Odkud jsem se vzal?
Milé děti. Věřím, že každého jednoho z vás již někdy napadla tato otázka – „Odkud jsem se vzal?“ Ti, kteří začali navštěvovat povinně základní školu, se jistě již setkali či se brzy setkají s učením, které je v protikladu s tím, co nám říká Slovo Boží. Jak je to možné? Ptáte se možná sami sebe či svých věřících rodičů. Vězte, že nejste první ani poslední, kteří nerozumí, proč Slovo Boží říká něco jiného a učitelé ve škole zase zcela něco jiného. Netrapte se. Podíváme se na to zblízka přesně tak, jak nás učí Pán Ježíš Kristus. Neboť víme, že Slovo Boží je živé a na věčnost zůstávající. A také se dozvídáme přímo od Pána, který vysvětluje, proč mnozí opustili Slovo Boží –
„Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste předali, a takových podobných věcí činíte mnoho.“
Marek 7:13
To je ten důvod, proč se dnes učíte lidským naukám i ve škole avšak Pravdu Božího slova zde už nenacházíte. Stůjte vždy jen na Slově, i když v životě a obzvláště ve školách, uslyšíte nejrůznější výuku jako evoluci člověka, která tvrdí, že člověk se vyvinul z opic. Tyto řádky jsou psané, aby vás povzbudily a vy jste byli všichni posíleni a dokázali obstát v Pravdě a nebáli se také Pravdu říkat komukoliv i třeba paní učitelce nebo svým spolužákům. Pamatujte, Pán bude vždy stát za svým Slovem. On je vždy s vámi a tak se nikdy nestrachujte, nikdy. A nyní. Pojďme se podívat do té nádherné Bible, která nám odkrývá odpověď na naši úvodní zvolenou otázku. I řekl Bůh:
Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazi pohybujícími se na zemi. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu.
Genesis 1:26-27
Bůh v lásce toužil po své vlastní rodině. Na počátku stvořil tedy Bůh svého prvního člověka. Učinil ho z ducha. A duch je neviditelná část člověka, kterou nemůžete vidět. Bůh tedy stvořil člověka ke svému obrazu. Neboť Bůh je Duch. Říká nám to Bible. První člověk, který byl stvořen, měl vládu nad veškerým stvořením. Řídil ho. Vedl i zvířata. Nebyl však člověk, který by obdělával půdu, a tak Bůh stvořil člověka z prachu země. Tam před Ním leží celé lidstvo jako jedna hrouda hlíny. Z této stejné hlíny On začal tvořit nádoby – nás, lidi. A někdy musí Hrnčíř vzít nádobu, na které pracuje a úplně ji rozbít, aby ji přetvořil přesně podle svých představ. TO JE JEHO LÁSKA. JINÝ ZPŮSOB JEHO LÁSKY NEEXISTUJE. NEMŮŽE BÝT. Člověku mohl dát ruce, jako má opice, mohl mu dát nohy, jako má medvěd. Ať už udělal cokoli, spojil vše dohromady a stvořil člověka. Pak do toho člověka vložil Svého nesmrtelného ducha, který nikdy neumírá, a po té se stal něčím více než nějakým divokým zvířetem. Stal se člověkem. A nyní, to je ten důvod, kdy lidé nevěřící se dohadují s věřícími, protože vidí tu tělesnou schránku člověka a domnívají se tedy svým vlastním úsudkem, rozumem, že když je člověk nejvíce podobný – fyzicky podobný kupříkladu opici, že tedy pocházíme z ní. A proto se vy dnes učíte tuto teorii, která vychází z rozumnosti lidské nikoliv Boží. Existuje rozdíl mezi uvažováním a Božím slovem. Boží slovo je pravdivé, uvažování je falešné. Argumentací nemůžete nic pochopit. To je pravda. Naše mysl není dost dobrá a nikdy nebude, aby pochopila věčnou Boží moudrost. A proto o ní nemůžete uvažovat, musíte jí prostě a jednoduše věřit. Tak tedy každé semeno musí přijít podle svého druhu. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu podle svého druhu, aby byl Jeho slovem na zemi. To vyjádřil v Ježíši Kristu. Jeho druh! Jaký je jeho druh? Slovo. On je Slovo. Jestliže tedy člověk popírá Boží Slovo, jak může být Božím obrazem? A tak váš život začal, když jste se narodili. Když Bůh vdechl dech života do vašeho chřípí a stali jste se živou duší. Ve skutečnosti jste byli zvířetem, protože jsme savci. Jsme teplokrevní živočichové, ale to jsme díky svému pozemskému stvoření. Od ostatních savců se lišíme tím, že nám Bůh dal onu duši. Ostatní savci ji nemají. Jen člověk. Žádné zvíře nemusí nosit šaty, aby zakrylo svou nahotu, kromě nás. My jsme jediní, kdo nosí oblečení, protože máme duši. Co je to duše? Jste to vy. Vy jste duše – ta část ve vás. Také jste si určitě všimli, že se nerodíme všichni se stejnou barvou kůže. Někdo je žlutý, hnědý, černý, bílý, rudý…. Ano. Tak vypadáme. A je velmi smutné, když se kdokoli směje nejen z dětí, platí to i pro nás dospělé, někomu odlišně vypadajícímu než jsme my sami. Ta odlišnost je jen a pouze v barvě kůže. Bible říká:
„Bůh učinil z jedné krve všechny lidi.“
Skutky 17:26
A ten, kdo se takto záměrně vysmívá, má takový postoj ve svém srdci, odsouvá se zpět na úroveň zvířete. Tento člověk, i když je černý jako pikové eso nebo je žlutý jako tykev nebo modrý jako indigo, může zachránit tvůj život, když ti formou transfúze daruje svou krev! Ale nikdy nemůžeš dostat transfúzi zvířecí krve. Nemůžeš tedy říci – „Ten Číňan je žlutý, já s ním nechci mít nic společného.“ Ne. On je tvým bratrem. Zeměpisné polohy, ve kterých žijeme, ty mění barvu naší kůže. Nejbližší bytostí po člověku, nejblíže podobným tvorem lidské bytosti označila věda šimpanze. Badatelé vykopávali staré kosti, sbírali zkameněliny, hlavy, vzali lebky, ramena a kosti a snažili se tomu dát podobu lidské bytosti. V porovnáním s lidskou bytostí je šimpanz však ničím…..
„Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich. A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je!“
Žalm 139: 13-17
