Velikonoční ráno

Pán vám všem žehnej, mé milé děti. Dnes bych chtěla upoutat vaši pozornost příběhem, který mnozí z vás jistě již slyšeli, leč právě dnešní svět, ve kterém stále přebýváme, se snaží hlavně na vás maličké útočit a mít jakýsi vliv skrze školky, školy a vůbec vše a všechny, kteří zcela zapomněli a uvrhli tuto jedinečnou skutečnost Velikonočního rána do šuplíku s nepotřebnými věcmi a nahradili ho odleskem své lidské záře v podobě velikonočních tradic jako zvířátek, sladkostí a koled. My však věříme, že náš nebeský Otec  před mnoha lety vzbudil v tomto Velikonočním ránu Ježíše Krista z mrtvých a tak i světíme tento památný den, o kterém si chci s vámi všemi, kdo čtou tyto řádky nebo poslouchají, povídat. Překrásný den Velikonoc. Děti, jaké roční období připadá na tuto připomínku? Kdo ví? Ano. Správně. Je to jaro. A co vše se děje na jaře? Jistě. Začíná se vše probouzet. Celá příroda na pokyn svého Boha Stvořitele ožívá, raší malá poupata a včely létají dokola, aby dostaly svůj podíl potravy a ptáci zpívají ódy se slovy pro nás všechny: „ ON je vzkříšen!, ON je vzkříšen! “ jako kdyby jejich malá srdíčka měla puknout radostí, neboť přišly Velikonoce, čas nového života. A nechť dnes Velikonoce zavítají i mezi nás, abychom s Ním byli vzkříšeni a posazeni spolu v nebeských místech. Hallelujah! Stále pojďme kupředu v Jeho jménu Ježíš, ve světle Jeho zmrtvýchvstání.

„Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.“

Římanům 8:11

Jak už jsme si na začátku ukázali, lidé ve světě slaví Velikonoce lidskými tradicemi – mrskutem, pletením pomlázek, barvením vajíček aj. , jiní – věřící lidé se dnes zase uchylují k názorům, že například jednou do roka bychom si měli umývat nohy, jako to činil Pán Ježíš svým učedníkům, ve čtvrtek a v pátek bychom měli přijímat večeři Páně a další podobné nauky. Dokonce se i k vůli tomu hádají mezi sebou, jaký že to má být zrovna den, zda Sabat či první den v týdnu. Ale opět, děti, to jsou zase jen tradice. Co nám to všechno prospěje, zda dodržujeme půst, dny, to či ono, jestliže v nás není Pánův Život? Pak to je pouhá vzpomínka. Proti tomu nic samozřejmě nenamítáme, ale lidé si ponechali jen tu tradici a opomenuli na onu podstatu. Satanovi je lhostejno jak jsme pobožní nebo pravověrní ve svém učení. Rozhodně a absolutně nepřijdeme nahoru do nebe pokud bychom nebyli znovuzrozeni. A proto Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, On Ho vzbudil na památku, ale jedná se jen o to jedno ráno zmrtvýchvstání, jenom o jeden den v roku, kdy to oslavujeme. Možná vás, děti, nyní napadne otázka: „Ale co to znamená pro mne? Jakou to vše má souvislost se mnou?“ Inu, přece věříme vírou, že Bůh Jej vzbudil z mrtvých. Proto pojďme a nahlédněme do události před dvěma tisíci lety. Než tak však učiníme, připomeneme si krátce pár pravd z naší jiné povídky o Světle, abychom navázali na dnešní téma Velikonoční ráno. Pojďme na to. Byla doba, kdy se svět nacházel v naprosté tmě. Byla nesličná a pustá, přikrytá vodami a ležela v temnosti ponuré zasmušilé atmosféry. Duch Boží vznášející se nad vodami řekl: „Budiž světlo.“ Bůh měl k tomu, děti, pádné důvody, že tak učinil, neboť tam pod tou vodou se nacházelo semeno, které On zasel a bylo mu zapotřebí slunečního jasu a svitu, aby to semeno ožilo. A první světlo, které vzniklo na této zemi, bylo Bohem vyřčené Slovo. On řekl: „Buď světlo.“ A bylo světlo, které proměnilo tmu ve světlo, za tím účelem, aby na zemi bylo zrozeno stvoření radosti a života. Potom Duch Boží působil s láskou a soucitem, v ten veliký den pro stvoření na této zemi. Slunce vstalo a všechno ozářilo svými paprsky. Vysušilo vody na povrchu země a poprvé mělo díky tomuto semeni způsobit život na zemi. To byla veliká hodina, děti. Ale! Poslouchejte dál. To nebylo ještě nic, tento prvotní východ a prvotní jas slunce, ve srovnání s tím Velikonočním ránem, ke kterému nyní přejdeme. Chvála Pánovi! Tentokrát, děti, když si slunce poskočilo k obloze, zvěstovalo daleko větší novinu než na počátku. Jakou? Slunce nám přineslo nejkrásnější zprávu ze všech, kterou si právě v tento Velikonoční den připomínáme a tou byla – „ On vstal z mrtvých!, On byl obživen z mrtvých, jak zaslíbil. A tak tedy slunce, které spatřujeme na nebi, toho Velikonočního rána povstalo společně s Pánem Ježíšem Kristem, o kterém již víme, že i On je taktéž TEN Světlo, Slunce, aby přinesl život celému zaslíbenému Božímu semeni, které On viděl podle předzvědění, ležet na povrchu země. Stejně tak jako rostlinný svět nemohl žít na počátku bez světla slunce působícího život, tak je to i dnes se syny a dcerami Božími na povrchu země. Jim je zapotřebí Syna – Světla, aby přivedl k věčnému životu tyto Jeho vyvolené, které On znal již před založením světa. On je vyvolil v sobě před založením světa. Hallelujah! A tehdy o Velikonočním ránu Syn Boží byl vzbuzen a ten stejný život vzbudí v tom čase k životu i každého předurčeného syna a dceru. Už vidíte, děti, o kolik slavnější je toto svítání Slunce než to první na počátku? Požehnáno buď jméno našeho Pána! Bylo zjeveno tajemství života po smrti. Předtím jsme je neznali, svět jen tápal v temnosti, tápal vůkol lidských dohadů. Lidských srdcí se zmocnily teorie tradice, výmysly. Člověk uctíval modly, uctíval slunce, uctíval různé bohy. A různí lidé si dělali nároky, ale stejně tak šli do hrobu a zůstali tam. Ale když byla zlomena tato opravdová pečeť a Jeden, který kdysi žil jako my, zemřel jako zemřeme my, ale On byl vzbuzen z mrtvých! Co za ráno! Nikdy nebyl Takový v celé historii světa. Tajemství bylo oznámeno, totiž, že On je Zmrtvýchvstání a Život. Tehdy ráno, když vystoupil do nebe řekl:

„Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít.“

Jan 14:19

Avšak nejen Pán, děti, ale všechna ta semena, která On předzvěděl, že povstanou, budou vzkříšena. A to jsou všichni znovuzrození věřící, praví Křesťané. Neboť On byl vyzdvižen, a tak každý, kdo byl v Kristu, bude vyzdvižen s Ním. Při tomto velikém Velikonočním ránu bylo prokázáno a potvrzeno Jeho Slovo. Celá temnota pochybností, která se zahnízdila v lidských úmyslech, byla odstraněna, neboť to byl On, který jednou žil, jedl, pil, měl obecenství s lidstvem a řekl: „Mám moc položit svůj život a mám moc jej zase vzít.“ A nejen, že vyřkl toto prohlášení, ale i dokázal, že bylo pravdivé. Ó, jaká nádherná věc to je! Jsem si  jistá tím, že i my, kteří věříme, nejsme s to obsáhnout jak veliké to je. Neboť On vstal z mrtvých a my, kteří jsme byli v Něm, jsme z mrtvých povstali rovněž. Chvála! Pán Ježíš dokázal své Slovo, že je pravdivé, neboť nyní přemohl smrt, peklo a hrob, tu trojici ďábla – smrt, peklo a hrob. Neboť satan je původcem smrti a vlastníkem pekla a rovněž hrobu. Všechno to drželo člověka po celá ta léta v otroctví, ale nyní Pán Ježíš Kristus, zvítězil nad nepřítelem. „Byl jsem mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků. A mám klíče smrti a pekla.“ Už se více nebojte, neboť každé předzvěděné, předurčené semeno Boží přijde k Životu, jakmile tato zem bude ozářena světlem toho slavného evangelia. V každém věku přinese úrodu, kterou k tomu Bůh stanovil. On vstal z mrtvých. Jak nádherná je to věc, děti! „ Jsem živý “ neboli oživen. On byl oživen, ale nejen to… „Aj, pošlu ten stejný život, který mne oživil, tu sílu, která mne vyvedla z hrobu, pošlu ho na vás, aby vás oživil, abyste byli tam, kde jsem já.“ Všimněte si, samotné poselství evangelia, samo o sobě, má lidem dokázat, že On je vzkříšen. „Jděte a vyřiďte mým učedníkům, že jsem vstal z mrtvých a abych jim to dokázal, setkám se s nimi.“ A jak je to s tím, že v těch posledních dnech světlo znovu ozáří zem.? „Dokážu to svým učedníkům“, jděte jim říci, že nejsem mrtvý, nejsem tradice, jsem živý Kristus, setkám se s nimi. Zaneste to poselství mým učedníkům, že jsem vstal z mrtvých.“ Evangelium neboli  dobrá zvěst. Zeptáte se: „Je to vážně pravda?“ Samozřejmě děti! Protože Bible nám říká –

„On je včera i dnes, tentýž i na věky.“

Židům 13:8

Amen! A nyní my, jakožto Jeho dědici, máme nyní dokázat Jeho život v nás. Jaké poselství! V dnešní době konce, mnozí z nás, ale nepřivádějí lidi ke Kristu. Přivádíme je do církve, k nějaké teorii, ale musíme je přivést ke Kristu. On je tím Jediným, který má život.

„Kdo má Syna má život.“

1. Jan 5:12

A jestliže život Pána Ježíše bude převeden i do nás, budeme žít tím stejným životem jako On. Doposud se ještě nenašel žádný člověk, který mohl položit svůj život a znovu si ho vzít. On se postavil na odpor vědeckým důkazům, které měli lidé tím, že opět vstal. Hallelujah! Kdo je tedy ten Syn člověka? Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a Bohem bylo to Slovo. A to Slovo Bohem učiněno jest a přebývalo mezi námi,… syn Boží je znovu živ se křtem Ducha svatého uprostřed nás a dává nám život. Chvála!, chvála! Ukažme si to na příkladu, děti. Je to jako s autem. Představte si dvě auta. Obě dvě jsou na první pohled zcela perfektní! Vypadají stejně, byly vyrobeny jednou firmou. Mají stejné motory, stejný olej i benzín, který je nutný, jeho síla je nutná k pohonu. Obě jsou připraveny  takto k jízdě. A nyní, sledujete. V jednom z těch aut JE jiskra – zápalná moc a v tom druhém CHYBÍ. Vy můžete říci děti: „Ale ta síla je přeci v tom benzínu?“ Ano. Svým způsobem ano. Ale je tu ta důležitější věc, aby se to auto rozjelo. A proto nyní to není o tom, kolik síly, oktanů, je v benzínu, dokud tuto sílu ta jiskra neprojeví, dokud zde ta síla nebude, která by potvrdila, že se jedná vskutku o benzín. A proto není důležité jak jsme vzdělaní, jak říkáme, že milujeme Bibli, dokud Duch svatý nesestoupí na dané osoby a neoživí to Slovo v nás. Benzín v tom našem příkladu reprezentuje Slovo, auto nás lidi a jiskra Ducha Svatého. A tak vidíme, že bez účasti Ducha Svatého, té jiskry, se ani auto – my lidé, nikam nepohneme! Slovo Boží Duch svatý zažehne, vzkřísí Boží moc v životě muže nebo ženy a postrčí to „auto“ – nás,  cestou kupředu silou Ducha svatého, který znovu přišel v den Letnic a projevil se, neboť On je včera i dnes, tentýž i na věky. Amen! Dokud nepřijdeme do takového stavu zažehnutí, co je nám platné naleštit ráfky u auta? A to nám právě prokázalo ono Velikonoční ráno. Pán Ježíš nebyl pouze Slovem, On byl rovněž samotným Bohem, dynamikou v Slově, která způsobila, že tělo Ježíše Krista, studené, ztuhlé a mrtvé v hrobě se zachvělo do nového života, povstalo a odvalilo kámen. Byl mrtvý, tak mrtvý, že slunce uznalo, že je mrtev, hvězdy prohlásily, že je mrtev, celá příroda řekla, že je mrtev. A nyní, celý svět musel uznat, že On Ježíš Kristus je opět živ! A On řekl:

„Kdo věří ve mne, skutky, které já činím i on činiti bude.“

Janovi 14:12

Jinak řečeno pro vás, děti. Dám vám nálož Své dynamiky – zápalnou jiskru Ducha Svatého do vás a svět nebude s to se proti tomu postavit a Já vás vzbudím v den nejposlednější! Amen! To je Velikonoční poselství, děti. A tak jeden člověk a ten druhý, oba budou třeba vypadat stejně, oba budou tvrdit, že jsou Pánovou Nevěstou, ale jen jeden má mechaniku – Slovo a i dynamiku – Ducha svatého, která to uvede do chodu. Je to Duch Svatý, který oživuje. Ta jiskra, která působí zapalování. To není benzín, který zapaluje, to je jiskra. Vidíte?

„Beze mne nic učinit nemůžete, ale se mnou jste schopní učinit všechno. Jak mne poslal Otec, tak já posílám vás.“

Jan 15:5

Ten stejný Duch, který Pána vzbudil, oživí pravého věřícího k věčnému životu. Jestliže Duch Ženicha přebývá v Nevěstě. Ten předurčený, samozřejmě, jako to semeno na počátku ležící na povrchu země, to, které mělo život v sobě. Mnoho z těch semen bylo i mrtvých. To byla shnilá semena, voda a to ostatní je zničilo. Ale víte, děti, bylo tam rovněž semeno určené k životu. A Bůh o něm věděl. A tak, když zemi bylo dáno slunce, nebylo to za účelem obživení skal, nebylo to za účelem oživení vší hlíny, nýbrž za účelem přivedení té části hlíny, jež obklopovala to semeno. Hlína ležela na slunci a řekla: „Ó, to slunce je tak horké“, skála praví: „To slunce je vskutku tolik nepříjemně horké“, ale to malé semínko praví: „To jsem právě hledalo!“ A začíná rašit k životu. Děti, ne všichni lidé přijmou Krista, nýbrž jen ti, jejichž Bohem předurčený život je ubytován kolem hromádky hlíny, prachu země. To jsou ti, které přijde Pán oživit. Možná se zeptáte: „A proč to vlastně všichni lidé nepřijali?“ Protože to nebylo pro ně posláno. Jsou nevěřícími a nic to pro ně neznamená. “ Poselství je, děti, pro ty, kteří jednoduše věří. Pro ty, jež hynou, je to bláznovstvím, ale pro ty, jež jsou v Kristu a jsou semenem, je to život. Amen.

Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím.“ Židé tedy řekli: „Tato svatyně byla budována čtyřicet šest let, a ty ji postavíš ve třech dnech?“ On však mluvil o svatyni svého těla. Když byl potom vzkříšen z mrtvých, vzpomněli si jeho učedníci, že toto říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Jan 2:19-22