Marie Magdaléna

Děti, dnes vám chci vyprávět jeden z nejkrásnějších příběhů z Bible. Je to příběh o ženě, která kdysi byla velmi ztracená, ale když potkala Ježíše, její život se úplně změnil.
Ta žena se jmenovala Marie Magdaléna.

Marie pocházela z města Magdala, které stálo u krásného Galilejského jezera. Bylo to velmi krásné místo. Když ráno vycházelo slunce, voda na jezeře se třpytila jako zlato. Rybáři vytahovali sítě z vody, lidé chodili na trh a děti jako vy, běhaly radostně po ulicích.
Přestože kolem bylo vždy tolik života, Marie uvnitř svého srdce šťastná nebyla.

Bible říká, že její život byl velmi těžký. Byla svázaná zlými věcmi a její mysl byla plná temnoty. Lidé se na ni někdy dívali s nepochopením, odcizením a možná i s posměchem.
Víte, děti, co se někdy stane, když člověk prožívá bolest a zmatek?
Někdy si začne myslet, že musí být silný sám. Zatvrdí své srdce a věří tomu, že nikoho nepotřebuje.
A taková byla někdy i Marie. Myslela si, že musí vše zvládnout sama nejlépe. Ale uvnitř své duše byla zraněná a unavená.

Jednoho dne přišel do jejího města někdo zvláštní. Byl to muž. Lidé kolem si o něm dokonce šeptali.

„Ten muž uzdravuje nemocné!“
„Ten muž vyhání dokonce zlé duchy!“
„Ten muž mluví o Bohu tak, jak jsme to ještě nikdy neslyšeli!“

Ó, děti. Co myslíte? Kdo by mohl být tím, pro ty lidi zvláštním člověkem??? ANO!!! Výborně. Ten muž byl Pán Ježíš.

Když Ježíš mluvil k davu lidí, něco v jeho slovech bylo tolik jiné. On nemluvil jako učenci, kteří jen opakovali staré věty neustále dokola.
Ježíš mluvil s láskou. On přišel s mocí. A hlavně – On viděl a znal všechna lidská srdce a jejich pohnutky a záměry. Žádný člověk nikdy nemluvil jako On, protože? On byl samo živoucí Slovo přišlé v těle, dokonalá projevená plnost Boží. Amen.

Jednoho dne byla Marie mezi lidmi v davu také. Možná stála tak trochu vzadu. Možná si i myslela, že si jí nikdo vůbec nevšimne.
Ale nikoli Ježíš, děti, ten ji uviděl.
Podíval se na ni. A ten jeho pohled byl o tolik jiný než všechny ostatní pohledy, které kdy v životě zažila.
Proč byl jiný, co myslíte?
Protože to nebyl pohled odsouzení. Nebyl to pohled výsměchu. Byl to pohled vroucí a skutečné lásky.

Když Pán Ježíš promluvil Slovo – v tu chvíli se stalo něco úžasného.
Bible říká, že z Marie vyhnal sedm zlých duchů.
A víte, co to znamenalo?
Že všechna ta temnota, která ji po celý její dosavadní žití svazovala, zcela odešla.

Bylo to, jako když po nekonečně dlouhé temné noci konečně vyjde slunce a ticho světa prozáří první zlatavý paprsek. Temnota se pomalu rozplývá, obzor se zbarví do jemných odstínů světla barevné duhy a nový den se rodí v nadějném rozbřesku.
Najednou Marie pocítila takový pokoj, tak mohutnou svobodu. Ó.
Ve svém srdci poznala, že Bůh ji nezavrhl. Haleluja. Od toho dne se Marie úplně změnila.

Bratr Branham jednou řekl velmi důležitou větu:
„Nikdo nemůže přijít do Boží přítomnosti a zůstat stejný.“

A to je pravda, děti.
Když se člověk opravdu potká s živým Ježíšem, něco se v jeho životě změní.
A tak se proměnila i Marie. Ona to prožila.
Jako by si oblékla nové šaty – šaty pokory. Jakoby zahalila své srdce do jemnosti a něžnosti. Bylo to, jako by dostala nový oděv.
Ne však oděv z látky.
Ale zahalení pro srdce, které Bůh dává těm, kdo ho milují.
Místo pýchy oblékla pokoru.
Místo neklidu přišel pokoj. Hluboký pokoj, který přichází jen od Boha.
Místo smutku přišla radost, která zůstává i v těžkých dnech.
Přišla i trpělivost – schopnost čekat a důvěřovat Bohu.
Přišla laskavost – otevřené srdce, které chce pomáhat druhým.
Přišla dobrota – touha dělat to, co je správné.
Přišla věrnost – pevná láska k Ježíši.
Přišla tichost – pokora v srdci.
A také sebeovládání – síla říct NE zlým věcem.
A postupně se začalo v jejím životě objevovat toto krásné ovoce, kterým Bible říká ovoce Ducha Svatého.
To všechno jako čisté roucho, kterým Bůh zdobí změněné srdce lidské.

Marie začala následovat Ježíše.
Ano. Kamkoliv On šel, chtěla být poblíž. Cestovala s ním z města do města. Poslouchala jeho slova. Viděla jeho zázraky.
A nebyla sama. Byla mezi skupinou ostatních žen, které Ježíše také následovaly.
Všechny ženy mu dokonce pomáhaly i svými penězi a staraly se o potřeby jeho služby. Pomáhaly srdečně a štědře, aby Ježíš mohl chodit a kázat lidem o Božím království. Haleluja!
Marie to dělala s tak velikou radostí a láskou k Pánovi Ježíši.

Proč myslíte, děti, že tak jednala?

Protože Ježíš jí odpustil vše a dal jí Jeho nový život.
A když někdo získá nový život v Kristu Ježíši, chce dělat dobro a je tolik vděčný za milost, kterou dostal. Marie poznala, že komu je mnoho odpuštěno, ten mnoho miluje. A právě Marie je tímto živým příkladem. Když Ježíš změnil její kamenné srdce, poznala, že velké odpuštění vede k velké lásce, a její život začal být naplněn.
Marie viděla mnoho zázraků. Viděla slepé, kteří začali vidět. Viděla chromé, kteří vstali a chodili. Viděla malomocné, kteří byli uzdraveni.
A jednou viděla i něco, na co nikdy nezapomněla.
Ježíš přišel k hrobu muže jménem Lazar. Ten muž byl mrtvý 4 dny.

Ale Ježíš zavolal mocným hlasem:

„Lazare, pojď ven!“

A ten muž vyšel živý z hrobu.

Marie věděla ve svém srdci, že Ježíš není jen obyčejný učitel. Ale, děti, ne všichni lidé byli tak nadšení a nakloněni pro Pána Ježíše.
Někteří náboženští vůdci Ježíše přímo nenáviděli. Ano, děti. Záviděli mu. Báli se, že lidé budou poslouchat jeho a ne je a jejich učení.
A tak se nakonec rozhodli, že ho musí jakkoli zastavit.
Jednoho dne přišli vojáci. Zatkli Ježíše. Vedli ho ulicemi. Lidé křičeli. Dav byl plný hněvu a paniky.
Ale víte, kdo tam s Pánem Ježíšem u všeho toho byl?

Marie.

Ano. Sláva. Když viděla, jak Ježíše vedou pryč, běžela neohroženě s velkou dávkou odvahy za nimi.
Začala se ptát:

„Proč ho chcete vzít?“

Nikdo jí neodpověděl.

Znovu se zvolala:

„Co udělal zlého?“

Pak řekla ještě více hlasitěji:

„Vždyť dělal jen dobro! Uzdravoval nemocné! Pomáhal lidem! Dokonce křísil mrtvé!“

Někteří lidé se ale na ni velmi rozzlobili.

„Buď zticha! Mlč! Nechceme to poslouchat!“ křičeli na ni hrubým způsobem.

Ale Marie se nebála. Ne. Stála tam a hájila Ježíše.
Najednou se jeden z mužů ohnal a tak surově ji udeřil po tváři na znamení, aby ji umlčel.
Dal jí facku přímo v davu.
Marie se letmo zapotácela.

Ale víte co, děti?

Marie neutekla. Nevyděsil ji křičící dav ani hrozba, která visela ve vzduchu. Necítila ani bolest, protože její srdce bylo plné lásky – lásky tak silné, že jí dávala pevnost, stát i uprostřed nebezpečí. Milovala Ježíše víc než svůj vlastní strach, víc než všechna svá utrpení a obavy. Její oči byly plné odhodlání a její duše byla pokojná, protože věděla, že setrvá po boku toho, komu uvěřila. Pomalu, statečně, šla za ním dál, krok za krokem, srdcem naplněným věrností a líbezností.
Až došla na místo, kde stál kříž. Všude kolem se Ježíšovi učedníci schovávali, někteří plakali, jiní se báli. Ale Marie zůstala neohroženě stát. Nepohnula se. Její srdce bylo odhodlané, její ruce klidné, její oči upřené na Ježíše. Byla jako živý obraz neohroženosti a věrné lásky. Marie spočívala na místě. Zdálo se jakoby tam byla sama.
A přesto nebyla, děti.
Její hlubina nitra, vnitřní bytost byla s Ježíšem, Jeho láska k ní ji chránila.
Byla jako strom, jak nám říká Bible – „Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce.“
Haleluja!
Stála tam a plakala zármutkem.
Její Pán visel na kříži.
Když Ježíš zemřel, zdálo se, že všechno skončilo a ztratilo smysl.
Jeho tělo položili do hrobu vytesaného ve skále a před hrob dali velký kámen.
Marie byla zdrcená.
Třetího dne ráno vstala velmi brzy.
Ještě byla tma.
Vzala vonné oleje a šla ke hrobu.
Když přišla, spatřila, že kámen byl pryč. Co to?
Marie propukla najednou v zoufalství v hořký pláč. Myslela si, že někdo vzal Ježíšovo tělo.

Najednou uslyšela hlas:
„Proč pláčeš?“
Marie si myslela, že je to zahradník.

A tak řekla:

„Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho dal?“

A tehdy ten muž vyslovil jedno slovo, děti.

„Marie.“

Ó, …
Co se stalo?

Marie okamžitě poznala ten hlas.
To byl hlas Ježíše.

„Rabboni!“ zvolala. To znamená – „Učiteli.“

Ježíš byl živý. Chvála!

Marie byla prvním člověkem, který Pána Ježíše po vzkříšení uviděl.
A tak rychle s tou nádhernou zprávou a naléhavostí v srdci běžela k učedníkům a volala:

„Viděla jsem Pána! Viděla jsem Pána!“

Děti, zde už se zastavíme.
Příběh o Marii pokračuje dál, protože Ježíš je stále živý – stejný dnes, včera i navždy.
A právě proto žije dál v srdcích všech těch, kdo ho milují, a v srdcích dalších „malých Magdalén“.

Na závěr si povíme, že Marie Magdaléna je nádherným příkladem úplné proměny života.
Je příkladem člověka, který miloval Ježíše celým svým srdcem, duší i myslí.
Je symbolem hluboké, něžné oddanosti Kristu.
Je i vzorem víry, kterou lze následovat každý den.
Ten stejný Ježíš, který tehdy jemně zavolal:

„Marie…“

On zná i dnes po jménu každého z nás.

Pán s vámi.