Víra nemá žádnou překážku

Víra nemá žádnou překážku. Nic ji nemůže zastavit. Nic ji nezadrží. Bez ohledu na to, co kdokoli hovoří. Souhlasíte? Pokud jsme se skutečně chopili Boha a Bůh se nás skutečně zmocnil, pak by mohlo přijít i čtyřicet doktorů a říkat nám, že už se třeba neuzdravíme a my bychom jim nevěřili ani jednomu z nich. Naše odpověď pro ně by zazněla – „Ne, vskutku. Nevěříme vám…..“ Neexistuje totiž nic, co by nás mohlo zadržet. Ježíš řekl:

,,Je cesta, která se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou smrti.“

Přísloví 14:12

Ježíš Kristus je tím, kým byl a bude navždy. Nikdy se nezmění. Bible to říká. Ano. Něco na tom je, když se naše srdce snaží vidět Boha. Pak On nás k sobě přivine a neznáme žádné nebezpečí ani porážku bez ohledu na to, jaký je náš problém. Pojďme si to ukázat nyní na příběhu z Bible – Královny ze Sáby. On jim však odpověděl:

„Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání — a hle, zde je někdo větší než Jonáš. Královna jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost — a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“

Matouš 12: 39 – 42

Bůh nikdy nejednal s velkými skupinami. Vždy jednal s jednotlivci. Tímto způsobem přivádí lidi z pohanů pro své národy a jméno. Jen jednotlivce – tu a tam jednoho vezme pro své jméno. Ježíš řekl:

„Nikdo nemůže přijít ke mně, pokud můj Otec a všichni, které mi Otec dal, přijdou ke mně.“

Jan 6:44

Bez ohledu na to, jak moc se snažíme chtít nějakým jiným způsobem přijít, musí to být Bůh.

„Ne ten, kdo chce, ani ten, kdo běží, ale nad kým Bůh se smiluje.“

Římanům 9:16

Bůh je jediný, kdo si vybírá.

„Nevyvolili jste si mě vy,“ řekl Ježíš, „já jsem si vyvolil vás.“

Jan 15:16

Pán tedy mluvil a skládal proroctví. Říkal jim, že jsou špatní a že jsou zlí – cizoložné pokolení. Také jim pověděl, že každému zlému a cizoložnému pokolení bude dáno jen jedno znamení. A to bude Jonášovo znamení. Pán Ježíš Kristus byl v srdci země tři dny a tři noci. Co jim zde říkal? Hříšná a cizoložná generace obdrží znamení – vzkříšení. A tak každý následující věk, byl stejný jako tento současný – zavrhující Krista. V čase Šalamouna měli všichni lidé bázeň před Bohem. Tento král obdržel od Pána dar rozeznávání tajemství v srdcích každého člověka. Tehdy se tyto zprávy nešířily tak jako dnes – televizí nebo na YouTube. Oni přicházely z úst do ucha. Nakonec se tyto zprávy dostaly až přes poušť zvanou Sahara až do malé oblasti zvané Saba. Byla to pohanská země. V té zemi panovala královna, která byla bezpochyby milá paní. K ní se dostala zpráva, že Bůh dal tzv. velké probuzení v izraelské zemi skrze panovníka Šalamouna, jehož moudrost přesahovala všechno, co si kdy člověk uměl a mohl představit.

„Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo.“

Římanům 10:17

Tato zpráva, kterou uslyšela, okamžitě pohnula s jejím srdcem. Začala o tom přemýšlet a najednou zatoužila s touto osobou soukromě mluvit. Slýchávala takové nádherné zvěsti, co jí přinášeli její poslové. „Ano, královno, byli jsme v Izraeli a je to tam nádherné! Měla bys to vidět! Nic se tomu nevyrovná! Je to nad lidské chápání! Všichni tam jsou zajedno, všichni do jednoho jsou kolem toho daru, který jim Bůh dal a všichni tomu jednomyslně věří! Ach, to je nejvelkolepější věc a nic není vůbec nic skryto. Bůh zjevuje úplně všechno! “ Chvála Pánovi! Královna byla v ten moment rozhodnuta. Musí tam zajet! Ano. Něco se začne dít. Člověk najednou spatří, že odněkud přišel, neví, proč je zde, ale přesto ví, že někam jde, aniž by věděl kam. Na světě existuje jen jediná kniha, drazí čtenáři, posluchači, která nám o tomto všem vypráví. Kdo jsme, odkud jsme, odkud jsme přišli a kam jdeme. Tou knihou je Bible. Boží kniha. Je to Bůh sám zjevený v podobě Slova, kterému se říká Semeno. Semeno ve správném druhu půdy (srdci člověka) přinese každé zaslíbení, které Pán dal, protože je to Bůh sám. Ale aby se tak stalo, musí být toto semeno zaléváno vírou, protože ono je ve vás. Zjišťujeme, že královna začíná být hladová a velmi žíznivá po Bohu. Když Bůh začne vkládat hlad do lidského srdce (půdy) není nic, co by tomu mohlo stát v cestě. Královna toho muže jednoduše musela najít. Stala se vytrvalou, neodbytnou. Nebyl žádný způsob, jak ji zadržet. Srdce se jí naplnilo ohromným očekáváním. Chtěla, aby to viděla. Slyšela o Šalamounovi, že Bůh je s ním. Nic o Něm nevěděla, ale chtěla Ho spatřit. Ve svém nitru jásala a pomyslela si : „ Ano, já chci něco, co je skutečné, chci poznat žijícího přítomného Boha! “ Připravovala se tedy na cestu do Izraele. Musíte přejít poušť a je to velmi dlouhá cesta. Když změříme vzdálenost z Izraele, z Palestiny dolů do Sáby, přes saharskou poušť na velbloudu, mohlo by to těm karavanám trvat asi devadesát dní. Tři měsíce pořád cestují, jdou z místa na místo. A nyní si představte, že ona přešla tu horkou poušť. Přemýšlela o tom, že to musí udělat – jít přes tu horkou poušť, celou tu cestu, aby zjistila, jestli je to opravdu Bůh. Nemohla nikudy jinudy, musela se vypravit přes celou Saharu. Na cestě se vždy vyskytnou problémy. Satan hází všechno do cesty, když vidí, že se pozvedá skutečné Boží hnutí. Udělá to i vám. Postaví vám do cesty všechny možné překážky, které jen může. Ale pamatujte si, že ta žena, ta královna měla také mnoho překážek, ale její víra neměla vůbec žádnou. Víra nemá žádné překážky. Ona nemyslela na žádné nebezpečí. Ona v její době neměla ani žádný Jeep s klimatizací. Ona nemyslela ani na to, že by ji mohl na té poušti kdokoli přepadnout, jakýkoli lupič, bandita. Ona dokonce ani nemyslela na to zda ji v Izraeli přijmou nebo ne, protože byla pohanka. Ani tam nebyla pozvaná, ona jednoduše pocítila tu touhu a Duch svatý byl tím, kdo na ní pracoval a vedl ji. Dostala šanci, příležitost. Stejně jako každý i dnes! Duch svatý každého volá, každý dostává šanci, být zavolaný. Když tuto příležitost odmítnete, nemusí již další znovu přijít. Je to váš život, o který zde jde. Zkontrolujte se, zkontrolujte vaše prožití s Bohem. Není divu, že Ježíš řekl, že ona královna ze Sáby povstane (při soudu) a odsoudí její generaci. Někteří lidé v dnešní době ani nepřejdou ulici, aby si Evangelium poslechli. Někde přesto ale stojí, ukrytí v koutku a kritizují, nesprávně hodnotí, myslí si, ujišťují sami sebe, že Pán Ježíš Kristus je jen historie. Pán však řekl:

„Ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela Šalamounovu moudrost, a hle, zde je. Větší než Šalamoun.“

Matouš 12:42

Královna se nakonec do té země dostala, ona opravdu přišla. Přinesla spoustu jídla, mnoho kousků chleba a mnoho dalšího zboží. Přivezla si i stany a zavazadla. Shodila své věci z velbloudů na nádvoří a postavila si stany a zůstala tam. Nepřistoupila na to, že by řekla: „No, když řekne něco jiného než říká můj kněz, prostě vezmu velbloudy a odejdu….“ Ne, ona se rozhodla, že tam zůstane, dokud se nepřesvědčí. Všimněte si. Ona postavila své stany. Ráno, když se rozezněly zvony, zazněly trubky, začalo shromáždění. Shromáždění měli každý den. Přemýšlejme o tom. Tento národ Izrael v té době milovali chodit každý den do shromáždění. Po chvíli vyšel pastor Šalamoun a posadil se. Ach, jak ti lidé si ho vážili, protože ho měli rádi. Byl to Boží služebník. Jednoho rána přišla na řadu královna. Postavila se před Šalamouna. Duch svatý konal skrze něj. Bible nám říká, že nebylo nic před Šalamounem ukryté. Velký Duch svatý jí zjevil vše, co ona potřebovala slyšet. A když se tak stalo, nemusela už přijímat názory ostatních lidí. Věřila tomu, co uslyšela. Pak se obrátila k publiku a řekla: „Všechno, co jsem slyšela, když jsem to slyšela, mě ohromilo.“ To na ni zapůsobilo. Poznala, že je to pravda. Řekla: „Požehnán buď Pán Bůh, který tě stvořil. ..svého služebníka. Požehnaný buď… .“ Co se stalo? Královna žijící v zemi, kde uctívali možná mnoho bohů, bylo mnoho směrů náboženství – tak jako i dnes po celém světě (taoismus, buddhismus, aj.). Jednoho dne však v jejím hladovějícím srdci něco zasvitlo a ona poznala pravdu Slova. Uviděla konat Boha. Jediného živého Boha. Skutečného Boha Pána Ježíše Krista. Od té doby sloužila Pánovi po celý zbytek svého života. A tak i my, žeňme se do cíle, do skutečného, originálního, jediného a jedinečného, dokonalého cíle vpřed a jen vpřed.

Ač jste ho neviděli, milujete ho; ačkoli ho ani nyní nevidíte, věříte v něho a jásáte nevýslovnou radostí, plnou slávy, docházejíce cíle své víry, záchrany duší. 1. Petrův 1:8-9