho mít. Tady je. Jsem na cestě za Ježíšem, jupí! Amen.“ To byla odpověď pro něj. Žena s krvotokem byla právě uzdravena, když se Jairus blížil. Ježíš tam stojí a říká: „Dcero, buď dobré mysli. Tvá víra tě uzdravila.“
Jairus řekl: „Ach, co se stalo? Co to dělá? Co to říká?“
Vidí tu malou bledou ženu, když přichází blíže k ní, jak říká: „Ach, Hallelujah. Sláva Bohu. Chvalte Pána.“ Jen křičí a raduje se tak mnoho!
Jairus říká: „Moment, madam. Chci s vámi trochu mluvit. Co se děje? Co se stalo?“
Opověděla mu: „No, měla jsem problém s krví. Ano. Sláva Bohu. Právě jsem se vyléčila.“ Ó, jak byla šťastná.
Jairus přišel k Ježíši a řekl: „Nyní chci, abys přišel a vložil své ruce na mou holčičku. Leží na hranici smrti a já Ti věřím, že bude uzdravena.“

Nyní se podívejte, děti, na Jaira. Řekl: „Pojď, polož tedy své ruce.“ To byla jeho víra, děti. On byl Žid. Učili je tehdy vkládání rukou na nemocné.
Říman-pohan, když se setkal s Ježíšem, on to nechtěl. On jen řekl: „Nejsem hoden, abys přišel pod mou střechu. Jen řekni slovo. Jsem muž pod autoritou. Jsem setník a mám pod sebou sto mužů. A oni musí udělat všechno, co jim řeknu. Když jednomu řeknu, aby šel, a druhému, aby přišel, udělají, co jim říkám, protože nad nimi mám moc a autoritu.“
A tak, co tímto tedy říkal Jairus Ježíšovi? „Poznávám, že jsi Bůh v těle. Ano. Uznávám, že každá nemoc a každý hřích je ve Tvé moci.“ Hallelujah! Chvalte Pána! To je vše, co musíme i my dělat, a každému ďáblu se takto budeme protivit. Amen.

A nyní, co se to tam děje, děti? Podívejme, někdo přichází. Tady najednou k Jairovi přichází nějaký muž. Na hlavě má popel. Obvykle, když měli lidé v této době popel na hlavě, jednalo se o zprávu smutku a on přiběhl a se skloněnou hlavou řekl: „Už neobtěžuj Mistra, Jaire.““Ach, proč… oh, proč, proč? Co se stalo? „Tvoje dcera je již mrtvá. Nedělej už Ježíši potíže.“

Ó, děti, Jairus se cítil v té chvíli jako apoštol Petr, když plul v člunu a Ježíš ho vyzval, aby šel za Ním po vodě a on vyšel, ale když se lekl, začal se potápět. Tak i Jairus, tato zpráva o jeho milované dceři, že je mrtvá, ho zasáhla. Otočil se na Ježíše, protože chtěl znát, co si o tom myslí právě Ježíš a co na to vše řekne.

Děti, vždy se ptejte Ježíše, co On na to. Hleďte na Něj, Boží slovo, co na jakoukoli situaci říká právě jen Ono. Ne člověk, ale Bůh. A tak pojďme se podívat, co na to tedy Pán Ježíš řekl. Jairus otočil tedy svou hlavu k Ježíši, jeho oči na Něj pohlédly a Ježíšova ústa promluvila a řekla: „Neboj se. Jen věř a uvidíš slávu Boží.“ Ó, to bylo slovo, děti! Hallelujah! Neboj, se, jen věř! Jairus si byl nyní jist! Měl jistotu ve slovo Boží. Pokud to řekl Ježíš, je to přesně tak. To je vše, co je potřeba.
Ježíš se otočil a řekl: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ A děvčátko ihned vstalo a začalo chodit, bylo jí dvanáct let. A tak i Jairova dcera byla uzdravena…..Ježíš ji vzal za ruku a řekl: „Dej jí teď něco k jídlu.“ Sláva. To je Pán Ježíš. On je všemocný.
„Já jsem ten, který byl mrtvý a je znovu živý navěky. Jsem vzkříšen z mrtvých.“ A On je stejný včera, dnes a navždy. A nyní, děti, uplynulo dva tisíce let a tentýž Pán Ježíš je i dnes stále zde!

Chvála Ježíši! Děkujeme za vše, náš Pane!

Služme Mu tedy nyní tak, že v den, kdy Ježíš přijde, budeme shledáni věrnými. Ať už žijeme nebo spíme; budeme probuzeni zvukem trubky a vstaneme v kráse Jeho vzkříšení a budeme účastni Jeho svatosti a Jeho moci Jeho vzkříšení. Nyní se těšíme z našeho spasení. Amen.