Marnotratný syn

„Jeden člověk měl dva syny, z nichž mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi patří.‘ A tak jim rozdělil své jmění. Když pak ten mladší syn po nemnoha dnech všechno shromáždil, odešel do daleké země a tam svůj majetek promrhal prostopášným životem. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzí. Šel tedy a přichytil se jednoho občana té země a ten ho poslal na svá pole, aby pásl vepře. Tehdy toužil nasytit své břicho lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu nedával ani to. Když však přišel k sobě, řekl: ‚Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, a já umírám hlady! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou! Nejsem už hoden být nazýván tvým synem. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ A tak vstal a šel ke svému otci. A když byl ještě velmi daleko, jeho otec ho spatřil a pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho. Ale syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou a nejsem už hoden být nazýván tvým synem. ‘Otec však řekl svým služebníkům: ‚Přineste to první roucho a oblečte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy. A přiveďte to tučné tele a zabijte ho. Jezme a veselme se, neboť tento můj syn byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen.‘ A začali se veselit.“

Lukáš 15:11-31

Milované děti, všimněte si, co Ježíš mluvil v tomto podobenství. Snažil se vyjádřit pocit Otce vůči ztracenému synu, vůči všem těm, kteří jsou či byli Bohu odcizeni, ti, kteří Ho opustili. Zapamatujme si, kdysi jsme i my všichni byli odcizeni, byli jsme odděleni od Boha, bez Jeho milosti a Jeho lásky, bez naděje a kráčeli jsme ve světě temnosti, nevědouc kam, na věky ztracení. Ježíš zaujal naše místo jako hříšník a zemřel na kříži místo nás. A Otec nás ochotně přijímá, protože se Syn stal hříšníkem za nás. Jak podivuhodné a nádherné Evangelium – Dobrá zpráva. Často se snažíme sami ospravedlňovat. Říkáme: „No, to není tak špatné, co jsem udělal, řekl…“ Ale i ten nejmenší hřích by měl být vždy vyznán bez ohledu na to, jak malé a nicotné nám to připadá. V Božích očích je to stále nepravost, hřích. A proto bychom, děti, měli okamžitě padnout na svá kolena a v upřímností našeho srdce zvolat: „Otče, Otče, jsem zde a provedl jsem něco, zač se ti chci omluvit. Prosím, vyslyš mé volání k Tobě.“ Nezáleží na tom, kdo jsi a v jakém prostředí se zrovna nacházíš, Ježíš přijde kamkoliv, aby tě přijal. Podívejme se tedy trošku zblízka na toho marnotratného syna, kde se nacházel a co se tenkrát vlastně stalo. Někde v dáli se nachází starodávný vesnický dům. Žije v něm milý starý pár, který celý svůj život těžce pracoval, a tito rodiče měli dva syny. Všichni společně chodili každou neděli do shromáždění, milovali Boha a sloužili Mu celým svým srdcem. Jednoho dne však přišel mladší syn ke svým rodičům a znechuceně zvolal: „Tati, chci, abys mi dal můj díl peněz. Jsem už unaven tím poflakováním se tady kolem domu a tím, co tady vlastně dělám. Všechno, co v neděli vidím, je chození do církve. A ostatní mí kamarádi…?Všichni chodí ven, mají své vlastní koníčky, nikdo jim neříká, co můžou a co ne, žijí si tak jak sami chtějí! Chci dělat to, co ostatní.“ Co z tohoto zatím můžeme o tomto synu povědět? On nejspíše začal chodit ven s nějakou společností, s níž si neměl nic začínat. Poslyšte děti. Jakmile se dostanete zpod křesťanského vlivu, z pod vlivu Ducha svatého jste okamžitě ve špatných rukou. To je naprostá pravda. Někdo řekl: „No, já můžu jít s kamarádem na koupaliště, já se nebudu koupat, a on se jen osvěží v bazénu, budu jen jeho doprovod a pak se vrátím a budu tím stejným člověkem.“ Pochybuji o tom, poněvadž Bible říká: „Varujte se zla v každé podobě.“ Nesnažte se poznat, jak blízko se můžete k hříchu přiblížit. Snažte se poznat, jak můžete od hříchu zůstat daleko. Zdaleka se mu vyhněte, úplně se oddělte. Nikdy nenásleduj dav, následuj Ježíše. Ale to je postoj mladých lidí, že ano? „Chci dělat to, co dělají ti ostatní.“ Nikdy si z nich neber příklad. Vezmi si vzor z Ježíše.

A tak tento syn začíná postupně odmlouvat mamince a otci. Chce svůj podíl, peníze, o kterých si myslí, že patří jemu, že na ně má právo. Jeho rodiče se dřeli, tvrdě pracovali, aby zabezpečili obě děti a on se nyní dožaduje, aby mu je dali. Jeho tatínka to velmi ranilo a je zarmoucen tímto postojem svého dítěte, stejně tak i maminka, je celá rozrušená a srdce se jí bolestí nad svým synáčkem málem zastavilo. Tatínek se však s klidným hlasem zeptá: „Dobře, a co budeš dělat, synu?“ On řekl: „Půjdu do města a tam budu žít jako ti ostatní.“ Pověděl: „Dobře, nemůžeš zůstat s matkou a se mnou? Milujeme tě z celého srdce. Udělali jsme vše, co jsme mohli a přáli bychom si, abys zůstal s námi. “ Ale to ho vůbec neuspokojilo. Nedal si nic rozmluvit. Chce jít vlastní cestou., myslí si, že když je téměř plnoletý, že si vše začne dělat po svém. Toho chlapce se zmocnil satan. A tak se chystá jít do města a žít jako ostatní světští lidé. V ten den, kdy se balí na cestu a už už odchází z domu, uchopí jej maminka láskyplně za jeho paži a řekne: „Miláčku, chci tě obejmout a ještě přivinout k sobě ….“ Její syn však chladně odvrací hlavu a dává své mamince tímto najevo, že o žádné objímání nestojí. Je naprosto chladný a bez citů. Bible říká, že takoví budou. Pavel to říká: „bez přirozených citů“. Tak je to i dnes. Dnes doma vládnou děti, místo otce a matky. Ony mají hlavní slovo. Je to hanba. Poslouchejte děti. Jednoho dne to bude jediná věc na tomto světě… Vaše maminka odejde za Pánem a ona už tady nebude. Váš tatínek, za kterého by ses třeba styděl, protože chodí do kostela? Ale přijde doba, kdy se za něj stydět nebudeš a budeš s láskou vzpomínat na vše, co tě učili o Pánovi Ježíši a budeš tolik chtít, aby se vrátili k tobě. Stejně tak Pán Ježíš! Když jsme byli hříšní, před Bohem oškliví, zavržení, obrácení zády, On přišel, ten milý Syn Boží sestoupil z těch paláců ze slonoviny dolů na zem a vzal na sebe hanbu a hřích a zemřel s voláním tam na Golgotě. Měl bych se stydět za Jeho Evangelium? On byl zjizven a zohyzděn, abys ty mohl být svobodný. Byl zohyzděn hříchem, abys ty mohl být od hříchu osvobozen. Nikdy Ho nezapři. Vždy Ho miluj. Zastaň se toho, co je pravdivé. Zastaň se Evangelia. A tak on odešel. Vzal si peníze, které mu nakonec jeho tatínek dal. Jejich syn šel do světa a po cestě z domu se radoval a říkal si: „Konečně si budu užívat života!“ Sotva než zašel za branku, poklekli jeho maminka i tatínek společně na podlahu a volali k Bohu: „Bože, pečuj o našeho syna. On nás teď opouští a jde na vandr. ,,Prosíme, Otče, pečuj o něj.“ Tatínek vstává a přemýšlí. Je tolik ustaraný. Víte, naši rodiče, jestli to jsou dobří Bohem zachránění lidé, oni si o své děti dělají starosti. Je to láska, kterou máme ke svým ratolestem. A proto Bůh tak miloval svět, svou ratolest, že sám přišel umřít, abychom my mohli být svobodní, sám zaplatil ten trest. A nyní podívejte. Syn je ve světě s penězi a dává se dohromady s davem různých lidí. Ano. Dokud máte peníze, máte tzv. přátele. Ale když vám dojdou peníze, zmizí i vaši tzv. přátelé. Znám Přítele, který s vámi zůstane, i když nemáte ani haléř: Ježíše Krista, Syna Božího. On nás prostě miluje stejně. Ať máme či nemáme peníze, ať jsme bohatí nebo chudí. Zdraví nebo nemocní. Ta čistá, svatá, neposkvrněná láska pochází jedině od Něj a je obrácena k Jeho lidem. Takovým způsobem se máme i my všichni navzájem milovat – Božskou láskou. Po nějaké době mu jeho peníze došly a jeho přátelé ho opustili. Pokud máš peníze, jsi populární, je to v pořádku, ale když ten čas skončí, jsi vyřízen. A tak je to s tímto světem. Nyní je tento syn opuštěný, osamocený a bez peněz. Co teď? Musí si najít nějakou práci. A tak odešel k nějakému člověku v tom kraji, který byl chovatelem vepřů. Podívejte, kam on teď spadl. Žid, který se nesměl mršiny vepře ani dotknout. Ale on byl v nouzi, trpěl hladem a musel si najít nějakou práci. A oni mu dali tu nejhorší. Židovský chlapec tam krmí vepře v prasečí ohradě daleko od matky, daleko od náboženství, které kdysi měl, aby ho právě od těch vepřů drželo zpátky, a nyní on v tom uvázl. Právě tak to dělá ďábel. Jakmile způsobí, že to s tebou půjde z kopce, pošlape tě se vším, co má. Přiměje tě, abys vykouřil svou první cigaretu, a říká ti, že ti to neuškodí. Ale za chvilku je z tebe vášnivý kuřák. To je jeho způsob konání. Ďábel chce, abys začal. Vkroč jednou na jeho území a sleduj ho, co se bude dít. Ty víš, co to znamená dělat něco špatného, ale existuje vliv moci temnoty, knížete v povětří, který tě vede, aby tě do těchto věcí polapil. Musíš povstat. Odděl se od věcí tohoto světa a vyjdi z nich a žij pro Krista.

A tak tedy on krmí vepře a sám také z toho vědra jí neboť hladoví. Přemýšlejte o tom, co opustil a co má teď. Díl majetku, který utratil, byl ve skutečnosti jeho otce, který to vydělal. Ale nyní byl v prasečí ohradě a všechno, co slyšel, bylo chrochtání vepřů. Proč je to tak i s mnohými chlapci i dívkami v dnešní době? Protože odešli z domova, odešli od Boha, vzdálili se od Bible, odešli od jejího učení. Odešli, aby žili s tím ostatním světem. Bible říká, že když milujete svět a věci toho světa, láska Otcova ve vás nepřebývá. A nyní přichází noc. On leží s prasaty na zemi v ohradě. Usnul. Mezi tím u něj doma není ani chvilky, kdy by jeho ztrápení rodiče na něj nemysleli. Pláčou a prosí Boha dále v modlitbách, aby jim jejich syna poslal a vrátil zpět k nim. Najednou přichází Boží anděl: „Chlapče, probuď se.“ Mluví k němu, říká: „Ó, co kdyby ses prostě vrátil k nim domů?“ „Přemýšlím o tatínkovi, který mi dal všechen ten majetek, který měl, a ty ostatní věci. A já tady ležím a umírám hlady, ležím v prasečí ohradě a jím…“ Bible říká, že on přišel k sobě. „Ó, kdybych jen mohl jít domů. Ale zhřešil jsem a už nejsem… Nejsem hoden se vrátit domů. Co mám udělat?“ Po chvilce se mu vybaví jedna stará píseň a začne si ji zpívat: „Kéž bych mohl znovu slyšet mou maminku se modlit, kéž bych mohl znovu slyšet její něžný hlas, jak šťasten bych byl, to by pro mě tolik znamenalo, kdybych mohl znovu slyšet mou maminku se modlit“. On přichází více a více k sobě, ohlíží se, jako kdyby slyšel najednou maminčinu modlitbu. Andělé Boží čekali, aby mohli vzít to poselství. Z nenadání vstává a říká: „Vstanu a půjdu k otci.“ Rozednívá se. Slunce vychází nad poli. Bez bot — oděv samé cáry, rozedraný, vrávorá domů. A on přichází, sotva se vleče a zvolá: „Ó, otče, nejsem hoden být tvým synem, udělej mě jedním z tvých nádeníků.“ Otec s maminkou vybíhají z brány. Nezáleží na tom, co jejich syn udělal, on se teď vrací domů! Běží, aby ho objali a říkají: „Běžte a zabijte tučné tele. Radujme se! To je můj syn, který byl mrtev a znovu žije. Byl ztracen a je nalezen. Dejte mu na ruku prsten a nazujte mu boty. Oblečte mu ten nejlepší plášť, který je v domě.“ Toto je postoj našeho nebeského Otce vůči každému hříšníkovi, který se rozhodne k Němu přijít. Dnes je ve světě mnoho marnotratných. Jsou marnotratní muži, jsou marnotratné ženy a Bůh volá všechny, aby přišli k pokání…..

„Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ 

Lukáš  15:7