Bůh slyší a odpovídá na tvé modlitby (1)

Mé milé děti. Dnešní příběh, a velmi tomu věřím, požehná nejen vás, ale i všechny kolem nás. Slýcháváme, že jakési pořekadlo praví, že nejsladší na světě je med. Písmo se také o medu zmiňuje. Ano. Zajisté. Zkuste vzít svoji Bibli a společně se svými rodiči hledejte verše o medu. Chvála Pánovi. A tak i my se nyní vypravíme tímto sladkým směrem přímo ke zdroji a k odpovědi, co může být na světě ještě sladší než-li med? Název našeho povídání nám to ale moc zatím neprozrazuje. Neboť na zemi není zajisté nic sladšího než-li skutečná a opravdová matka. Bůh žehnej všem maminkám po celé tváři země. Požehnej jejich galantní duši, všem skutečným matkám, které se starají o svoji rodinu. V dnešním světě máme mnoho svátků, které nalézáme ve svých kalendářích. Mezi nimi připadá i jeden, který se jmenuje Den matek. Zajisté si to všichni uvědomujeme neboť právě v tento den či před tímto dnem se konají právě ve školách či školkách veliké přípravy. Kreslíte, malujete, tvoříte nejrůznější přáníčka se spoustou srdíček, veselých barev, někde si i připravují pro tento velkolepý den dokonce besídky a divadla. To vše pro to, abyste překvapily své maminky a zahrnuly je svojí láskou. Taktéž obchody a prodejci nezůstávají pozadu. Jejich regály se plní množstvím rozmanitého sortimentu, kytek, sladkostí a všeho možného. Co k tomu můžeme říci, děti? Ano, je to nádherné, tento den, ta vzpomínka, ale…mé drahé děti, mí drazí přátelé, každý den, kéž by každý den byl jako právě tento Den matek. Nikoli jen jednou za rok. Skutečně, opravdová maminka by měla býti respektována každý den, do kterého nás Pán Ježíš probouzí a díky Jeho milosti nám takto přidává dny našeho žití zde na zemi. Chvála jen Jemu. A proto, zamysleme se úplně všichni nad touto skutečností, jaký vztah neseme v našich srdcích ke svým maminkám. Opravdová maminka je ta žena, která nás vychovala a my ji milujeme, vidíme ji, neustále s ní mluvíme, vyjadřujeme jí lásku pořád, ne jen ten jeden den v roce. Ona je skutečná, dobrá, posvátná, Bohem spasená maminka. Vzdejme nyní chválu našemu nebeskému Otci, děti, společnou modlitbou. Náš laskavý nebeský Otče, dnes přicházíme tak pokorně ve Tvé přítomnosti a děkujeme Ti nade vše za Pána Ježíše Krista. Neboť On byl Ten, Kdo spojil člověka a Boha a usmířil nás ubohé, nehodné, bezbožné zpět s Otcem skrze prolití své vlastní krve. Jak Ti za Něho děkujeme! A zemřel, aby nás zachránil od hříchu, uzdravil naši nemoc, aby nám dal radost. Jaký Spasitel! A zvláště těmto malým dětem, Pane, požehnej a jejich maminkám.

„Jeden je totiž Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“

1. Timoteovi 2:5

Ještě než se zcela ponoříme do našeho příběhu, děti, připomeneme si velmi důležitá místa Písma. Pojďme si to všichni společně přečíst.  „Neboť kdokoli si zachrání svůj život, ztratí jej a kdo ztratí svůj život pro mě, nalezne jej.“ Matouš 16:25 A ještě jednou, děti znovu, čtěme všichni společně, opakujte nahlas se mnou – „Neboť kdokoli si zachrání svůj život, ztratí jej a kdo ztratí svůj život pro mě, nalezne jej.“ Víte, děti, některá místa Písma, verše, slova, ona byla tak moc důležitá, že je Bůh vložil do všech 4 Evangelií – Matouše, Marka, Lukáše a Jana. A představte si, že tato slova, která jsme si právě přečetli 2x po sobě, jsou natolik závažná a natolik velmi důležitá, že je Pán opakuje dokonce 6x v Bibli! 6x tato slova vyšla z vlastních úst našeho Pána Ježíše Krista. Pojďme si to ukázat a přečíst, kde ona jsou řečena a vy počítejte, zda-li je to opravdu řečeno 6x.

1. Matouš 10:39 Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, a kdo ztratí svůj život pro mě, nalezne jej.

2.Matouš 16:25 Neboť kdokoli si zachrání svůj život, ztratí jej, a kdo ztratí svůj život pro mě, nalezne jej.

3. Marek 8:35 Neboť kdokoli si zachrání svůj život, ztratí jej, ale kdo by ztratil svůj život pro mne a pro evangelium, ten jej zachrání.

4. Lukáš 9:24 Neboť kdokoli si zachrání svůj život, ztratí jej; kdo však ztratí svůj život pro mě, zachrání si jej.

5. Lukáš 17:33 Kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí ho a kdo ztratí svůj život, zachová jej.

6. Jan 12:25 Kdo miluje život svůj, ztratí jej a kdo nenávidí svůj život na tomto světě, zachová jej k životu věčnému.

Spočítali jste tyto verše? Bylo jich opravdu 6? Ano. Skvělé. Pojďme ještě kousek dále. A když Pán svolal k sobě lid a také své učedníky, řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe… vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Dále se dozvídáme pokračování v těchto slovech. Poslouchejte, co následuje za verše dál, děti. „Neboť kdokoli si zachrání život, ztratí jej, ale kdo by ztratil svůj život pro mne a pro evangelium, ten jej zachrání.“ Marek 8:35 Chtěli byste to opět citovat se mnou? Výborně. Znovu si to tedy zopakujme společně a nahlas děti  –

 „Neboť kdokoli si zachrání život, ztratí jej, ale kdo by ztratil svůj život pro mne ( pro Pána Ježíše) a pro evangelium, ten jej zachrání.“  Není to úžasné? Víte co, děti? Na světě existuje opravdu spousta věcí, které jsou skutečně cenné. Ale jen jedna z těchto věcí je ukryta uvnitř nás v našem těle. Správně. Je to duše. To už víme. Ta je vskutku nejcennější na světě. Je to tak? Řekněte všichni „Amen.“ To nejcennější, co máme, je naše duše. A nyní, poslouchejte dále, když si zachováme svou duši, pak ji ztratíme. Ale pokud ji ztratíme, pak ji zachráníme. Vysvětleme si to znovu. Pokud ztratíme svou duši – pro Ježíše, vidíte? Jinými slovy, pokud věříte v Ježíše, stáváte se jeho učedníkem. A pak, když dáte svůj život Ježíši, když jste takhle mladí, On vaši duši zachrání pro věčný život. Ale pokud chcete svoji duši ponechat, ztratíte ji, ano, ztratíte ji. Pokud se chcete, děti, chovat jako ostatní dívky a chlapci zde ze světa a chodit ven a dělat, jednat, mluvit jako oni, pak o svoji duši – cennost přijdete, přesně jak jsme si povídali v povídce Já ještě jednou Pane, kde i Samson přišel o svoji cennost přesně stejným způsobem. Jestliže chceš dát svůj život Ježíši, pak si ho uložíš na věčnost a navždy. Hallelujah. A nyní, vy – modré oči, zelené oči, hnědé oči, pojďme a podívejme se do Bible právě na příklady skutečných maminek. Jednoho pozdního dne si malá Miriam hrála se svojí panenkou a její malý bráška Aron odpočíval v křesle. Jejich maminka Jochebed vařila právě večeři a jejich tatínek Amram právě přicházel za nimi z pokoje, kde na chvilku odpočíval po celodenní dřině v práci. Když tedy povečeřeli a snědli celou večeři, maminka  poklidila všechno nádobí ze stolu a po té uložila obě děti ke spánku. Jakmile se vrátila ke svému manželovi, započal rozhovor mezi nimi. „No, co to bylo, co jsi dnes viděl, Amrame, co tě dnes večer tak rozrušilo, že jsi ani nechtěl žít?“ „Ach,“ řekl, „miláčku, já tomu prostě nerozumím.“ Řekl: „Viděl jsem… No, vidíme to každý den, drahá, ale dnes to bylo obzvláště tolik kruté!“ Řekl: „Ach, viděl jsem ten nejstrašnější pohled, jaký jsem kdy viděl.“ Řekl: „Naši ubozí chlapci, některým z nich není ani dvanáct let, tahají ten velký starý vůz s takovými provazy kolem krku. A ty ubohé děti tahaly, dokud už nemohly táhnout, vše do toho velkého svahu, ty velké kameny tam vzadu a dál už jít vůbec nemohly.“ A po chvíli vůz začal vrzat a jet opravdu pomalu a pak se zastavil. Po silnici přišel muž, choval se jako maniak! Zařval: „Proč zastavuješ tenhle vůz?“ Ten dozorce těch dětí měl v ruce bič s velkými starými koženými pruhy a bičoval ty děti přes záda a krev jim vytékala ze zad. Ach, ty ubohé děti na tom vetchém laně jen tak tak visely a tolik plakaly.“
Řekl: „Ach, Jochebed! Co můžeme dělat, matko?“ Řekl: „Jsme lid Boží. Bůh nám požehnal. Jsme děti Abrahama, Izáka a Jákoba. A proč bychom měli být otroky těchto věcí tady dole? Och, to je strašné, jak ti ubozí chlapci. Ach, já se modlím a modlím se a modlím se, Jochebed a zdá se, že mě Bůh prostě ani neslyší. Modlím se a modlím se a zdá se, že Bůh má promne ohluchlé ucho, neslyší a vůbec mě neposlouchá. Zdá se, že už Ho to nejspíše nezajímá.“ Maminka řekla: „Amrame, prosím, nemluv tak, neboť ty jsi skutečný táta a ty nás neustále povzbuzuješ a říkáš nám, abychom věřili v Boha.“ „Ach, ale drahá, když se tolik modlím a Bůh mě stále neslyší a vypadá to, že se to pořád jen zhoršuje. Čím více se modlím, tím je to horší.“ Děti, než budeme pokračovat dále, zeptám se vás všech – Slyší Bůh modlitbu? Ano. Jistě. Správně, On ji slyší. Odpovídá On na modlitbu? Samozřejmě, ano, On odpovídá. Odpovídá opravdu rychle? Ne pořád. Někdy nás nutí čekat. Je to tak?  Ale Bůh odpovídá na modlitby. A i když se zrovna hned nedaří, není to znamení, že bychom se měli přestat modlit, děti. V každém případě se modlíme dále. Souhlasíte? To je správně. Tak tedy, děti, Bůh odpovídá na modlitbu. Řekněme to všichni společně. „Bůh odpovídá na modlitbu.“ Ano. Bez ohledu na to, jaké jsou okolnosti, On stejně odpovídá na modlitbu. Dobře. Pokračujme dále v příběhu. Baví vás to?, mě moc! Tatínek Amram měl v domě nahoře v podkroví takovou tajnou místnost, kam se chodil modlit. Řekl své ženě, že se bude modlit, možná i celou noc, aby ho nikdo nevyrušoval. Klekl si tedy na kolena a modlil se a modlil. Vidím, děti, jak zvedá ruce a říká: „Ó Bože Abrahamův, Izákův a Jákobův, pamatuj na svůj slib svému lidu. Jsme tady dole v Egyptě a jsme v otroctví. A, och, naši krutí velitelé nás nutí dělat tvrdou práci a mlátí nás a naši chudí lidé jsou svlečeni donaha a bičují nás bičem. A my jsme tvůj lid. Ó Bože, jistě uslyšíš modlitbu! Jistě odpovíš na modlitbu! A já se modlím a modlím a modlím se a připadá mi, jako bys mi ani neodpovídal. Ale, Bože, věřím, že ty jsi Bůh a že konečně odpovíš na modlitbu.“ A takto se modlil vskutku téměř celou noc. Druhý den ráno, kolem třetí nebo čtvrté hodiny, sestupuje po malých schodech z podkroví dolů. Podívá se a uvidí svoji krásnou ženu Jochebed, jak ještě v posteli spí. Taktéž malý Aron a malá Miriam. Jochebed řekla: „Už se blíží ráno a ty teprve…?ani jsi nezamhouřil oči?“
„Ano, celou noc jsem se modlil.“ Oči měl potřísněné slzami, protože plakal pro lidi.
A ona řekla: „Podívej, Amrame, neměl bys to tolik přehánět.“
Řekl, „Poslouchej, drahoušku, rozumím ti, ale podívej se. Ty máš tady na výchovu dvě děti a ostatní břemeno leží na mně. Jestli se někdo nebude modlit za naše ubohé lidi, co se stane?, co se stane?, když někdo nebude mít lidi na srdci? Někdo se musí zkrátka modlit.“ A každopádně se budu modlit, každopádně pořád.“ Další a další dny chodí do práce, provází jej ta stejná stará dřina. Měl, děti, velmi těžkou a namáhavou práci. Stál u jedné z  velkých pecí a vkládal do ní cihly, které se tam vyráběly, aby postavili velké a vysoké věže modlářským bohům, které Egypt uctíval. Když otevřel vždy tu pec, aby do ní vložil všechny ty cihly, málem mu to horko sežehlo kůži, to strašné vedro! Amram byl otrokem, byl v otroctví a tak tento skutečný křesťan, milující svého Boha pracuje pro nepřítele. Každý večer, takto po namáhavé práci, když přišel domů, se modlil. Jednoho večera, když přišel domů, zavolal stranou svoji drobnou ženu a řekl: „Ach, Jochebed, kdybys jen věděla, co se děje! Ach, je to horší než kdy předtím!“ „Co?“, vydala ze sebe Jochebed. „Jochebed, chci ti něco říct.“ Řekl: „Děje se jedna z nejstrašnějších věcí. Zaslechl jsem, jak Faraon říká svým strážím: „ Těchto lidí neustále jen přibývá, těchto Izraelitů! Musíme něco vymyslet!“ Přibývají tak rychle, že pokrývají celou zemi.“ Vidíte, děti, Bůh něco započal dělat. On ví vždy, co dělá. A tak Farao dal příkaz, aby když se narodí malý chlapeček, ať jej popadnou, přivedou ho ven, rozbijí mu hlavu o zeď, hodí ho zpátky do domu k matce. Pak ale jeden z rádců Faraona řekl, ať ho rovnou po usmrcení hodí do Nilu a nakrmí se jimi krokodýli. „Ach,“ říká Faraon, „to je dobré! To je skvělý nápad!“ Vidíte, děti, kdo je ďábel? Je zlý, že ano? Tak Farao rozdal příkazy a zvolal. Řekl: „Jděte to vykonat!!“ Sotva to Amram své ženě dovyprávěl, nemohl to vydržet a opět se zavřel do své komůrky a šel se modlit. Modlil se jako ještě nikdy před tím. Ó, děti, modlete se! Nepřestávejte se modlit, bez ohledu na to, co se děje. Nepřestávejte se nikdy modlit! A tak slyšíme zvolání Amramovo: „Ó Bože, buď nám milostivý! Pomoz, Bože! Modlím se, abys nám nějakým způsobem pomohl.“ Den za dnem a, ó, jaké kvílení po celé zemi bylo slyšet! Každý den matky křičely, protože jim vzali jejich malá miminka přímo z náruče…malé chlapečky, aby je usmrtili. Ubohé matky si klekaly na kolena a plakaly: „Ach, neber mi moje dítě! Neber mi moje dítě!“ A, ó, jaký bolestný čas tam všichni Izraelité měli! Víte, děti, jak i ta vaše maminka miluje vás? Pamatujete si, jak vás maminka vzala, umyla a políbila a říkala, jak jste hezcí a roztomilí. A jak vás v noci ukládá do postele, čte vám nebo vypráví, ano, ona vás miluje a udělá pro vás naprosto vše, co bude třeba, abyste byly v bezpečí a pod ochranou neboť byl to Bůh, který dal nám maminkám vás, děti. Ano, Takto se chovají opravdové maminky. A tak jednoho dalšího večera, když se Amram opět až do vyčerpání všech svých fyzických sil modlil, najednou spatřil tamhle v rohu někoho stát! Promnul si oči a koho nevidí??? Přímo tam stál anděl Páně. Po malé chvilce se vzpamatoval a zeptal se: „Pane. Ó, ó, co… co bys ode mě chtěl?“ Anděl řekl: „Amrame, jsem anděl Boží. Byl jsem poslán z nebe, abych ti řekl, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. A přišel jsem ti říci, že pošle vysvoboditele. Pamatuje si všechny své sliby. A slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, vašim otcům, že vy zdědíte tu zemi. A slyšel jsem nářek lidu, slyšel jsem pláč dětí a já jsem sestoupil. A chci, abys věděl, že v tom budeš hrát velkou roli, Amrame, protože jsi byl věrný v modlitbě. Byl jsi věrný ve svém domě a tak příští rok touto dobou, Jochebed, tvá milá žena, porodí chlapečka. A ten malý chlapeček, to on bude vysvoboditel.“ Sláva! V další části tohoto příběhu se, děti, dozvíme, o jakého vysvoboditele se jedná a co vše se vlastně pod vedením našeho milujícího Pána Ježíše Krista událo.

Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Zachránce s vámi všemi.