Vánoční dar

Pán vám všem žehnej, děti. Dnešní povídání začneme příběhem, který se vskutku stal. Odehrál se ve městě  New York na Štědrý den. Kdo z vás už slyšel o tomto městě a ví, v jaké zemi se nachází? Ano. Správně. Toto město leží na pobřeží USA. Poslouchejte tedy bedlivě, co se právě tam vše událo. V tomto městě New York žila jedna rodina. Velmi  chudá rodina – chudí lidé. Otec onemocněl na tuberkulózu, to je děti, taková nemoc, podobná dnešnímu zápalu plic. I jeho žena měla tuberkulózu. Všichni bydleli ve starém domě a ten tatínek velmi zeslábl touto nemocí. Když po zlepšení jeho zdravotního stavu hledal práci, aby uživil svoji rodinu, nechtěl ho nikdo zaměstnat. Vždy slyšel tu stejnou odpověď. „Nepřijmeme Vás, neboť nemáte žádné vzdělání.“ Lidé jej vůbec neznali, co umí a v čem je dobrý, jen ho hodnotili na základě nějakého certifikátu či diplomu o vystudované škole. Byl prostě odstrčen. Všemi zahnán, nevyslyšen a tak po čase těchto útrap, se stal tulákem. Víte, děti, o kom se říká, že je tulák? Někdo by dnes možná použil slovo bezdomovec. Ale on byl tulákem. Tulák jde a něco sbírá, prodá to a něco málo za to dostane a z toho mála, co měl, se snažil se svou rodinou žít. Možná bychom ho mohli nazvat, že to byl takový drobný podomní obchodník. Žel po nějaké době jeho milovaná manželka zeslábla ještě více a zemřela. Blížily se zrovna Vánoce. A tento muž měl dceru. Byla stará asi jako vy, děvčátka asi kolem 8 – 9 let. A tato malá holčička ještě nikdy neměla žádnou panenku. Moc si ji přála dostat právě jako dárek. Jelikož však byla tato dívenka v důsledku životních podmínek, ve kterých se nacházela, málo živena, onemocněla i ona na tuto nemoc. A její tatínek nebyl schopen, poskytnout své malé dcerušce lékařskou péči. Velmi se tím trápil, děti, ano. Představte si, že jste nemocní a vaši rodiče nemohou k vůli penězům, které by neměli na výdaje za ošetření a léky, vám pomoci.  Ach, jak mé srdce krvácí a bolí při této představě. A tak on postupně vnímal, že jeho milovaná holčička rychle odchází, slábne, její zdravotní stav se zhoršuje a zhoršuje. Proto se tolik snažil, ze všech svých sil, aby co možná nejrychleji našetřil dostatek peněz, aby jí mohl splnit její jediné přání, mít onu panenku k Vánocům. A tak přicházely Vánoce. Bylo špatné počasí a naše holčička jen pár týdnů před Vánocemi ulehla zcela vyčerpaná. Tatínek, který byl zoufalý a měl zlomené srdce, šel ke své plechovce a vyndal z ní našetřené peníze. Přemýšlel o tom všem, co se to děje. Byl rozhodnutý. Vždyť jeho malá dcera, která snila jen o panence, ano, to je přeci nejlepší dárek pro ni, jako nastávající maminku. Proto si i vy holčičky tak rády hrajete s panenkami. Chcete se o ně starat . To je povahou každé ženy, starat se o děti. Tuto touhu do vás vložil Pán Ježíš Kristus. Malé dívky jsou tedy zatím takovými neprojevenými maminkami. Avšak stalo se, děti, že i tato malá dívenka zemřela. Ano. Vím. Je to velmi smutné, vím, děti. Ale tento, i když smutný příběh, nám chce stále něco důležitého říci, abychom správně pochopili, o čem on je. Poslouchejte dále. Její tatínek téměř žalem ztratil svůj rozum, když mu zemřela žena i dcera. On i přesto vše šel a chtěl své dceři panenku přinést přesně tak, jak jí zaslíbil. Nezáleželo mu vůbec na ničem jiném, než splnit slib, který ji z lásky k ní dal. Přišly tedy Vánoce. A samozřejmě víte, jak to chodí. Bohatí lidé mívají velké slavnostní akce, v kostelích začínají různé mše a všichni mluví o Ježíškovi, zpívají se koledy a všelijaké další události. Ten chudák otec toho malého děvčátka se dočista smutkem zbláznil. Tolik chtěl, aby jeho holčička měla tu panenku. A tak on šel a koupil jí takovou malou otrhanou panenku za všechny ty peníze, které měl. Ten den byla velmi tuhá, chladná noc. Mrazivý vítr silně vál a také hustě sněžilo. Ulice byly plné veselí a lidé jezdili ve velkých limuzínách. Všichni oslavovali narození Krista svým vlastním způsobem. Popíjeli alkohol a mysleli si, že je to takto v pořádku. Ale víte, děti, v takovéto oslavě není ani kousek Vánoc. Nyní vidíme toho chudáka, jak chodí sem a tam. V hloubi své duše věděl, že jeho dítě zemřelo, že je pohřbeno, ale i přesto šel dál a myslel si: „Prostě ji tady někde najdu. Moje dceruška bude tady určitě u té cesty a já ji najdu.“ A vydal se po té cestě. Procházel těmi uličkami, zatímco lidé zpívali koledy a dobře se bavili. On šel tou uličkou a nesl tu malou plyšovou panenku. Držel ji v ruce pod kabátem, tiskl si ji k srdci a myslel jen na ni. Co bylo dál, děti? Půlnoční večírky skončily. Do rána napadlo velké množství sněhu. Vyšlo slunce. Všichni ti lidé byli ze svých veselých večírků zmoženi alkoholem, který tekl proudem. Ach…. Měli studené obklady na čele, protože je bolela příliš hlava z těchto jejich bujarých oslav Kristova narození. A mnozí z nich byli taktéž ochraptělí z povyku kolem. Ale toho chudáka, našli tam dole v uličce. Ano. Zapadlý celý sněhem, zemřel v té vánoční noci se svoji panenkou na svém srdci. Děti. Myslím, že vyplnil svůj slib a nakonec donesl tu panenku, slíbený dárek pro svoji malou dcerušku. Ó, Bože, buď nám všem milostiv! I když ho to stálo
život. Neexistoval žádný jiný způsob, jak by jí ten dar mohl dát, děti. Co ten tatínek vykonal? Spatřujete to všichni? Bez ohledu na to, co by si o tom lidé mohli myslet a i nyní myslí. On splnil slib, který dal své holčičce. Amen. Jednoho dne, děti,  Bůh přinesl Evangelium a naplnilo se zaslíbení, které nám lidem věnoval. On daroval svého Syna Ježíše Krista. A víte, co? Také Ho nechali zemřít, stejně jako toho tuláka na ulici. Přesně tak, nechali Ho zemřít jako tuláka na ulici. A dnes s Ním zacházejí naprosto stejně jako s tulákem na ulici, ač jen On naplnil vše, co měl. On byl tím Vánočním jediným a jedinečným darem, který náš nebeský Otec světu zaslíbil. Známe my všichni zde i dnes v této době ten správný Vánoční dar? Přistupujeme k Němu se správným postojem ve svém srdci a promlouváme k Němu – „Otče, budu tě následovat, kamkoli půjdeš. Cokoli mi řekneš.
udělám. Cokoli mi Tvé slovo řekne, abych udělal, udělám, udělám to. Opravdu, je mi jedno, co kdo říká, udělám to, protože chci Tvůj dar, kterým je život a Kristus je Slovo. A tak se modlím, Otče, aby si z nás všech udělal dar – světlo pro tento umírající svět.“ Sám Bůh, děti, Stvořitel všeho a všech musel dát svého jediného Syna Ježíše Krista a On sestoupil a stal se člověkem. Ponížil se natolik a přišel v takové pokoře, že neměl ani postel, děti, na které by se mohl narodit. Kráva nebo kůň či nějaké zvíře se muselo odstěhovat z maštali, aby se Pán Ježíš narodil ve stáji, v malé stáji tam ve městě Betlémě. Není to hrozné, děti, když vidíme, že na tento velký svátek, který se blíží každým rokem, jak k němu většina lidí přistupuje? Je to tak strašné. Taková nerozvážnost myslet si, že Mikuláš a Ježíšek a jinde zase Santa Klaus a děda Mráz a všechny ty věci, to vše odvádí od skutečné hodnoty Vánoc. Vidíme, že Vánoce dnes jsou zejména pro vás děti, které se na ně těší. Ono se to doslova takto zvrtlo, neboť ve skutečnosti by měly být Vánoce pro nás dospělé a my bychom pak měli naučit vás děti, co Vánoce vskutku jsou. A ani nevěříme, děti, že by se Kristus mohl narodit  v prosinci v Judsku, protože tam je ještě větší zima než zde u nás. Jak by mohli pastýři v noci hlídat svá stáda v takovém mrazu?
Věříme, že se Ježíš narodil na jaře, protože v každém případě byl Beránek. Vše nám zobrazuje příroda. A malá jehňátka, beránci a ovečky se rodí v březnu, v dubnu, v květnu přibližně v tomto období. Ale víte, děti, nejde zde o přesné období, jde o zcela něco jiného. Jde o posvátnou památku toho, že Bůh nám dal naději, kterou máme v Pánovi Ježíši. Hallelujah! No, řeknete si třeba: “ Ale druzí mají Mikuláše a pořádají se ve školkách besídky a ve školách také. Tak, proč my to nemůžeme takhle udělat stejně jako oni? “ Ne, děti. Ne, ne. Tohle pro nás není pohanská oslava, tohle je posvátná oslava a hodina. Kdyby nebyly Vánoce, nebylo by žádné vzkříšení. Kdyby nebyly Vánoce, nebyla by láska, nebyl by mír, nebyl by pokoj pro věřící a také žádná budoucnost, kdyby nebylo Vánoc. A teď si možná opět říkáte: „No, ale ten zbytek světa, tak oni to dělají pořád přece…..“ Ano, děti, dělají. Ale. Uveďme si příklad k lepší představě, děti. Podívejme se na blesk. Když je černá a temná obloha. On když se ukáže na tom nebi, co sledujeme? Je světlem. On zasvítí v té tmě. A tak přesně i my jsme tím světlem v tomto temném a černém věku a ukazujeme všem lidem našim svědectvím, že i v temných časech může zazářit světlo. Mluvíme jim pravdu o Vánocích a o Pánovi Ježíši. A právě teď je ta tma všude ve světě a kolem nás. Tak my jako Křesťané musíme svědčit o své naději, o Ježíši Kristu, Božím Synu.
Nikoli o nějakém Mikuláši. Ne o nějakém stromu, který se jednou v noci v lese rozsvítil. Ne o vymyšlených příbězích, které nemají konce. Ale jen a pouze o našem pevném
zaslíbení Božího slova, v které věříme a o příchodu Mesiáše, který se narodil před dvěma tisíci lety. V to věříme a o tom vyprávíme. A tak tedy Kristus je našim Betlémem, chlebem života. Amen.

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

1.Janův 4:9 – 10

Můžeme dát jen jeden dar a tím jste my sami, děti. Dejme Bohu sebe samé, protože Bůh nám svůj dar již dal. To je celé. Jediné, co Bohu dlužíme, je dát Mu sebe. Náš vlastní život mluví mnohem hlasitěji než naše slova, takže bez ohledu na to, co říkáme, lidé poznají, jací jsme. Bůh koná svoji práci skrze lidské bytosti, aby je vykoupil. On může vzít tebe, použít tebe, aby vykoupil lidstvo, pokud Mu dáš úplně všechno. Jsi-li mladá dívka, vydej Mu svou morálku. Jsi-li mladý chlapec, vydej Mu taktéž svoji morálku, vydejte Mu svou mysl, své myšlenky. Vydej Mu své srdce, dej Mu svou duši, dej Mu vše, čím jsi! A nech Krista, ať se o to vše postará. Jaká úžasná věc, děti! Nasměrujte se pouze na tuto severní hvězdu – na Boha a neodchylujte se od Něj. Stůjte přímo na Něm. Chvála! A pokud jste vskutku tak vděční za Vánoce, děti, není to už pro vás o tom, že dostanete hračky, oblečení či cokoli. Otevřete jen své srdce, abyste uviděli, co se v něm skrývá. Pokud ho najdete prázdné, ve smyslu, že v něm jsou stále jen starosti o svět, o chtění toho či onoho, poproste Pána Ježíše Krista, aby vám ho naplnil.
To je pravý význam Vánoc, děti. Kristus v nás. Bůh, který přebývá v lidském srdci. To znamenají pravé Vánoce. Musel zemřít, aby nám přinesl tento Dar, ne panenku, ale život. Musel zemřít, aby nám ho dal. Nemohl nám ho přinést jen tím, že by byl dokonalým člověkem, kterým byl. Ježíš musel zemřít, aby nám tento Boží dar přinesl. Tak jako musel zemřít ten tulák, aby přinesl tu panenku své holčičce.
To je to, co chceme, děti. Žít vítězně s Kristem ve svém srdci! Jen mi dejte Ježíše!

Nechť vás všechny Pán přivine Jeho mocí a silou k sobě samému. Amen.