Bůh nepřebývá v nádheře, nýbrž v pokoře

Všichni ať rosteme blíže k Bohu, tím že se pokořujeme.

Když to uslyšelo těch deset, rozhořčili se na ty dva bratry. Ježíš si je zavolal

a řekl: „Víte, že vládci národů panují nad nimi a velcí nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc. Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Matouš 20: 24-28

Milé děti, dnešním naším tématem budou slova a vyprávění na téma POKORA.

Co znamená být pokorný? Každý z nás může mít svoji vlastní představu o tom, ale my se pojďme podívat opět do Slova, co a jakým způsobem nám o pokoře vypráví sám Pán Ježíš Kristus. „Kdo se pokoří, toho Bůh povýší. Kdo se povyšuje, bude ponížen.“ Co to znamená a jak to Pán myslí? Odpovědí je opět krásná jednoduchost. Cesta dolů je pro věřícího cestou vzhůru. Pán Ježíš se setkával s lidmi různého postavení. Chudými i bohatými s takzvanými lidmi z vyšších kruhů. Jednou byl s tisíci, jednou s pěti sty, jednou s dvanácti, jednou se třemi a dokonce přijde i k jednomu člověku. To Ho činí velkým a dělá z Něj Boha, je to Jeho pokora. On se snížil níž než by se kdy jakýkoli člověk mohl snížit. Byl Králem nebes a přišel do nejnižšího města na zemi – Jericha. Sestoupil tak nízko, že i ten nejnižší člověk ve městě musel pohlédnout dolů, aby Ho uviděl. Je to tak? Příběh o Zacheusovi nám o tom vypráví. Pán Ježíš byl nazýván tím nejhorším čím může být člověk vůbec nazván: čarodějem, ďáblem, Belzebubem. Tak o Něm smýšlel a dokonce i dnes smýšlí téměř celý dnešní svět. Ale On jediný zemřel tou nejkrutější smrtí. Neměl ani kam složit hlavu. To je pravda. Písmo nám to ukazuje. A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Matouš 8:20 Bůh v pokoře. Plnost Božství v Ježíši Kristu způsobila, že chodil jako pokorný muž, umýval nohy svým učedníkům. A tak Bůh Mu dal jméno, které je tak velkolepé, že se po Něm jmenuje celá rodina v nebi i každá rodina na zemi. Celá rodina na zemi se jmenuje „Ježíš„. Všechny rodiny v nebi se jmenují „Ježíš„. Jedinečné Jméno, před kterým se skloní každé koleno a každý jazyk vyzná, že On je Pán ať už tady nebo v pekle. Peklo se před Ním sklání. Všechno ostatní se před ním sklání. Přesně tak.  Ale nejprve to byla, děti, pokora. Pamatujte si, že pokud máte Boží milost, buďte za ni vděční. Zůstaňte v pokoře. Bůh sám přebývá jen v ní a mírem svým jak jarním vánkem, spojená srdce ovívá. Kéž Ježíšův vás pojí Duch v rodinný, pevný, svatý kruh! Neboť je psáno:

Ale pokorní obdrží zemi a budou si užívat množství pokoje.

Žalm 37:11

 A Bůh může působit jen pokud Mu působit dovolíme. A je tak mnoho nádherných věcí. Víte, děti, lidé chtějí moc a oni ve skutečnosti ani netuší, co to vlastně moc je, oni nevědí, co s tím vším je ve skutečnosti spojeno. Cesta nahoru je vždy cesta dolů, jak už jsme si pověděli. Jestli tedy toužíš po moci, pak pohleď, jak dalece se můžeš pokořit. Opusť jednoduše všechno své světské smýšlení, lidské rozumování, aroganci, vše, co dává tento svět a pokoř se před Bohem a potom budeš mít více moci tím, že jsi schopen překonat sám sebe a vydat se Kristu. To znamená, pokořit se před Ním. To je skutečně veliké a potom získáš přízeň a moc Boží. On může začít skrze tebe pak působit a naplnit tě dobrými věcmi. V Bibli jsou tyto dobré věci popsané jako ovoce Ducha. Jak se také Pán skrze apoštola Pavla často odvolával na 1. Korintským 13:  „I kdybych vydal mé tělo ke spálení a měl všechny tyto věci, a lásku bych neměl, nic to není, nic mi to neprospívá.“

Vidíte a to chceme dělat, protože naše duše, za ni jsme před Bohem všichni do jednoho zodpovědní a tak kráčejme před Pánem velmi uctivě. Chceme, aby to probíhalo hladce, mile a v pořádku. Každá část, každý člen ve sboru musí i zde spolupracovat, ať jsi to ty, dítě mladší či straší, ať je to kdokoli, vyplňujte vždy svou úlohu tam, kde se nacházíš. Pamatujme, že naše role, ona může být jen Bohem zvolena. Například se staneš ve své službě hlavní pružinkou hodinek anebo to může být malá, nějaká malá ručička hodinek nebo jen malá součástka hodinek avšak cokoli by to mohlo být, je potřeba, abychom všichni spolupracovali v harmonii s Evangeliem Ježíše Krista a vždy milovali Boha a byli v tom pokornými. Proto tedy, jestli se chceš s Bohem někam dostat, nikdy nedovol, aby kolem tebe byl arogantní duch. Nenech vejít do sebe samého žádnou zlost a zlobu. Bez ohledu na to, co kdokoli, nejen tvůj bratr či sestra, dělá, říká. I když víš, že se mýlí ať v tobě nikdy vůči té osobě nepovstane zášť a trpkost.  Buď vždy milý a přívětivý. Pamatuj, že i tebe Bůh miloval, když jsi byl ještě v hříchu. Pokud je v tobě Duch Boží, pak miluješ tu druhou osobu, i když je na omylu. Jednoduše se za ně modlete a navzájem se milujte.

Milosrdenství a věrnost ať tě neopouštějí! Přivaž si je ke svému krku, napiš je na tabulku svého srdce! Tak nalezneš milost a oblibu v očích Božích i lidských. Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost.

Přísloví 3:3-5

Co znamená tedy přebývat v pokoře a vydobýt si tak vítězný život? A nad kým? Můžete se zeptat. Odpověď zní: „Nad sebou samými.“ To je ten největší nepřítel, kterého máme my sami. To je důvod, proč se nemůžeme povznést ve víře, protože tam máme intelektualitu. Rozumovou část našeho já, která nám  říká to či ono. To je stále naše uvažování. Ale my toužíme naše rozumování vyhnat. Souhlasíte? A nyní. Povíte mi: „Dobře a co ta nádhera, povídání má být ještě o ní. Jak ta souvisí?“ Bible v Izajáši 53:2 promlouvá, že když Ježíš přišel na zem, nebyla na Něm žádná krása, po které bychom toužili. „Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili.“ Není tam žádná krása. Kdyby přišel v té světské kráse jako je tomu dnes u Satana, lidé by běhali kolem a přijímali by Ho. Uvěřili by Mu a přijali by Ho jako dnes přijímají Satana. Skutečně by to udělali. Ale Pán Ježíš nepřišel s takovým druhem krásy. Kristus nebyl hezký, velký, silný, urostlý muž. Takové si Bůh nevybírá. On přichází vždy s krásou charakteru. Charakter. Srdce. Podle něj si Bůh volí. Bible nám zmiňuje spoustu takových příkladů. Zkuste si ji vzít s vašimi rodiči a najít v ní jak si Pán volí Jeho služebníky podle srdce a nikoliv dle jejich zevnějšku, jejich fyzické, tělesné krásy. Mohu vám dát malou nápovědu. O jednom muži sám Bůh řekl, že si – vyhledal muže podle Svého srdce. Ještě další nepatrná nápověda – po té se stal králem. Už víte, o koho se jedná? Věřím, že ano, že jste to právě nyní rodičům doslova vyhrkli ze svých úst! Hallelujah! Přesně tak. Bůh vybral Davida. My lidé vybíráme podle toho, co vidíme. Bůh však jen dle charakteru. A tak Pán hledá i Svoji vyvolenou Nevěstu. Přesně stejným způsobem. Hledí do srdce každého jednotlivce a toho povolává k Sobě samotnému. Spatřuje v nás Sebe samého-Jeho charakter a to je ta nádhera, ta krása pro Něj. Odzrcadlení Jeho. On takto formuje a ztvárňuje nás. Jeho Nevěsta upoutává Boží pozornost zachováváním Jeho Slova. A nyní předložíme tu druhou stranu krásy, tu vnější, fyzickou a tělesnou, kterou posuzujeme dle našeho lidského zraku. Pojďme opět do Bible a tam začněme číst. Zjistíme jak si tato nádhera stojí v Božích očích. „Jak jsi spadl z nebes, třpytivá hvězdo, synu úsvitu? Byl jsi odseknut k zemi, ty, který jsi porážel národy!“ Izaiáš 14:12  Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl z nebe jako blesk.“ Lukáš 10:18 Zde poznáváme, děti, že Satan byl původně Božím nádherným archandělem. Kdysi dávno přebýval v nebi. Byl největší bytostí v nebi hned po Bohu. Boží pravou rukou, co se týče společenství. Bohužel v jeho srdci se zrodila pýcha. Bůh to nemá vůbec jednoduché, když se snaží, aby mohl působit skrze jakéhokoli člověka, aby zůstal při tom všem pokorný, tichý a v ústraní, dokud ho Bůh nepovolá k nějaké práci. A tak nikdy nebudeme velcí sami o sobě, budeme tak velcí, jak velký je Bůh v nás. Rozumíte? A tak je Lucifer dnes na zemi a snaží se stále působit v lidech, aby dosáhl toho cíle, s nímž začal před založením světa. On přebýval v Edenu. A následně byl vyhozen z nebe. A skutečný cíl, kterého se snažil dosáhnout v nebi, spočíval v tom, že sestoupil sem na zem a snažil se ze všech sil dosáhnout toho, co si předsevzal. Nyní se podívejme na to jak Lucifer vlastně vypadal.

„Byl jsi v Edenu, Boží zahradě, pokrývaly tě všechny drahokamy: rubín, topas a jaspis, chryzolit, karneol a onyx, safír, malachit a smaragd i zlato. Zhotovení tvých bubínků a fléten pro tebe zajistili v den, kdy jsi byl stvořen. Ty jsi byl zastírající cherub ochránce a tak jsem tě ustanovil, byl jsi na svaté Boží hoře, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů. Byl jsi bezúhonný na svých cestách ode dne, kdy jsi byl stvořen, dokud v tobě nebyla nalezena zvrácenost. Pro množství tvého obchodování se tvé nitro naplnilo násilím a zhřešil jsi. Tu jsem tě zbavil svatosti a vykázal z Boží hory a vyhladil jsem tě, zastírající cherube, zprostřed ohnivých kamenů. Tvé srdce se povýšilo kvůli tvé kráse, promarnil jsi svou moudrost pro svou skvělost.“

Ezechiel 28:14-17

A zde to máme. Slovo Boží je Pravda. Satanova touha byla tedy jaká? Prahl po jediném, chtěl být uctíván jako Bůh. Vypadal přenádherně. Zářil jako anděl světla. Přesně tak. Proto je hřích tak krásný neboť vychází jen z něj. A i dnes celý zmalovaný, ve svém klamu velkých budov a velkých denominací a nátěrech vědění a teologie a chytrý a intelektuální a vzdělaný, je nachystán, svést celý svět svým vlastním výkladem Božího slova jak ho vykládal i Evě v Edenu. Povídání nyní ukončíme odhalením velkého omylu Satana (Lucifera), se kterým se vloudil na zemi i do myslí lidí. Ten spočíval v tom, že byl přesvědčen, že Bůh přebývá ve světské kráse a nádheře.

„Nuže, bojte se Hospodina a služte mu bezúhonně a věrně. Odstraňte bohy, kterým sloužili vaši otcové za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu. Jestliže je však ve vašich očích nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou, nebo zda bohům Emorejců, když sídlíte v jejich zemi. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“

Jozue 24:14-15