Nejdůležitější věc v našem životě

Výchova v dobrém domě ,milé děti, je dědictví od Boha. Být dobrým dítětem s takovým mnohdy i svérázným chováním, které je vám blízké, i ono je dobré. Získat báječné vzdělání, je také dobré. Stejně tak i žít v této svobodné zemi je dobré. Opravdu existuje velmi mnoho věcí, za které můžeme být vděční. Je zde však jen jedna, kterou jste nikdy nezdědily, protože ona se musí přijmout. „Která to je?“ a „Jak ji získám?“, ptáte se. Jmenuje se Věčný život a je to ta nejdůležitější věc v našem životě.

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li s ním Bůh.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království. “Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království.

Jan 3:1-5

Děti, následujte Ježíše Krista na cestě prožití znovuzrození. Nikdy to nepromeškejte. Navždy si zapamatujte, že zachovávání Božích přikázání je velká věc. Bůh vás miluje a má pro vás všechny zvláštní úkol. Ať jsme všichni žízniví a hladoví jen po Kristovi. Pokud chceme zůstat naživu, musíme mít Krista, jinak zahyneme. Slovo o znovunarození bylo první naukou našeho Pána Ježíše Krista. Velmi hluboká záležitost. Pán Ježíš zde říká tomu židovskému učiteli, že je to bezpodmínečně NUTNÉ, že se MUSÍ narodit znovu. Co na to říci? Jestliže je to opravdu tak podstatné a důležité, protože to říká sám Bůh, že je zcela nemožné, vejít do nebeského království nebo jej dokonce uvidět, porozumět mu dokud se nenarodíme znovu, měli bychom začít hledat celým naším srdcem, abychom zjistili, co to tedy  znamená. Není a nemůže být žádné výmluvy z naší strany. Znovuzrození je daleko víc než naše dobré záměry a úmysly, je více než náš rozum. A proto tedy nezáleží absolutně na tom, zda si myslíme či se snažíme myslet, že jsme v pořádku. Ne. Stále jsme tím, čím jsme byli, dokud se opravdu nenarodíme znovu z Ducha Božího. Znovuzrození je prožití, něco, co se stane. Začněme tedy od začátku jak nám oznamuje Pán. Znovuzrozeni musíme být proto, protože Bible nás učí, že (všichni lidé na celém světě) jsme se narodili v hříchu, byli jsme zformováni v nepravosti a přišli jsme na tento svět a mluvíme lež. To nám tedy ukazuje, že naše povaha, lidská povaha je od samotného počátku hříšná. Jsme zlí od počátku a neexistuje vůbec nic, co bychom my s tím mohli udělat. Nemůžeme. Ježíš řekl:

„Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého věku jediný loket?“

Lukáš 12:25

Můžeme vzít všechny naše myšlenky, všechny naše představy o tom, číst si to, studovat to, zkoumat to, ale nemůžeme si pomoci ani o jednu čárku. Zde vidíme, že nezáleží na chytrosti, poznání či vzdělání, není to otázka naší inteligence, abychom se narodili znovu. Chvála Pánovi, že vše připravil v jednoduchosti. Každý z nás to může mít. Je to pro kohokoli, kdo chce. A tak tedy žádný člověk nemůže zachránit druhého člověka. Může mu jen pomoci jako bližní, ale se spásou nemá co dočinění. Ta nepřijde nikdy od papeže, kněze, pastora, biskupa, zkrátka není to možné, aby člověk spasil člověka. Neboť každý člověk, který přišel na svět, mluví lež. On je od počátku lhářem a každé slovo, které vyřkne, bude lež, pokud je v rozporu s Božím Slovem a s Božím plánem. Ale Bůh udělal pro člověka plán, aby byl zachráněn. Člověk k tomu plánu nemůže nic přidat. Je to jen Boží plán. Bůh řekl:

„Ať je každé lidské slovo lží a moje pravdou.“

Římanům 3:4

A tak my bychom se neodvážili změnit jedinou větu, aby z toho bylo něco jiného. Nezáleží na tom, kolik toho známe, co se učíme ve světě, musíme na to zapomenout a vzít jen Boží Slovo. Bůh má plán, On udělal plán. Nemůžeme vidět Boží království našima očima, protože to je duchovní království. Jinými slovy, nikdy nebudeme schopni pochopit Boží království, dokud se nenarodíme znovu, pak plány toho království a království samotné, se pro nás stává skutečné. Představte si stavitele nějakého domu. Dokud neumí číst plány, je zbytečné, aby se pokoušel dům jakkoliv postavit. Až když teprve pochopí, porozumí tomu projektu, pak už ví, jak začít s budováním. Boží Slovo je to jediné, které vysvětluje program, jak se musíme znovu narodit. Naše smýšlení je špatné, naše duše je porušena, naše neustálé myšlení je zlé, každá představa lidské mysli je zlá — jako hříšníka. A také naše tělo je slabé, náš duch není k ničemu, jsme prostě plní zkaženosti. A jak by mohla nějaká zkažená věc přinést z porušitelnosti jinou dobrou věc? 

„Jelikož se člověk narodil z ženy, je plný zármutku a trápení, vyrůstá jako květina a brzy povadne. Kdo  může přinést čistou věc z nečisté?„

Job 14:1–2

NIKDO. Celý svět je zkažený. A celá naše duše, rozum i lidské tělo jsou zkažené hříchem. Ale Bůh byl rozhodnut člověka zachránit. On na Pána Ježíše Krista vložil nepravost nás všech. A trest hříchu (v němž jsme se narodili), odplata za hřích je smrt. Hřích je smrt. Trest byl tak velký, že nikdo z nás nemohl pomoci někomu druhému. Přesto však musel být Někdo, muselo být JEDNOHO, který by mohl tuto pokutu zaplatit. Musel to být příbuzný nám, který by byl hoden v očích Božích. A proto, Bůh, Duch, se nám stal příbuzným tím, že na sebe vzal podobu těla. Stal se naším příbuzným. Potom musel být hoden. A On je tím, který vytvořil ten pramen naplněný krví. On byl tím, který nesl naše nepravosti. Nejsou mezi námi lékaři, kteří mohou vyléčit hřích. Je to smrtelné uštknutí a my všichni jsme vinni, každý jeden z nás. Ukazuje nám to například příběh o Mojžíšovi. Je to tzv. předobraz. Uštknutí lidí hadem na poušti. Vzpomínáte? Bůh přiměl Mojžíše, aby vztyčil bronzového hada a dal ho na kůl, aby lidé nemuseli nic udělat; nemuseli platit žádné peníze, vůbec nic, nemuseli odříkávat žádné vyznání víry, nemuseli se připojit k žádné církvi — jen co museli udělat, aby byli zachráněni, podívat se na toho hada na kůlu  a žít. Vidíte, jak jednoduché? Pohleď a žij! To se ale nezakládá na senzaci — nemusíš mít nějaké zvláštní pocity. Jen pohleď a žij! To je všechno. Tak jednoduché. Ne, že si zapamatuješ všech deset přikázání. Ne, jestli budeš znát všechna ustanovení. Jen pohleď a žij — to je vše, co  musíme udělat. A tak každý člověk, který se na něj podíval, žil. Když byl Ježíš zde na zemi, řekl (když hovořil s Nikodémem), řekl:

„Jako Mojžíš vztyčil hada na poušti, tak musí být vztyčen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. “

Jan  3:14-15

Tak musí. Proč? Tím stejným způsobem, kvůli té stejné věci, stejnému účelu, aby vykonal to stejné dílo. Toto mnohokrát uvádí lidi do rozpaků, když vidí hada, který znázorňuje Ježíše. Had znázorňoval v tomto případě Ježíše. Všimli jste si, že ten had byl mrtvý? Nebyl v něm život. Ježíš zemřel. A samotný had, jeho forma znázorňovala hřích, který je již odsouzen, protože ten had byl odsouzen v Edenské zahradě. A když se díváme na Krista, vidíme ten trest. On jediný. Sám Bůh učiněný tělem. Bůh přicházející na zem, vzal na sebe hřích nás všech a soud a hněv všemohoucího Boha byl vylit na Jeho tělo a ono tam bylo rozedráno na kříži. To byl opravdový soud. On sám prošel lisem Božího hněvu. Sám šel tou cestou. Sám umíral bez jakékoliv pomoci od anděla nebo člověka nebo Jeho církve nebo své matky, svých bratrů, svého Otce. Byl opuštěn Bohem, člověkem a přírodou. Umíral osamocen, aby nám ukázal, že ani samotná příroda nám nemůže v hodině smrti pomoci. Žádný přítel, žádný kněz, žádný papež, žádný pastor. To je smrt. Ale byl tu Jeden – Pán Ježíš Kristus, který ji přijal za nás! Sláva Bohu! On zemřel, že se až země za sebe zastyděla. On zemřel, že se až hvězdy zastyděly. On trpěl, že až slunce přestalo svítit. On trpěl, že měsíc nevydával svůj jas. On trpěl tak, že dokonce zemské prvky byly tak černé a tmavé jako o půlnoci. Nikdo nikdy takto netrpěl a ani tak trpět nemohl. Žádný smrtelník tím nemohl projít. Ale On to vytrpěl. A jestliže Jeho pozemské prvky při pohledu na to, když viděly, co se v tu chvíli dělo, se zachvěly až do takového stavu, co by to mělo udělat s tebou a se mnou? To byl největší okamžik v celé historii světa. On umíral, až v Něm nezůstala ani jedna kapka života, stal se jako ten bronzový had,  visící na kříži. A nyní. Přicházíme k tomu. Znovuzrození. Existuje cesta pro nás. Existuje způsob. Abychom mohli přistoupit k tomuto novému narození, musíme projít určitým procesem. Jednoduše tak, že musíme i my nejdříve umřít. Ano. Je to tak. Umřít nikoli fyzicky, ale náš duch v nás musí zemřít. Nemůžeme si nechat toho samého ducha, nemůžeme si podržet ty samé návyky, nemůžeme si ponechat tytéž myšlenky. Musíme zemřít!

Musíme zemřít, jako umřel On! Musíme umřít svému vlastnímu myšlení, abychom se mohli narodit do Jeho myšlení. Ať mysl, která byla v Kristu, je v nás. Musíme myslet následně jen Jeho myšlenkami. A pokud je v nás Kristova mysl, teprve pak jsme novým stvořením. To nás učí Bible. Nyní jsme lidskou bytostí narozenou ze sexuální žádosti tady na zemi. Jakmile se ale narodíme z Ducha Božího (znovuzrození), staneme se zcela novým stvořením. Naše vlastní myšlenky jsou mrtvé. Pán umřel a byl až tak mrtvý, že se mu dokonce v Jeho těle oddělila voda od krve. Jeho smrt byla tak hrozná, třásl se, chvěl se, že až z hor padaly skály. Co by měly udělat naše duše, když se díváme a vidíme, co Bůh pro nás udělal? Všechno bylo pro tebe a pro mne. Co by to s námi mělo udělat? Máme pokračovat dále v hříchu? Ne. Naopak. My se máme zdržovat hříchu a umřít hříchu. Vidíte, co Mu hřích udělal? Hřích Ho zabil. A jen On vzal ten trest hříchu, aby mohl přivést spravedlnost Boží k tobě a ke mně. Ano, abychom se tedy narodili znovu, musíme projít procesem smrti. Zemřít sami sobě. Pokud neumřeme, nemůžeme nikdy žít znovu.  Věděli jste, že každý den musí něco umírat, abychom mohli žít? Někteří lidé říkají, že jsou vegani, vegetariáni, že nemohou jíst maso, že nedokáží zabít zvíře, jíst cokoli, co je mrtvé. Myslí si, že stačí jen zelenina. Avšak i zelenina musí umřít, když ji utrhneš, ona zemře tak či tak. Stejně zemře a oni ji jí mrtvou. Není v ní již život. Musí ji zabít. A jediný způsob, abys mohl existovat v tomto životě, je, že něco musí umřít, abys ty díky tomu mrtvému životu mohl žít. Jestli tedy něco musí umřít, abys mohl ty žít díky tomu smrtelnému životu tady na zemi fyzicky, muselo tedy „něco“ dalšího zemřít, abys skrze tento život mohl žít věčně. Chvála Pánovi! Spatřujete to? A tím někým byl Kristus, protože nikdo jiný nemá nesmrtelnost. On se nám dává tím, že Ho jednoduše přijímáme. A tak jakmile to spatříme, prosákne to do nás, že On dal svůj život za nás …., cítíme se najednou tak vinní, že nás tato zpráva doslova zabije, usmrtí, jsme tak zahanbeni, sraženi, provinilí, že umíráme v jakémsi vnitřním bolu, rozkolu, srdce nás začne bolet, chvějeme se, jakoby námi proletěl šíp smrti, něco se začne v tu chvíli s námi dít a my nejsme schopni ničeho, než vidět Jeho a Jeho oběť za nás nehodné. A takto náš pozemský život právě umírá. Světský život vyhasíná. Otázka hříchu v tobě skončila. To je znovuzrození. Už nemáš v sobě nic, vyprázdnil jsi tou bolestí a žalem vše, co bránilo, abys pohleděl tím vnitřním zrakem jen směrem na Něj. Tam na kříž. Tam na Golgotu. Položil jsi svoji oběť, svoji duši vírou před Něj, aby byla Jím přijata. Jen jím. Proto nepomůže nikomu z nás, aby se chodil zpovídat knězi či komukoli jinému. Ten, kdo zaplatil za nás tuto výši, je jen jediný prostředník k Bohu a tím je Pán Ježíš Kristus. Pokud ta oběť byla Bohem přijata, je taktéž strávena. Svět je pro tebe mrtvý. Je s tebou konec, protože my považujeme sami sebe za mrtvé a pohřbené. Jsme mrtví. Jsme ukryti v Kristu. Skryti v Kristu! A navíc potom, co jsme mrtví a pohřbení a skrytí v Kristu, potom jsme zapečetěni Duchem svatým. Když soudce vynáší rozsudek, jaký je rozsudek jeho trestu? Smrt! A když my položíme naši duši na Jeho oltář soudu, znamená to pro nás smrt. Mrtvi všem věcem tomuto světu, všem žádostem tohoto světa. Jestliže nás však stále láká cokoli ze světa, Bůh tu naši oběť ještě nepřijal a my jsme ještě stále ve světě. Dokud Bůh nepřijme tu oběť, dokud není položena na Jeho soud, dokud Jeho soud doopravdy neusmrtil tvoje smysly, nemůže ti dát potvrzení a zapečetit tě Jeho Duchem svatým ke dni vykoupení. Jeho rozsudek? Smrt. To je ta cena. Duše, která hřeší (zůstává v tom hříchu) zemře. Ježíš řekl:

„Mnozí ke mně v ten den přijdou a řeknou: Pane, copak jsem nedělal to a ono? On řekne: Odejděte ve mne, vy, kdo konáte nepravost!„

Matouš   7: 22-23

Po té, co jsme umřeli, co potom budeme dělat? Pak jsme znovu počati. Jsme znovu narozeni. Jsme Křesťané. Až tehdy jimi jsme, když se narodíme znovu. Ne dříve. Kristus – Křesťan znamená být jako On. Mít Jeho Ducha. Nejdříve jsme byli tedy počati v nepravosti. Nyní jsme počati v něčem novém. A co to je? Živé Slovo. Ožívá v nás Slovo. Začínáme vidět věci jinak. Umíráme svému smýšlení, jsme počatí, narození, protože jsme umyti vodou Slova. Co uděláme s miminkem, když se narodí? Umyjeme ho. A jakmile člověk umřel sám sobě, narodil se z Boha, je umytý vodou Slova. Amen. Cokoliv Bůh říká, my jsme umyti tou vodou Slova, říkáme to stejné, co Bůh. Nyní jsme připraveni k životu, abychom začali. Jsme znovu narozeni, narozeni v Boží rodině, s novým rodičem. Náš nový rodič je Bůh, který je hotov nám dát poznat své Slovo, hovořit ho skrze nás. Jsme připraveni zahájit výcvik, dětskou výchovu. To je ta náročná část, když si například něco myslíme, že bychom měli udělat, či nám kdokoli něco říká, že toto je správné, ale Slovo Boží nás osekává a ukazuje nám zcela něco jiného. Na tom, čemu oni věří – tví kamarádi ze školy, tví příbuzní, přátelé, kdokoli na tom vůbec nezáleží. Pro nás nyní platí jen to, co řekl Bůh! Musíme být ve věcech našeho nového Otce. Teď se tedy rodíme znovu. Teď se dáváme do pořádku, vyrovnáváme se. Máme nejen nového rodiče, ale také zcela novou přirozenost. Ta stará je navždy pryč. Začínáme milovat vše ze shora, nemilujeme již více věci tohoto světa. Nestaráme se o to, co řekne nějaký člověk, jak se nám i možná posmívá a říká nám třeba, že jsme blázni, nebo cokoliv jiného. Nestaráme se o to, protože jsme se narodili seshora a naše city jsou nasměrovány na věci nahoře. Bůh se za nás nestydí a my se nestydíme za Něj. Jakou máme tedy povahu? Pokud se stal doopravdy naším Otcem Bůh, hledáme věci, které se týkají Boha. Pak jsme Božími dětmi. Neseme Jeho přirozenost. Náš nový život je zázrakem. Milujeme každé Jeho Slovo v Bibli, neboť ono má stále pravdu. Věříme celému Božímu Slovu bez výhrad. Narození křesťané rostou v Kristovu postavu postupem života. Oni jsou znovuzrození, jejich životy se začínají formovat, jako dítě. Dítě také dostává podobu a začíná růst. A první věc, které si po té všimneme je, že jsou tu po určité době v Jeho plné postavě. Amen. Den po dni, rok po roce, zůstávají i nadále stejní s Ním. Víte již nyní, co to znamená být znovu narozený?

„Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. Každou ratolest (větev), která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně a já ve vás.„

Jan 15: 1-5