Zkuste ho zastavit!

A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.

Marek 8:34

Kdo by se styděl za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“

Marek 8:38

Krásný a přenádherný čas z milosti Boží vám všem přeji, milé děti. Než začneme další povídání na přání, pro našeho vzácného a milého bratra Filipa, který mi dal inspiraci, zeptám se vás všech, a nejen vás dětí, ale i sebe a všech dospělých bratrů a sester, kteří také poslouchají.

Stalo se vám někdy, že jste toužili promluvit o Pánovi Ježíši komukoli z lidí v okolí či kolem vás a vaše mysl už, už byla na to svědectví připravena, ale bylo to nakonec vaše srdce, které připraveno ještě tak úplně nebylo, a tak se to tedy nezdařilo?

Já věřím, že i úplně všichni my velcí, jak tu jsme, a vzpomínáme před vámi, dětmi, na ty doby našeho počátku cesty a putování s Pánem Ježíšem, jsme se každý jeden několikrát ocitli přesně v tomto rozpoložení, v tomto bodu, v těchto vzletech i pádech, kdy jsme tak moc chtěli svědčit lidem o Ježíši, ale najednou?, jakoby to nešlo. Jakoby někdo nejen zavřel naše ústa v ten moment, ale dokonce i zahalil naše upřímné srdce plné jásotu a díku vzdávání Pánovi nějakou černou plachtou a udusil tím vše uvnitř a vložil na místo toho do nás stud, strach a temný stín, který najednou pohltil a odebral všechnu tu připravenou radost a nadšení v promluvení o Kristu Ježíši.

Děti, pojďme si to tedy i trošku vysvětlit. Slovo stydět se můžeme vyložit i jinými dalšími významy. Jeden z nich je například – „být v rozpacích“. Když jsme zkrátka postaveni před nějakou věc, zastydíme se. A to způsobí, že si nejsme vůbec jisti o tom, o čem vlastně mluvíme, či máme mluvit.

Zeptala jsem se při psaní této povídky i jednoho ze svých synů, Kryštofa – „Kdy se stydíš?“ A jeho odpověď zazněla takto. „Já se stydím, když nepromluvím o Pánovi a mohl jsem a pak taky, stydím se i před Pánem samotným, protože si uvědomuji, že mám před Ním bázeň.“

Vidíte? Ó, to i mne samotnou usvědčuje v tom, abych vyzvala nás všechny rodiče, ptejme se dětí na vše, zjišťujme vše o jejich vnitřním světě, jak si vedou, co je tíží, trápí či naopak, co je rozradostnilo a jaké jsou jejich touhy a motivy v jejich srdcích. Nenechme vztah s nimi upadnout do letargie a monotónního způsobu života omezeného jen na pár vět, „Co bylo ve škole? Nebo Co jste měli na oběd?, atd.“ Chtějme nahlédnout do hlubin jejich srdcí a buďme vždy připraveni pomoci jim, ukázat na Pána Ježíše Krista, jak On říká cokoli o jakékoli situaci, jak se s ní vypořádat, jak ji řešit či postupovat. Věřme, že je to nejlépe investovaný čas pro naše děti a jejich malé duše.

Tak tedy, otázka pro nás všechny k zamyšlení zní – „Stydíme se říci, že Bůh uzdravuje? Stydíme se za plné Evangelium? Stydíme se za svá letniční přežití?“ Pokud ano, to znamená stydět se za Jeho Slovo. Ježíš řekl, „Pokud se vy budete stydět za Mne, pak se Já budu stydět za vás.“ Proč by se On styděl za nás, děti? Protože my tvrdíme, že patříme Jemu, že Ho známe, ale přitom Ho nenásledujeme a nežijeme tak, jak On nám říká.

Uveďme si opět malý, ale výstižný příklad, děti, pro jasnější porozumění. Co kdybych řekla právě zde mému malému Kryštofovi před ostatními dětmi a lidmi. „Tento malý kluk, je můj syn.“A nyní by přišla jeho reakce, otočil by se a řekl, „Jak, prosím?, já že jsem tvůj syn? Co si to myslíš, že vážně jím jsem?!“ Noo, děti, jen si to představte, tato jeho odpověď by mne jisto jistě dostala do velkých rozpaků, zcela by mne vnitřně roztrhala. Neboť jsem přeci jeho maminkou.

A tak na tomto názorně vidíme, jak to mnohdy s námi je, když i my jsme vystaveni otázce, zda jsme věřící? „Jsi Křesťan?, věříš v Božské uzdravení?, viděl jsi vidění?, chválíš Pána Ježíše?, jsi svobodný od všech organizací?, jsi sluhou Ježíše Krista?“

Uvedou nás tyto, a i další takové otázky před ostatními lidmi do rozpaků, anebo věrně a pevně se vší odhodlaností stojíme s klidem a pokojem ve svých srdcí, ze kterého se line odpověď do našich úst, která zazní jednomyslně „Ano a Amen. Jistě, to jsem! Je to vše pravda, miluji Ježíše, On je mým nebeským Otcem a věřím všemu, co On říká. Chvála buď Bohu za to!“ Vidíte, a to je něco, co to způsobuje, uvnitř nás, my to sami o sobě nedokážeme, ale Duch Boží, Duch Svatý, Osoba Krista ve formě Ducha v nás, tato Boží moc lásky a proměny v nás, ta ano! Ta to jediná dokáže. A On je vše je pak realitou pro muže, či ženu, chlapce či dívku, kteří jsou opravdu skutečnými křesťany. Když dal Bůh zaslíbení o křtu Duchem Svatým, a my Ho přijmeme, je to On, co odpočine v nás, tak že nic už nemůže zaujmout Jeho místo. A tak zkontrolujme každý to své prožití s Biblí. Opravdu jsme se setkali s Bohem jako například Mojžíš v poušti? Střetli jsme Jej jako Osobu? Pokud ano, pokud se to stalo, pak se už nikdy nebudeme za Pána Ježíše stydět, za nic z Něj, neboť je to vše tak dokonalé a čisté, a pravdivé. Amen!

A tak pojďme se podívat do naší překrásné Bible, zda-li tam najdeme takové postavy, které by nás všechny jednoznačně povzbudily a povznesly nad jakoukoli tuto temnotu, ve které nás ďábel chce držet svázané, abychom se styděli za Boha Pána Ježíše Krista.

Jako první mne napadl, děti, Štěpán.

Tento prostý muž Štěpán, děti, on měl něco ve svém srdci. On nemohl být vůbec jen tak ticho, nemohl to zkrátka vydržet, nemohl mlčet a musel mluvit k lidem. Hovořil o probuzení v jeho srdci, a měl nádherný čas, protože poznal osobně Pána Krista. Štěpán, muž plný moci, milosti Boží a víry. A když tak vždy kdekoli procházel, vypadal jako nějaké tornádo. Hallelujah! Víte, děti, jak se chová tornádo, když proletí krajinou? Ó, to je ale hukot! Každý o tom ví, že tornádo prosvištělo jako mohutný se a valící se vítr kolem všeho a všech! Huuuuu a huuuuuu. Chvála! A tak i náš Štěpán. Děti, on nebyl vůbec žádným kazatelem, ne, možná mohl být diákon, či jen nevýrazný pokorný muž, ale kdekoli on byl, všude svědčil o zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Amen! Štěpán potkal Boha. A to je právě ono. Nikdo ho nemohl zastavit ve svědčení, nikdo ho nemohl uplatit, přemluvit či cokoli jiného namluvit. Ne, on věděl, kde stojí a s Kým. Hallelujah! A tak se jednou stalo, že Štěpána doslova dotáhli náboženští vůdci v té době před radu Sanhedrinu. Oni ho chytili na ulici, kde chválil Boha a svědčil lidem a přivedli ho před soud a řekli: „My tomu chlapíkovi ukážeme! Tohle už překračuje veškerou mez! Co si to dovoluje, mluvit o živém Bohu?, my máme všechny znalosti a k nám musí lidé vzhlížet! Zastavíme všechen ten jeho fanatizmus.“ A tak se stalo, děti, že ubohého Štěpána tedy sbalili a vsadili ho do vězení až do rána. Druhý den se sešel sanhedrinský soud, rada. Shromáždilo se tam možná i půl miliónu lidí, děti, aby pokořili Štěpána a dali mu najevo, že je vyvrhel.

Dovedete si, děti, představit, co to bylo? Všechna nejrůznější náboženství vcházejí pod jednu organizaci, tuto radu. Farizeové, Sadúceové, Herodiáni, cokoli oni byli, oni vstoupili do té rady. A oni se tam všichni rozhodli, že Štěpána přivedou před tento tribunál soudu, aby ho znemožnili za to, co hlásal po okolí, že Ježíš Kristus je Ten stejný dnes, včera a navždy! On se totiž absolutně neztotožňoval s jejich teologií a naukou, která byla mrtvá. On měl živého Boha, poznal živého Ježíše a o Něm svědčil bez ohledu na to, jak a kdo mu stál v cestě. Jeho srdce hořelo ohněm! Hallelujah!

A tak toho rána, když Štěpán předstoupil před soud Sanhedrinu, byla jako ovce mezi smečkou vlků, kteří dychtili po jeho krvi. Tvrdě a bez okolků ho obvinili a ukázali na něj prstem odsouzení k smrti.  Ach, děti. Ale podívejme se, co říká k tomu Bible. Bible nám říká, že Štěpán, byl nebojácný, vykročil tam přímým krokem, byl přímý a pověděl, „Vy, muži Izraele…“ Stál tam sám, děti, před tolika lidmi, jako beránek mezi desetitisíci hladovými zdivočilými vlky, Řekl: „Vy, muži Izraele, a vy, všichni z Judey, a vy, otcové. Nechť vám je známo, že Bůh Abrahámův… Bůh našich otců se zjevil Abrahámovi, přivedl ho z Chaldeje, dal mu tuto zaslíbenou zem. A přivedl Ježíše Krista, kterého ho jste vy bezbožnými rukami ukřižovali a zavraždili!“

A když ta slova dopověděl, řekl dále: „Ó, vy tvrdošíjní, neobřezaných srdcí a uší, vy se vždy protivíte Svatému Duchu. Jak to dělali vaši otcové, tak to děláte i vy!“ Ó. Děti. To byla ale výpověď, to byla slova odvahy a pevného hlasu. Bible nám také říká, že jeho tvář svítila jako Anděl. Říkáte si, jak jako Anděl? Jak takto mohla svítit? To však nebylo, děti, nějaké nadpřirozené zářivé světlo v jeho obličeji, prorok o tom hovoří, Štěpán doslova svítil výrazem ve své tváři, který dával najevo, že on ví vskutku, o čem v tu danou chvíli mluví s jistotou ve svém srdci. Chvála! Bible nám říká, „On byl mužem plným…?“ Plným čeho, děti? Plný bláznovství? Nee. Správně, děti. Plný teologie? Nee. „On byl plný? Ano, výborně! Plný Ducha Svatého.“ Amen. Svět byl vytlačený z něj ven a Duch Svatý byl v něm. Amen. „On byl mužem plným Ducha Svatého.“ Ó. Zkusit ho zastavit? Ne, nedokázali byste to. Nebylo možné ho zastavit. Nikdo by to nedokázal. On hořel, děti. On musel kázat Evangelium. A on kázal Evangelium a činil divy a zázraky. Amen.

A tak se stalo, že po chvíli, když všichni ti znalí a vzdělaní mužové v té radě nad ním skřípali a vrzali znepokojením a pohoršením zuby, vyvlekli ho ze soudní síně a vyhodili ho ven, aby ho zabili… Házeli do něho hrudy a kameny, až dokud Štěpána neukamenovali k smrti. Když, děti, umíral, pozvedl hlavu k nebi a prosil za odpuštění pro ty, kdo ho zmordovali, stejně tak jako to udělal náš Pán Ježíš na kříži. Štěpán vzhlédl k nebi a řekl: „Vidím nebesa otevřená a Ježíše stojícího po Boží pravici.“ A okamžitě usnul v Boží náruči. Bůh ho, děti, uspal ve Své náručí právě tak, jako když maminka uspává a konejší své malé dítě. Bůh ho přenesl na hruď Kristovu tam na trůn Boží, kde je v pokoji a je započítaný k mučedníkům s mučednickou korunou. O, to byl, děti, Štěpán, naplněný Duchem Svatým. Bible nám oznamuje, že tedy usnul. Amen. A to je způsob, jak křesťané umírají. Hallelujah! Oni jen usnou. Ach, děti, z našeho příběhu, kdy se náš čas opět navršil, a budeme muset končit, chci vás však ještě než zakončíme, všechny povzbudit–děti, a vy všichni, co posloucháte, váš vliv zde na zemi nikdy neumírá. Věříte tomu? No, jistě, ano, určitě to tak je. Podívejte se. Opravdu už jen krátce na závěr.

Stál tam také toho rána jeden muž, který střežil pláště těch všech náboženských vůdců, jmenoval se Saul, mladý Farizeus, který tam toho dne byl taktéž přítomen, radil se s nimi všemi a byl také svědkem Štěpánovy smrti. Když však Saul v tomto mladém chlapci Štěpánovi spatřil onu Boží moc vzkříšeného Krista, život, kterým Štěpán žil, mluvil, vyjadřoval se, už ho to nikdy neopustilo. Tentýž Saul, kterého známe pod jménem Pavel, apoštol Pavel, on později přivedl ke Kristu desetitisíce duší. Proč?, proč, děti? Co si o tom myslíte? Protože jeden muž dobrovolně položil svůj život, aby se stal odrazem Ježíše Krista. Čím bychom dnes měli být my? Ó! Nemusíme mít velké sbory. Nemusíme kázat desetitisícům lidí. Nemusíme ani vůbec kázat. Můžeme však být Boží reklamní tabulí. Jak víte, děti, jestli by váš život, nemohl přivést k Evangeliu nějakého mladého člověka, chlapce, kamaráda, kamarádku nebo vy muži, ženy, jestli by váš život nemohl přivést mladé lidi tam na misijní pole, aby získali deset tisíc duší pro Krista? Bylo by to ze stejného důvodu, že ve vás všech uvidí žít Krista. Hallelujah! To vy jim představíte Krista v prosté síle Evangelia svým vlastním životem, který je tak čistý, neředěný světem, že se nestaráte o špinavé věci kolem svého života, ale o čisté věci, které způsobí, že hladové srdce kohokoli bude nenasytné a bude žíznit po tom, aby bylo jako Ježíš. Amen. Ježíš řekl: „Jste solí země. Kdyby sůl ztratila svou slanost, čím by byla osolena?“ Sůl je sůl. Přesně tak, hladoví a žízniví… „Ať tedy vaše světlo tak svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky,“ aby viděli, co děláte, a oslavovali Otce, který je v nebesích.

A tak, Pane Ježíši, pomoz nám všem, nestydět se, ale být Tvým živým svědectvím.

Amen.

V čase svém, v čase svém,
Pán vše stvořil nádherné
v čase svém.
Pane, uč mne každý den
poznávat jen cesty Tvé,
věřím Ti, že činíš vše
v čase svém.

V čase svém, v čase svém,
činíš všechno nádherné
v čase svém.
Pane, život nesu Ti,
přijmi píseň ze rtů mých, chci být jen Tvým vlastnictvím
v čase svém.