Ještě jednou Pane…

„…On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. „

Efezským 5:25-27

Ježíš nepřišel na tuto zemi „náhodou“. On ani nezemřel jen tak „náhodou“. Sám Pán přišel za jistým účelem, naplnit Boží přikázání, aby si mohl vykoupit Církev – Nevěstu bez poskvrny a vrásky. Nevěsta je církví předurčenou. Každé jméno, které kdy bylo vloženo do této Knihy Vykoupení — Ježíš přišel vykoupit. Tehdy až bude vyvoláno to poslední jméno, bude Kniha uzavřena. A já věřím, děti, že ten čas je blízko. „Neboť On zná cestu, kterou se ubíráš. Pozdvihněte své hlavy a srdce, neboť pouze čisté ruce a čistá srdce se počítají v Jeho očích. Kdo je Král slávy? Pán mocný a udatný, to je Král slávy. Pozdvihněte vysoko své hlavy. Hleďte na Něj, neboť On včera i dnes tentýž jest, i na věky. On dal svůj pokyn: Následujte mne.“ Pojďme se nyní podívat do naší přenádherné Bible na další příběh o udatném Samsonovi. ….Tehdy v onom čase muselo být nejspíše horké odpoledne. Představujme si, že slunce svítilo dolů na jakousi oslavu Filištínských. Lidé seděli v aréně a nakláněli se všichni vpřed, aby si nenechali ujít jedinečnou zábavu, která se pro ně chystala. Dámy byly ozdobeny nejrůznějšími šperky, muži drželi ve svých rukou opojné nápoje a všichni netrpělivě vyčkávali. Ó jaký to pohled! V tom přichází jakýsi mladý hoch a přivádí do arény slepého muže. Dav začal vískat, jásat, burácet a opilecky pokřikovat na toho přivedeného muže, který tam stál se svěšenou hlavou dolů a se zármutkem v jeho srdci. Byl to Boží služebník Samson. Jak se to mohlo stát? Kdo selhal? Ten mladík vedl vrávorajícího slepého muže doprostřed arény, kde stály pilíře, dva pilíře, které držely tuto velikou stavbu. Filištíni v té době uctívali modlu. Byl to jejich bůh Dágon (to jest ryba). Pohanská socha, která nemůže ani promluvit, ani slyšet, ani dýchat. Avšak oni ve své nevědomosti uctívali tohoto boha a mysleli si, že on jim dal vítězství, slávu. Co tedy bylo pro ně tzv. zlatým hřebem této oslavy? Bylo to jediné. Zesměšnit jediného živého Boha Pána Ježíše Krista. To vše kvůli tomu, že Jeho služebník Samson selhal. Pokořen, zlomen, stál tam přede všemi. Samson, to byl Samson, ten veliký Samson, byl to skutečně on, ten veliký, hrozivý nástroj Boží? Stačilo jen vyslovit slovo „Samson,“ pouhá zmínka o jménu „Samson,“ a všechno se hrozilo toho jména, a nyní pohleďte na něj. Víte, děti, kdysi to bylo tak, že jméno Ježíš se těšilo veliké uctivosti, lidé Jej vyslovovali s vysokou úctou. A ti, kteří takto s úctou k Němu i přistupovali, mohli pomocí tohoto jména vymítat zlé duchy a způsobit, že příroda uposlechla jejich rozkazu, skrze toto jméno Ježíš Kristus. A jak je to dnes? Velmi podobně. Lidé opustili Boha a nikoliv Bůh je. Po dlouhou dobu dělali lidé ústupky věcem tohoto světa, a vpouštěli je dovnitř, až do nynějška. Jak důležité je stát vždy na Jeho Slově. Vždy, kdykoli, kdekoliv.

„Náš Bůh má moc nás z toho vytrhnout! Ale každopádně se neskloníme před touto sochou, ať už to učiní nebo ne.“

Ale někteří ztratili veškerou odvahu, svůj vliv a svědectví, že se jedná o živého jediného Boha. To stejné se přihodilo Samsonovi, on byl zbaven své síly. Samson byl služebníkem Božím, měl být, a my bychom měli být taktéž služebníky Božími na zemi, kde se nacházíme. Malý chlapec tedy držel ohromného muže Samsona, který ve svých důlcích neměl oči, ty mu byly  vypáleny. Udělal mu to jeho nepřítel. Když se nepřítel – svět –  tebe zmocní, pak ihned s tebou provede to, co se Samsonem. Zavře tvé oči na světlo evangelia. A když tam Samson nyní tak stojí, bez očí, je to pro téměř všechny směšný pohled, objekt zneuctění stojící před modlou boha ryby, zajatec národa. Ale Bůh přesto nemůže změnit svůj program. On jedná s jednotlivci. Někteří si zavzpomínali, jak spatřili Samsona, když byl pod pomazáním Boha. Stál na poli a kolem něj se shromáždilo na tisíc Filištínských a on neměl ve své ruce nic, kromě křehké osličí čelisti, kterou rozrážel na palec silné přílby z mosazi, a srážel ty Filištínské na jednu a na druhou stranu, když se ho zmocnil Duch Páně. Někteří z přítomných si na to pamatovali, šeptali druhým a říkali: „Vzpomínáte si na tu noc v Gáze?, když se rozešla zpráva, že náš nepřítel je ve městě? A my jsme povolali armádu, a uzavřeli brány. A ty brány měly možná šest nebo sedm tun, tyto veliké mosazné brány, po kterých mohly jezdit koňské kočáry čtyři či pět vedle sebe, a armáda se nalézala ve městě. A vzali jsme vojsko vyzbrojené kopími a meči, a postavili jsme se, a řekli: ‚ Teď jej máme.‘ A potom se probudil Samson. Prošel prostředkem nich, ukázal se jim zprava a zleva, uchopil bránu, vytrhl ji, uchopil druhou, a rovněž vytrhl, vložil na ramena, vystoupil na horu a posadil se. Ó, ano, to bylo tehdy, když Duch Páně byl na něm. Další z nich si vzpomněli na toho řvoucího lva, který vyrazil proti němu, který by jej zabil během pouhé jedné vteřiny. Co se asi dělo v mysli tohoto muže? Jednou takový bojovník, a nyní jej vede malý chlapec. Je slepý. Nevidí. Už jsme spatřili, co se dělo v myslích těch vojevůdců, co se týče strachu, který kdysi pociťovali při pouhé zmínce jeho jména. Byli vystrašeni cokoliv podniknout. Pouhá zmínka o Samsonovi, to stačilo, a všichni prchali. Ale nyní je zde, stojí jako oběť pod Dágonovou modlou, toho boha – ryby. Žid, který pohrdal modlami, on tam stojí jako její oběť. Proč? Protože zklamal Boha. Jistě i uvažoval o všech svých vítězstvích, co vykonal. Jak jej Pán požehnal, a jak byl kdysi velikým mužem, dokud byl v království Božím, a střežil Boží zaslíbení! Jeho mysl nyní zaměstnávaly tyto vzpomínky jak zklamal vůči Božímu lidu. Co to způsobilo, co bylo příčinou Samsonova pádu? Dovolil ženě, aby z něj vymámila  Boží zaslíbení. Jistě. Víme o tom všichni. On měl sedm kadeří. Jeho životní cestou mělo být nazarejství, měl být takovým podivínem, pro Pána. Ale, vidíte, on přesto dovolil své ženě, aby to z něj vymámila a ustřihla mu tu jeho zvláštnost. Proto ani my nikdy nedovolme světu, abychom naši zvláštnost, že jsme Božími dětmi, jakkoli ustřihl. Stůjme vždy věrně pouze na Slově. Neodstupujme nikdy z Něj. Nevracejme se už nikdy zpět do světa. Neboť tak praví Bible.

„Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu spravedlnosti, než když ji poznali, a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno. Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se opět válí v bahně.

2.Petrova 2:21-22

Co tedy Dalila – jeho žena provedla Samsonovi? „Ó, ty jsi velikým mužem. Ty jsi silák, řekni mi, v čem vězí tvoje síla?“ A ona jej měla ráda, ale jen dokud se jí on nepodvolil a nevymámila z něj ono tajemství. Jak si může znovuzrozený muž nechat odseknout své tajemství, odseknout si Slovo? A tak Samson tam stál, plný hanby v sobě, vše si uvědomoval a najednou zvolá: „Pane, Pane, pomsti mé oči. Oni mi je vypíchli.“ Ve svém srdci pokořený, zarmoucený a přesto v jakési naději uvažoval – „Snad,  Bůh je plný lásky. Snad mne vyslyší, existuje ještě možnost! On je plný lásky, odpouští nepravost svého lidu z pokolení na pokolení, a zjevuje své milosrdenství tisícům těch, kteří Jej milují, a ostříhají Jeho přikázání. Je zde ještě východisko,“ uvažoval Samson, „kdybych se jen mohl pomstít za své oči.“ On věděl, že takové východisko existuje, ale dnešní svízel vězí v tom, že lidé si nejsou tohoto východiska vědomi. Jsou spokojení, dokud pokračují dál v tom starém trendu.

Nedělejte to. Věřte Bohu. Mějte víru v Něho. Samson se modlil správně. Samson se modlil: „Pane, dovol mi umřít spolu s mými nepřáteli,“ když si uvědomil, co se kolem něj dělo. Jeho oči byly pryč. Jeho síla byla ta tam. Neměl více obecenství s Bohem. Ale bylo zde východisko. „Dovol mi umřít spolu s mými nepřáteli.“ I ty, já, my všichni, co milujeme Boha. Musíme umřít spolu se svým nepřítelem. Musíme umřít tomu nepříteli, který tě dostane do takového stavu. Samson byl ochoten zaplatit cenu k opětovnému obdržení moci Boží. Spatřil k jakému dílu vlastně byl vzbuzen. Nikoliv k tomu, aby byl showmanem, nýbrž aby byl služebníkem, jednat tak, aby Boží moc mohla skrze něj protékat.

„Přiviň mne znovu, Pane. Budu věřit Tvému Slovu. Pomsti mé oči, které byly vypíchnuty. Chci u toho zemřít. Amen. Chci zemřít samému sobě. Nejsem zvědav na to, co o mně budou mluvit. Mohl jsem být biskupem, mohl jsem být tím, oním, a kdo ví čím, ale nestarám se o to, co oni řeknou. Vrať zpět sílu Ducha svatého do mého života. Už jsem byl slepý dost dlouho.“ Chvála! Jsi k tomu, ať jsi, kdo jsi, dívka, chlapec, muž, žena, kdokoli, odhodlaný ve svém srdci opět  tato slova pokání zvolat? Filištínští byli příliš opilí, než aby věnovali pozornost takovémuto vyznání, a tomu, co on udělal. A tu najednou, když spatřil, že taková možnost tu je, a obrátil své zraky k nebi a slzy kanuly z jeho slepých důlků. Oni si ho nevšímali. Byli příliš zaneprázdněni tropením si žertů z něho. On chtěl Slovo Boží, pravého živého Boha, aby přišel na scénu ještě jednou. On Jej zklamal. Věděl, že Jej zklamal. Ale chtěl spatřit živého Boha, toho, který je živý, zde, aby dokázal té partě, že On je nadále Bohem. On si byl vědom toho, co Bůh činíval, když odpovídal na jeho modlitbu a on byl hotov a mínil to smrtelně vážně. A to musíme učinit i my. Být hotoví, rozhodnout se. Neměnit Slovo Boží vůči sobě, nýbrž změnit sebe vzhledem k jeho Slovu: „Ne vůle má, staň se vůle Tvá, Pane. Ne, co si o tom myslím já, ale co jsi o tom řekl Ty.“ Dále řekl: „Chlapče, opři mé ruce o ty pilíře, pokud to je možné. Tak dlouho se mi posmívali. Vím, Pane, co mne to bude stát, ale snad si to přeješ. Je zde možnost. Jsi plný milosrdenství. Zklamal jsem, Pane.“ A pokračoval v modlitbě – „Jednal jsem špatně. Ale já, ještě jednou, Pane, ještě jednou! Dovol mi ještě jednou spatřit zjevení se Ježíše Krista jakožto toho, který včera i dnes tentýž jest, i na věky. Ještě jednou, Pane, ještě jednou!“ A tak tam stálo to masívní Samsonovo tělo, ač bezmocné a bezradné. A tu najednou začal pociťovat, že se něco děje. Každá žilka jeho těla se začala naplňovat Boží mocí. Ty mohutné, silné svaly se narovnaly, a on tu arénu rozdrtil na prach. „Chci zemřít s nimi, Pane! Dovol mi zemřít s nimi! Ty jsi mne vzbudil k tomu, abych je zničil. Vytvořil jsem si tím díky tomu jméno, dovol mi však nyní zničit samého sebe spolu s tím, svou pověst, cokoliv to je. Dovol mi to zničit, ale chci znovu spatřit Boží moc.“ Pokaždé, když přichází moc Boží, padají zdi, které jste postavili kolem sebe. A každá žilka naplněná Duchem svatým, každý sval naplněn, každý úd jeho těla byl naplněn tím Duchem svatým. A toto bylo největší Samsonovo vítězství. Mějte víru a hluboce ve svých srdcích řekněte:

„Já ještě jednou, Pane! Chci Tebe víc, než všechno ostatní.“ Filištínští vladaři se shromáždili, aby obětovali velký obětní hod pro svého boha Dágona a pro radost. Řekli: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele Samsona. Když ho lid viděl, chválil svého boha, neboť řekl: Náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele a pustošitele naší země, který rozmnožil naše pobité. I stalo se, když jim bylo dobře u srdce, že řekli: Zavolejte Samsona, ať nás baví. Zavolali tedy Samsona z vězení, dováděl před nimi a postavili ho mezi sloupy. Tu řekl Samson mládenci, který ho držel za ruku: Pusť mě a nech mě ohmatat ty sloupy, kterými je dům držen, ať se o ně opřu. Ten dům byl plný mužů a žen, byli tam všichni filištínští vladaři a na střeše asi tři tisíce mužů a žen, kteří se dívali, jak je Samson baví. I volal Samson k Hospodinu. Řekl: Panovníku Hospodine, rozpomeň se, prosím, na mě a posilni mě, prosím, ještě tentokrát, Bože, ať se Filištínům pomstím jedinou pomstou za obě své oči. Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, kterými byl dům držený a vzepřel se o ně, o jeden svou pravicí a o druhý svou levicí. Samson řekl: Ať má duše zemře s Filištíny. Napnul sílu a ten dům spadl na vladaře a na všechen lid, který v něm byl. Mrtvých, které usmrtil při svém skonu, bylo více, než těch, které usmrtil za svého života.

Soudců 16: 23 – 30