Zlá královna Jezábel a král Achab

Bůh svému izraelskému lidu přikázal, aby neměli nikdy jiného Boha kromě Jej. To je první přikázání desatera. Ale tehdejší král Achab s manželkou Jezábel Izrael velmi zpustošili a zavedli kult uctívání zcela jiného boha, který se jmenoval Baal. Byl to falešný bůh pohanů. Královna Jezábel totiž nebyla Izraelitka nýbrž pohanka a na scestí tohoto uctívání přiměla taktéž svého manžela, izraelského Krále Achaba. Jezábel byla velmi zlá žena, která byla nemilosrdná a ve své honbě za mocí a bohatstvím byla dokonce ochotná zabíjet lidi, aby dostala, co chtěla. Nepřipomíná vám to, děti,  postavu z pohádky, o které jste určitě už někdy slyšely? Ježibaba/Jezábel. Skutečností však zůstává to, že příběh Jezábely není vymyšlený jako pohádky pro malé děti, on se vskutku takto odehrál. Pojďme se tedy podívat, co se tenkrát vlastně stalo. Jednoho dne se král Achab zahleděl ze svého okna paláce na rozlehlé vinice a ve svém srdci zatoužil, aby všechny vinice náležely jen jemu. Věděl sám moc dobře, že je získat podle zákonů Boha Izraele nemůže. Jejich vlastníkem byl muž jménem Nábot. Přesto vše se však král pokoušel Nábota oslovit, jestli by přeci jen ty vinice neprodal.

Nábot byl však věřící v Boha Jehovu a stál pevně na všech Božích příkazech, a proto krále Achaba odmítnul. Protože král Achab nebyl pravý Křesťan a nestál na Božím slově, postoj Nábota ho velmi rozzuřil. Zlost a vztek tak mocně ovládly jeho srdce, že přestal i jíst a nevycházel ani ze své ložnice. Když si tohoto chování všimla jeho manželka Jezábel, přistoupila k němu a řekla: „Jsi izraelský král!, můžeš mít všechno, co jen chceš!, Já se postarám, abys tu vinici dostal!“ S těmito slovy odešla královna od svého muže a začala připravovat svůj zlý a podlý plán. Začala spřádat lži a falešná obvinění proti Nábotovi a vše dospělo až tak daleko, že ubohý a Bohu ryze věrný Nábot byl Jezábelou lživě obviněn z nevěry vůči izraelskému Bohu a na základě všech těchto vymyšlených důkazů, byl Nábot usmrcen. Ach. Jezábela se zaradovala, že vydobyla svému muži přesně to, co si přál. Nedívala se na nic a na nikoho a její srdce bylo tolik chladné a kamenné, že nepociťovalo ani náznak špatnosti z tohoto ukrutného činu a hříchu, který zorganizovala. Pod její rukou však nezahynul jen tento nebohý muž. Jezábel pokračovala a zabíjela další a další lidi, kteří milovali Boha Jehovu, Jediného Boha Izraele. Možná byste si myslely, děti, že toto velké zlo této ženě i králi prošlo bez trestu právě proto, že byli král a královna a nebyl nikdo, kdo by je obvinil. Ó, ale není tomu tak. Je tu někdo, Kdo vidí vše, Kdo je vševědoucí, všudypřítomný a Komu nic a nikdy neujde. Jediný spravedlivý, Který hledí do každého srdce člověka a zná všechny jeho tajemství i myšlenky a záměry. Ano. Jediný Kdo takový je, je právě Bůh Izraele Jehova. A co s tím tedy Bůh udělal? Bůh jedná ve svém správném čase. A to vždy. On poslal svého člověka, kterému říkáme prorok a skrze něj Bůh jednal a promlouval i k těmto dvěma zločincům Achabovi a Jezábel, kteří byli hnáni mamonem čili mocí a penězi tohoto světa. Přišel prorok a oznámil jim, že za to, co provedli, je postihne oba dva smrt. A tak se také stalo. Co řekne Bůh, vždy se stane, ať to může vypadat jakkoliv, vždy se Jeho Slovo vyplní. Potrestá všechny ty, kdo páchají zlo a dychtí po všem ze světa.

Dědictví na počátku kvapně získané nakonec nebude požehnané.

Přísloví 20:21