Pane, uzdrav ho, uzdrav ho!

Pán vám žehnej, děti. Dnes si budeme povídat o jisté cennosti, o jistém druhu dokonalé cennosti, který dokonce převyšuje všechny poklady světa. Ano, děti. Je to veliká věc, která nikdy nezevšední, nikdy nezrezaví, nikdy se jí nepřejíte, nikdy vás neomrzí, naopak. Budete v ní růst a sílit až do dokonalého charakteru našeho Pána Ježíše Krista. Jedná se o VÍRU. „Víra?, Co je víra?“ a k čemu ji mohu použít, když ne k jídlu?“, může kohokoli napadnout?, ano, trošku jsem to tzv. přitáhla za vlasy s tím jídlem, přiznávám 🙂  My máme ale Slovo, které nás nejen učí, ale i skrze Něj vcházíme přímo do odpovědí na všechny naše otázky a tak v Bibli je řečeno

„Víra přichází skrze slyšení.“

Římanům 10:17

Ve skutečnosti nikdo z nás nemůže být spasen bez víry. Mnoho lidí se snažilo vysvětlit, co vlastně víra je. V Bibli nám apoštol Pavel říká 

„Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme.“

Židům 11:1

To vám však děti a nejen vám, ale i mnohým dospělákům, může připadat nepochopitelné, může se to jevit jako složitá odpověď na to, co je to víra. A tak jsem našla jednu další odpověď, která se mi zalíbila a myslím, že i vás potěší, protože je vysvětlena nádherným způsobem. Poslouchejte. „Víra je nejjednodušší věcí ze všech. Možná právě proto, že je tak jednoduchá, je těžké ji vysvětlit. Co je víra? Skládá se ze tří věcí, kterými jsou: Poznání, víra a důvěra v Boží slovo.“ Charles Spurgeon – anglický kazatel. Nuže, děti. Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je.  A je tedy nemožné, líbit se Bohu bez víry. Nemůžeme se Mu líbit. A jestli tvrdíme, že věříme Bohu… my jsme Ho nikdy nespatřili, viďte, děti, a tak potom tomu musíme uvěřit skrze onu víru. Kdybychom však Pána Ježíše  mohli uvidět svým lidským zrakem, pak by se už nejednalo o víru, vidíte? Všechno, co může být oznámeno pomocí našich lidských smyslů – zrak, hmat, chuť….již není vírou, je to jen vědecký fakt a nikoli víra. Ale my Pána Ježíše musíme přijmout vírou. „A ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a víra přichází slyšením Slova Božího,“ vidíte. Musíme nejdřív věřit, že to je Boží Slovo a musíme přistupovat k Bohu skrze Slovo. Jednoduše vzít Slovo, co ono říká, a –  „To je pravda!“ A všechno ostatní, co je v rozporu s ním, není pravdivé. Víra není představa, ne, ne, ona je skutečností, je to pro nás tak opravdové jako když se můj zrak podívá na vás děti a řekne „ To je Kryštof, to je Viktor, to je Prokop.“ Je to přesně tak skutečné a opravdové. Víra se stane tak opravdová pro vás, ale vy ji následně nemůžete ukázat někomu jinému. Je jen pro vás. Amen! Je to vaše víra. Víra je tedy podstata, skutečnost, opravdovost, vidíte? Není to pouhý mýtus ani emoce neboli pocit, ale něco, co máte a to k vám přichází slyšením Slova Božího a jen takto. A tak právě mnozí lidé nejsou schopni přijmout své uzdravení nebo to, o co prosí Pána, protože považují víru jen za nějakou představu. Oni tomu ve skutečnosti nevěří, mají jen jakousi představivost, která se přibližuje víře, ale není dokonalou vírou. Neboť vírou spaseni jste, vírou jste i uzdraveni, vírou dostáváte každou věc. Víra je Boží zákon, kterým docílíte čehokoliv. Rozumíte? Je to vírou, když tomu uvěříte. Ježíš řekl: „Všechno, o co byste v modlitbě prosili, stane se vám, pokud jen budete věřit.“ Zde to máte. A tak je to se správnou vírou.

„Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí a pomažou ho olejem… Modlitba víry pak uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne.“ Jakub 5:14:

Je to zaslíbení, pokud tomu budete věřit.  Uzdravení je udělováno jednotlivci. Tak tomu bylo za dnů Ježíše z Nazaretu. On nemohl uzdravit lidi, proti jejich vlastní víře. On řekl: „Mohu, pokud tomu věříš. Jestliže věříš, pak jsem to schopen udělat, mohu to učinit, budeš-li tomu věřit.“  Uveďme si to na příkladu. Prorok br. William Branham nám to vysvětlil krásně. „Je to jako kdybyste mě poprosili o dub a já bych vám dal žalud. Jakoby máte dub, ale on se ještě nevyvinul, ale když se opravdově vyvine, pak to bude ve skutečnosti dub. A když je vám to zjeveno, pak to má co do činění s vírou a dokonalá víra nemůže zklamat.“ Někteří lidé se spoléhají na uzdravovací moc nějakého evangelisty či člověka.  Ale to není správné. Ta moc sídlí v nás, ten rostoucí žalud, který se stane stromem – Duch svatý. Podívejme se na příklady, děti, v Bibli. Na začátku učedníci tuto dokonalou víru také neměli. Oni ji neměli, protože měli Pána, chodili s Ním. Ale potom později se Kristus nacházel v nich samotných, v jejich srdci ve formě Ducha svatého, to už víme, co se stalo a jak se vrátil na Letnice Duch svatý – Kristus zpět. A tak, vidíte, není snadné mít tuto dokonalou víru bez Ducha Svatého. Tak tedy. Podívejme se, kdo to sestupuje z hory tam zpovzdálí. Vidím přicházejícího Muže, který se nijak neliší od jiných lidí. Byl to prostě obyčejný Muž, trošku menší postavy, spíše křehké. A sledujme, jak pohlíží svými zraky do údolí na tu scénu, která tam probíhá. Byli to Jeho apoštolové, oni tam měli nějakého chlapce, který trpěl padoucnicí, dnes se ta nemoc jmenuje epilepsie, děti. To zn., že jste neklidní, máte takové záchvaty a křeče v celém těle, třesete se. A tak není pochyb o tom, že učedníci Pána Ježíše  říkali: „Uzdrav ho, Pane, uzdrav ho.“ Ale vidíte, děti, samotné řeči: „Uzdrav ho, Pane, uzdrav ho,“ na to nestačí. Tím se to zkrátka nedocílí. Za tím: „Uzdrav ho, Pane; uzdrav ho,“ musí ještě něco následovat. Nuže, podívejte na ty učedníky, kteří tam stojí, možná s ním potřásají nebo do něj i horlivě strkají…?… „Věř tomu, bratře, věř tomu. Hallelujah. Věř tomu. Uzdrav ho, Pane, uzdrav ho.“ Ale ďábel si tam klidně sedí dál, protože nenalézá dostatek víry, která by ho přinutila odejít z toho chlapce. Ale zde tedy přichází po úbočí kopce náš Pán Ježíš a jakmile ďábel rozpoznal, že On se v něčem liší od těch ostatních mužů…zbystřil. Otec toho nemocného chlapce řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem, protože je hrozně trápen ďáblem.“ Řekl: „On ho vrhá do ohně a trápí ho…Přivedl jsem ho ke Tvým učedníkům, ale oni ho nemohli uzdravit.“ Ježíš mu odpověděl: „Mohu, pokud věříš.“ Ne — „ já mám v sobě tu moc.“ On řekl: „Tohle lze udělat jen v případě, že tomu budeš věřit.“ Vidíte, děti? Pán nikdy nezklame. „Můžeš-li ty věřit.“ Jistě znáte tu píseň, kterou i zpíváme – „Jenom Mu věř, jenom Mu věř, všechno pak možné je, jenom Mu věř….?“ To je ono. Víra. A pak se ptali učedníci Ježíše: „No dobře, Pane, proč jsme to tedy nemohli uzdravit?“ „Ty, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení!“  Pán Ježíš měl víru v to, čím byl. A jestliže jsi věřícím, ty věříš tomu, čím jsi, pak jsi také věřícím! A jestliže máš víru v Boha, Bible říká…

„Jestliže nás naše srdce odsuzují, pak nemůžeme mít víru, ale jestliže nás naše srdce neodsuzují, pak máme víru, máme smělou důvěru k Bohu.“

1. Janova 3:21

Dokud děláme špatné věci, nemůžeme mít k Bohu důvěru. Ale jestliže nás naše srdce neodsuzuje a víme, že jsme věřící a že mezi námi a Bohem nestojí žádná překážka, můžeme prosit, oč chceme a víme, že nám to bude dáno, protože to je Slovo, které nám je dáno právě tak jako těm učedníkům. Hallelujah! Ježíš řekl: „Já sám od sebe nemůžu dělat nic, ale je to moje víra v Boha.“ A Bůh byl v Něm tím projeveným Slovem. A když Slovo Boží přichází do nás, pak je také projeveno. Ježíš měl dokonalou víru. On byl tím Slovem. A i my se stáváme Slovem, když to Slovo přijímáme. „Jestliže zůstanete ve Mně a má slova zůstanou ve vás. Moje slova – to Slovo zůstane ve vás, pak proste, o cokoliv chcete, a stane se vám to,“  –  Pak poznejme svou pozici v Písmu jakožto věřící. Vidíte, musíme poznat svou pozici stejně tak, jako Pán poznal svoji. „A všechno, když se modlíte, dostanete, zač prosíte, obdržíte, bude vám to dáno.“ Čas, prostor, ani nic jiného na tom nemůže nic změnit. Víte, že je to dokonáno. To se již stalo. Musíme mít víru. A jestli je všechno v pořádku, musíme mít víru a věřit tomu. Je to víra, která způsobuje uzdravení, je to po celou dobu víra, která to dělá. Nesmíme se bát. Uveďme si děti další příklad. Petrovi se vedlo docela dobře, dokud se nezalekl. Slovo mu řeklo, že může jít po vodě. Nejdřív se vylekal, myslel si, že to byl duch a řekl: „Pane, jestli jsi to Ty, přikaž mi, ať k Tobě přijdu po vodě.“ Ježíš řekl: „Pojď!“ A tak Petr vykročil. Vystoupil z loďky a začal kráčet po hladině. Na jezeru řádila bouře, víte, děti, opravdu veliká, mohutné zpěněné vlny, větší než kopce okolo nás, pěnící se příval na jejich hřebenech, převalovali se hrozní, snad pěti, šesti metroví pěnící velikáni s bílými hřebeny. A tak Petr vystoupil z loďky a řekl: „To je Pán a tak půjdu.“ Ale když uviděl ty obří peřeje, vylekal se. Co mu asi přišlo na mysl, děti? Předtím byl odhodlaný ke všemu, řekl… „Půjdu, protože Slovo mi říká, abych šel.“ Ale po chvíli se podíval na své, dejme tomu, příznaky nemocí tzv. jako mnozí lidé, co se rozhodnou, že půjdou a požádají o modlitbu za úzdravu….podíval se a spatřil ty veliké vlny a vyděsil se. V ten stejný moment jeho úleku šel pod vodu. To, čeho se bál, to ho nakonec potkalo! A to, čemu věřil, to ho také na okamžik potkalo! Pokud věřil, že může jít, šel, pokud věřil. Jakmile se jeho víra vyděsila, pak ho jeho podstata opustila a on se začal topit, vidíte? Stále vyznával svou víru, ale přišel o tu podstatu. Podstata se měla přehoupnout přes vrcholek té ohromné vlny a jít rovnou k Pánovi, kdyby měl tu dokonalou víru. On ji ale neměl. On si myslel, že ji má. Ze začátku ji vskutku měl. A byl hotov odvážit se to udělat: „Jakže, Pán mi přikázal, abych to udělal, a to se musí stát.“ A tak prostě vystoupil z loďky a vyrazil kupředu. Vůbec v tu chvíli nepomyslel na vlny, jak se proti němu vzdouvaly. To mu vůbec nepřišlo na mysl. A tak i my, když o tom začneme rozumovat  a pochybovat a myslí uchopovat. Zastav se! Raději se ihned vrať zpět do loďky. Ježíš žil ve světě, o kterém neměl nikdo ani tušení. On byl zvláštní osobou. On se pohyboval ve světě dokonalé víry v dokonalého Boha, ve kterém se nacházel. Kdybychom i my žili v dokonalé víře křesťana, v tom, čím jsme, pak bychom byli pro tento svět záhadou. Lidé by nám nerozuměli. Mohli bychom chodit v Duchu. A co by řekl Duch, to bychom dělali. Co by zakázal, to bychom nedělali. Tak je to se všemi věřícími, oni jsou záhadou. Ti lidé tomu nerozumí, protože oni žijí na světě jen sami pro sebe. Ježíš žil ve světě, ke kterému neměl nikdo přístup. Učedníci Ho nemohli pochopit. Když k nim mluvil, oni to říkali. Řekli: „Nuže, proč k nám mluvíš v hádankách? My tomu nerozumíme. Co to znamená?“ Vidíte, oni se nenacházeli ve světě, ve kterém žil On. Vidíte, oni Mu nemohli porozumět, nikdo Ho nemohl pochopit. A tak, když člověk žije vírou a chodí ve víře, míním víru, tu podstatnou, pak je izolován od celého světa a stává se novým stvořením v Kristu. A tak se tedy zde stáváte materiálem pro nevěstu. Rozumíte? Dostáváte se teď do stavu vytržení. A to znamená hodně pro každého jednoho z nás, (nejen pro pastory), Diákony, to má význam pro každého jednotlivce, který chodí v tomto světě s Bohem osaměle. Vy jste do tohoto království ve křtěni a tam není nikdo jiný, jenom ty a Bůh, vidíte. On dává pokyny a vy je plníte. Cokoliv On vám řekne, nemáte o tom ani stínu pochybnosti, jdete rovnou dál. Jestliže Pán řekne toto, nikdo na světě vám to nemůže rozmluvit, jdete stejně rovnou dál. Nuže, teď vstupujete do dokonalé víry, do dokonalé dokonalosti, která nemůže zklamat. Amen! Jsme vyučováni tomu, abychom se „zprotivili ďáblu a on od nás uteče.“ Nuže, zprotivit se, to znamená prostě ho jednoduše zavrhnout, to znamená zprotivit se mu a jednoduše od toho odejít. Pojďme ještě na další cennou ukázku, děti. Ďábel se v Pánově blízkosti příliš nezdržoval. Když k Ježíši  přišel s tím velikým a obrovským chomáčem rozumováním, náhle zjistil, že se doslova dotkl vedení o napětí deset tisíc voltů a to ho odhodilo daleko dozadu. Ano, prosím. On řekl: „Je napsáno, nejen chlebem bude člověk živ!“ — a satan-ďábel tím byl okamžitě zasažen. Podruhé přišel s trochu jemnějším způsobem, když řekl: „Nuže, ty jsi významným mužem, můžeš se sem postavit a být někým.“ Pán Ježíš mu řekl: „Jdi pryč, satane.“ Pán věděl na jakém základě stojí. Řekl: „Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.“ A právě tím On byl. A satan věděl dobře, co říká, protože Ježíšovy skutky už dokázaly, že On byl ten Pán, tvůj Bůh. Dokonalá víra je mistrem všech situací. Hallelujah! Víra věří, že Bůh to zvládne, děti. „Já nevím, jak to udělá, ale On to každopádně udělá,“ vidíte? Dokonalá víra zvládá všechny situace. A víra a láska spolu souvisí, protože nemůžete mít víru, aniž byste byli bez lásky, protože vaše víra věří v Boha, který je samotnou podstatou lásky. Chvála! Víra a láska působí společně.

Má víra k Tobě zří, Beránku z Golgoty.

Pán vám všem žehnej, dokud se znovu neshledáme, Amen.