Chci vidět Ježíše

„A hle, viděl jsem toto: Od severu přichází bouřlivý vichr, velký oblak, okolo něj planoucí oheň a zář a zprostřed ní něco jako třpyt jantaru zprostřed ohně.“

Ezechiel 1:4

A viděl jsem něco jako třpyt jantaru; vzhledem to mělo vnitřek okolo jako oheň; od jeho jakoby beder nahoru i od jeho jakoby beder dolů jsem uviděl cosi vzhledem jako oheň a mělo to okolo sebe zář. Jako vzhled duhy, která je na oblaku v deštivý den, takový byl vzhled záře okolo něho, vzhled podobný Hospodinově slávě. Když jsem to viděl, padl jsem na tvář a slyšel jsem hlas mluvícího.

Ezechiel 1:27

Žijeme v posledních dnech a blížíme se ke konci času. Tato zvěst může znít pro některé lidi v našem blízkém okolí nepravděpodobně, bláznivě a také zcela nepochopitelně. Pro věřící Křesťany však nádherně a svěže. „Co tím míníš říci?, ty se z toho raduješ, když tvrdíš, že se blíží konec světa?“  „Ó, ano, příteli! Jistě!“ „Dobrá, ale to nezní přece normálně, že by všichni chtěli spatřit příchod konce světa!“ „Na konci světa, na konci času, přijde Ježíš…..“

Milované děti, vítám vás všechny ve jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, jediné lásky, která není z tohoto světa. Při dnešním povídání otevřeme naše srdce a nechme se unášet vnitřní touhou, která sama svědčí o tom, kým jsme. Jak praví Pán skrze proroka.

„Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce.

 Jeremiáš 17:8

Ano. Buďme jako strom a otevřeme svá nitra dokořán, pozvedněme své ruce vzhůru k nebi, jako když se větve stromů tyčí vzhůru a svým kymácením při vánku větru se pohybují sem a tam a listy na nich šveholí své chvály pro Stvořitele samého a jejich jediným přáním je, odejít na místo, kde budou s námi a s Pánem.

„Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů — neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal — a má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.“

Římanům 8:19-22

A tak pro nás, kteří jsme odevzdali život Jemu, pro nás je největší touhou, spatřit Jeho, Pána Ježíše Krista. Souhlasíte, děti? Pojďme se tedy dnes společně sdílet  o tom nádherném dni, kdy se vyplní ta touha v našich srdcích, být navždy jen s Ním. Před mnoha lety, když bylo otroctví, žil jistý barevný muž, který vedl sbor. Lidé se k němu scházeli a uprostřed těchto otroků on kázal. Měli taková podobná shromáždění jako máme i my dnes. Jednou večer byl Pánem Ježíšem Kristem spasen jistý starý muž. A když byl zachráněn, uvědomil si, že je navždy už svoboden, i když zůstával otrokem dále. Sláva! Jaká radost propukla v ten moment v jeho srdci. Druhý den začal s nadšením a láskou říkat ostatním otrokům na plantáži: „Jsem svobodný!, Jsem svobodný! A tak ho vzal jeho pán na kus řeči. Řekl mu: „Heleď, Same.“ Řekl: „Co to jsou za řeči, co vyprávíš mezi otroky, že jsi svobodný?“ On mu odpověděl: „Ano, pane. To je pravda. Včera v noci během shromáždění jsem byl osvobozen od zákona hříchu a smrti.“

A tak jeho pán mu řekl: „Same, míníš to vážně?“ On řekl: „Ano, pane, včera večer mne Pán Ježíš Kristus povolal, abych promlouval k mým lidem, mluvil k nim, že i oni mohou být svobodní od zákona hříchu a smrti. I když jsme otroci, přece můžeme být svobodní.“ On se opět zeptal: „Same, myslíš to doopravdy?“ On řekl: „Pane, nevím, co se mnou uděláš potom, co jsem ti to řekl, ale pravím ti, jsem  vskutku svobodný člověk a myslím to zcela vážně.“  „Same, víš, že i já jsem Křesťanem. A jelikož tě Bůh osvobodil od zákona hříchu

a smrti a jsi nyní Křesťanem a cítíš, že bys měl o tom říci svým bratřím, půjdu a propustím tě, podepíši prohlášení o tvém propuštění z mých služeb. Staneš se svobodným mužem a nikdo tě už nemůže zotročit. Jdi tedy a kaž evangelium svým bratřím.“ Chvála našemu Pánovi, děti! Ano! Je to tak. Kdysi jsme i my byli spoutaní, nyní jsme svobodní. Protože smrt přebývá pouze v hříchu. Hřích a smrt je tedy jedno a totéž. Ale když jste z hříchu vyproštěni, jste vyproštěni i ze smrti. A proto, když jste osvobozeni od zákona hříchu a smrti, jste nové stvoření v Ježíši Kristu a jste tedy svobodní. Sláva! Nechť je pochváleno Pánovo jméno! Děti, ten muž Sam kázal po mnoho a mnoho let. A když se přiblížil ke konci své cesty života, zeslábl a ležel v bezvědomí asi několik hodin. Přišli jej navštívit mnozí z jeho bílých bratří. Zrovna, když se nacházeli u něj, náhle se probudil a procitl. Rozhlédl se kolem a řekl: „To má znamenat, že ještě nejsem na druhé straně?“ Jeho bratři mu řekli: „Same, ty jsi jen spal, usnul jsi.“ On odpověděl: „Nikoliv, bratři, nespal jsem. Byl jsem na druhé straně.“ Jakže?“ řekli ti bratři a kazatelé, „Same, řekni nám, co jsi na druhé straně spatřil.“ Řekl: „Dobrá. Prošel jsem velikou perlově bílou bránou. Když jsem tam vstoupil, spatřil jsem trůn a uviděl jsem Ježíše.“ Přišel ke mně anděl a řekl: „Jsi Sam?“ Odpověděl jsem: „Ano.“ Řekl: „Same, zde máš roucho a korunu. Získal jsi to, Same, velikými skutky, které jsi vykonal na zemi.“ Řekl jsem mu: „Nemluvte mi o rouchu ani o koruně, jakožto odměně.“ Anděl se mne zeptal: „Co by sis přál tedy jako odměnu?“ Odpověděl jsem: „Dovolte mi, abych se mohl tisíc let dívat jen na Něj! “

Jsem si jist, že tyto řádky čtou všichni, kteří taktéž toužebně volají ze svých srdcí – Chci uvidět Ježíše.

Nechci roucha, ani koruny, ani paláců, chtěla bych jen patřit a spatřit Jeho. Nebylo by to nádherné, jen hledět na Jeho rysy? Neexistujte na světě umělec, který by mohl namalovat přesně Jeho podobu, neboť Pán má tolik vlastností, že žádný štětec umělce nemůže vystihnout Jeho samotného. Vidíte, děti, ten unavený, napohled vyčerpaný Muž, neboť byl unaven a vyčerpán cestou, jednou řekl:

„Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na sebe, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“

Matouš 11: 29-30

A když pomyslíme na ty, kteří psali Bibli – na Pavla, Izaiáše, Jeremiáše a na všechny apoštoly, proroky a ostatní vzácné bratry – kdekoliv se oni nyní nacházejí, tentýž Bůh, který s nimi jednal a dal jim biblické dary proroctví, mluvení v jazycích, znamení a zázraky a divy, my budeme jednou s nimi, děti. Proč bychom tedy neměli být těmi nejšťastnějšími lidmi na světě? Po čem můžeme ještě více toužit? Chopme se tedy jen Boží neměnné ruky. To je to jediné a hlavní v našem životě zde. Ptejme se sami sebe, každý jeden z nás. „Jak to vlastně vypadá mezi mnou a Bohem?“ Zpytujme ve svých srdcích a zjišťujme. „Pane, neranil jsem dnes nějakou duši, nezpůsobil jsem, že někdo sešel na scestí nebo jsem udělal či řekl něco, co bylo nesprávné, ó, Bože, odpusť mi to. Drž mne na stezce. Drž mne uvnitř, ve své vůli. Pane můj. Je-li zde ve mne něco nečistého, Pane, odstraň to, Otče. Bože, posvěť moji duši pro Tebe.“ Ano. Děti. Jestli v mládí nebo ve stáří, nevíme nikdo z nás, jakého věku se dožijeme. Zda to bude osmdesáti let nebo budeme žít pouze do zítřka do rána. Jestli přežijeme mnohé šestnáctileté chlapce a děvčata či mnozí šestnáctiletí hoši a dívky se budou muset  třeba již před svítáním postavit před Bohem. Jistě. My nevíme. A tak stáří s tím vůbec nesouvisí. Záleží pouze na tom, zda-li konáme tyto přípravy? Zda jsme hotovi se s Ním setkat? Stává se myšlenka na Pánův příchod tou nejšťastnější událostí pro nás? Jaké to asi bude? Představme si to na chvilku. Toto naše lidské a křehké tělo, plné zkázy a útrap se najednou při příchodu Ježíše Krista v mžiku oka promění. Budeme navždy mladými a nikdy nezestárneme. Nebudeme nemocnými. Už nikdy neprolijeme žádnou slzu, nebudeme smutní a ani nebudeme mít nikdy žádné starosti. Nikdy více nezemřeme. Budeme mít tělo jako Pánovo vlastní oslavené tělo. Jestli tohle není něco, pro co bychom měli žít, ach! Někteří z vás, kterým rodiče čtou tyto řádky poprvé o našem Pánovi Ježíši Kristu a nebo je poslouchají , se mohou zeptat: „Jak to vše mohu i já získat?“ Mé milé děti, jedná se o dar. Dar Pána Ježíše Krista, který je vskutku zdarma. Sláva! Bůh zaklepe na tvé srdce a ty odpovíš: „Ano, Pane, ty jsi můj Stvořitel. Přijímám Tě.“ On tě následně do sebe zapečetí Duchem svatým a pak už nevidíš nic jiného než Ježíše a Jeho krev. Žiješ jen pro Něj a těšíš se jen na Něj. Halellujah! Jaká radost, děti! Jeho příchod promění naše očekávání do mohutné veselosti, z našich tváří září Jeho Sláva. A tak je potom celá atmosféra kolem nás nabitá očekáváním, že se něco stane. Svět o tom ale neví. Avšak Nevěsta živého Boha ano. Pán Ježíš Kristus přijde v půlnočním tichu jako zloděj v noci, aby si vzal tu malou církev, která po Něm touží. To jsou ti, pro které si přijde a odvede je. Mnozí ze světa, kteří žijí v okázalosti a živí své duše světskými věcmi, vůbec nepoznají, co se vlastně stalo, dokud ona, Nevěsta, neodejde do Slávy se svým Ženichem. Pán Ježíš se vždy zjevoval těm, kdo na Něj čekali, vždy se zjevoval těm, kdo Ho chtěl vidět. A jsem si jistá, děti, že právě taková naděje sídlí i dnes v našich srdcích. Abrhám na to očekával každou chvíli, sledoval každou minutu. Bible říká, že tělo Abrahama bylo mrtvé po mnoho let. Přečtěte si 4. kapitolu listu Římanům, kde se píše: „Abraham nehleděl na své již umrtvené tělo, ani na umrtvení Sářina lůna. Nezastavil se v nevěře před Božím zaslíbením, ale byl silný a vzdával Bohu chválu…“ Šel stále vpřed! Hallelujah! V těchto tělech nemůžeme přijmout zaslíbeného Syna, protože Pán nepřijde na zem. Máme být vytrženi. Naše těla mají být proměněna v jediném okamžiku, v mžiku oka a my máme být uchváceni, abychom se s Ním setkali ve vzduchu, v povětří. Amen! Podívejme se na další příklad, děti, střetnutí a očekávání  Rebeky a Izáka. Když toto Světlo ve správný čas zasáhlo malou Rebeku, našla v sobě něco, co ji přivedlo k Izákovi. Zakryla si tvář. Už nechtěla mít nic společného s vlastní myslí. Od té chvíle byl jen Izák jejím myšlením. Rebeka představuje Nevěstu a Izák je Kristus. Chvála! Vzpomeňte si jak Izák opustil svůj stan a stál pozdě odpoledne na poli a přemýšlel. Když však uviděl přicházet Rebeku…. Ach, ona ho nikdy nespatřila předtím  a ani on ji nikdy neviděl předtím, ale, děti, to byla láska na první pohled! Ona se do něj zamilovala a on do ní. Amen. Ó! A podívejte, když ho uviděla, její srdce bylo tak plné radosti! Nevěděla, neznala dopředu toho, koho si vezme, ale vírou….. Amen! Pamatujte, Ježíš opouští Království a my se s ním setkáme ve vzduchu mezi nebem a zemí. A taktéž s Rebekou se Izák setkal mezi jejím domovem a svým domovem. Vzal ji do svého domu, oženil se s ní a stal se dědicem všeho, co měl jeho otec. Ach, dokonalé, prostě dokonalé! To mi způsobuje takovou opojnou náladu, děti, že se mi chce radostí křičet. Chvála! Chvála našemu Pánovi! Bude to tolik požehnaná událost! Ohromný a velkolepý čas! Prostě jednoho dne se Někdo objeví….“Kdo je to, mami?“ … a my najednou uvidíme všechny, kdo zemřeli v Kristu i v průběhu věků a uvidíme i Ježíše v povětří. Řekneš: „Tady je bratr ten a tady je sestra ta, co se mnou chodila do církve…. oni jsou všichni kolem mě! Sláva!“

„Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte.“

1. Tesalonickým 4: 15-18

Bude to náramný čas, děti, pro mě, pro vás, pro všechny, kteří se tam dostanou. Toto je biblický čas. Od příchodu Ducha svatého je to stále biblický čas. Nikdy se od toho nevzdalujme.

Ženich bude mít vše připraveno. Bude svatba a večeře. Jak rádi si představujeme jak sedíme naproti sobě u stolu, podáváme si ruce a po tvářích nám stékají slzy. Pomysleme na to, že Pán půjde kolem, setře nám všechny slzy z očí a řekne: „Neplačte. Teď už je po všem. Vejděte do Pánovi radosti, která pro vás byla připravena před založením světa.“ A tak se i stane. Ach, děti, to způsobí, že se budeme více milovat. Amen.